Trvalé jáhenství - dar pro církev


Z diecéze
Datum:

Už sobotu 16.10. přijme dvanáct mužů v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové jáhenské svěcení.

Trvalé jáhenství provází v našich společenstvích rozdílná očekávání a budí různé emoce. Setkáváme se s nadšením, že se prosazuje duchovní služba pro ženaté muže, kteří znají strasti i radosti rodinného života. Nechybí ani skeptické postoje, opírající se o tvrzení, že jáhen stejně nemůže dělat o moc víc než věřící laici a jáhenství nabízí jeho nositelům alibi, které jim umožní distancovat se od rodinných povinností.

Jako zástupce vedoucího formace vnímám důležitost otázky po tom, s jakým očekáváním by měli letošní svěcenci vstupovat do života jáhenského sboru a s čím by měli počítat i ti, kteří se budou k trvalému jáhenství připravovat v dalších letech. Pokusím se to vyjádřit poněkud heslovitě v několika následujících bodech:

1. Jáhenství je jedním ze stupňů svátosti svěcení. Trvalé jáhenství tedy není prostředkem uplatnění ženatých mužů v církvi, ale je svátostným darem pro církev. Kvůli tomu bylo obnoveno jako trvalý stav, aby v různých komunitách a zvláštních službách dokládalo, že vtělený Boží Syn vede a svolává nebeskému Otci jeho církev právě skrze svou radikální služebnost, nezdolnou péči a trpělivou pozornost vůči slabým a potřebným.

2. Trvalé jáhenství zvláštním způsobem dokládá Kristovu vytrvalost a trpělivost ve službě, proto má navázat na dlouhodobou osvědčenost některých křesťanů v jejich službě pro církev a pro svět. Je tak určeno pro ty věřící, kteří svůj život ze křtu, biřmování a eucharistie již vytrvale a trpělivě rozvíjejí v konkrétní církevní službě. U těch, kteří se ucházejí o trvalé jáhenství, je tedy třeba, aby se ve své službě již předem osvědčili před církevním společenstvím, svou službu přijali jako vlastní životní poslání a takto ji též skloubili se svým rodinným životem. Uchazeči jáhenství by též měli být schopni své prověřené poslání formulovat a takto se zapojit do pastoračního plánování a moderování pastoračních aktivit v diecézi, v jejích farnostech nebo jiných společenstvích.

3. Jáhenství nepřináší žádnou vyšší míru uznání osoby věřícího ani jeho vlastní služby. Skutečná důstojnost křesťanské služby plyne už z křestního zasvěcení jejího nositele a všichni věřící jsou si „rovni co do důstojnosti i činnosti“, abychom citovali kánon 208 Kodexu kanonického práva z roku 1983. Bylo by proto mylné usilovat o jáhenství kvůli docenění sebe nebo své činnosti. Toto očekávání by bylo nesprávné a s velkou mírou pravděpodobnosti by se v průběhu jáhenského života stalo nenaplněným a posléze frustrujícím.

4. Jáhenství znamená svátostné přičlenění k apoštolské službě. Proto k němu mají směřovat právě ti věřící, jejichž služba může vhodně zjevovat a rozvíjet Kristovo „služebné předsednictví“. Jiný slovy: jáhnem by se měl stát ten, jehož služba může zvláštním způsobem ukazovat na Krista jako jediného Pána, který svolává, posvěcuje, vede a misijně zakládá svou církev. Bylo by tedy nesprávné chtít, aby co nejvíce křesťanů, kteří se osvědčili v důležitých církevních službách, usilovalo o jáhenství. To vyžaduje rozlišování. Některá hlediska tohoto rozlišování jsem se snažil výše předložit.

Svátost svěcení je jedním z Božích darů, jejichž prostřednictvím nás vtělený Syn uvádí do vzájemnosti lásky s nebeským Otcem a utváří z nás společenství Ducha svatého, společenství jednoty a vzájemné odkázanosti. Trvalé jáhenství se na tomto díle, ve kterém se k nám Bůh obrací skrze Ježíše Krista, může podílet.

Děkuji všem kandidátům jáhenství v naší diecézi za jejich dosavadní službu při budování těla Kristova. Za to děkuji i jejich manželkám a dětem. Dvanáct z těchto kandidátů bude již letos přičleněno ke sboru jáhnů naší diecéze, těším se na toto společenství.

Jan Hojda