Jan 5,17- 30
Ježíš řekl židům:„Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný.“ To byl další důvod, proč se ho židé snažili zabít: nejen, že rušil sobotu, ale také, že nazýval Boha svým vlastním otcem a stavěl se tak Bohu naroveň. Ježíš jim na to řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám ze sebe konat nic, nýbrž jen to, co vidí, že koná Otec; co totiž koná on, koná stejně i Syn. Vždyť Otec Syna miluje a ukazuje mu všechno, co sám koná. A ukáže mu ještě větší skutky než tyto, takže budete žasnout. Neboť jako Otec křísí mrtvé a je oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce. Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud odevzdal Synovi, aby všichni cti- li Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal. Amen, amen, pravím vám: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepodléhá soudu, ale přešel už ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám: Přichází hodina – ano, už je tady – kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kdo uslyší, budou žít. Jako totiž Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě, a obdařil ho mocí konat soud, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení. Já sám ze sebe nemohu dělat nic. Soudím podle toho, co slyším, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“
Bůh učitel života, který vynáší věci nové i staré
V druhé polovině postní doby vrcholí příprava katechumenů na křest a dalších svátostí křesťanské iniciace (biřmování a eucharistii). Tito lidé, kteří poznali Krista, a rozhodli se jít za ním, se učí znalostem vedeni Duchem svatým, když mluví o Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu i třetí božské osobě. Jednotlivé osoby Trojice se jim dávají poznat společně, i každá samostatně. O tomto vzájemném prolínání a spolupůsobení osob Trojice (trinitární perichorezi) slyšíme v dnešním krátkém evangeliu. Otec je první a dává Synovi to, co on koná a navzdory logické cestě od prvního Otce k Synovi působí oba ve světě ku prospěchu člověka, neboť oba mají božskou přirozenost (Flp 2,6).
Všechny osoby Trojice dávají katechumenům poznání víry – tedy znalosti; umění modlitby, liturgického slavení, aj. – tedy dovednosti; a po- vědomí a praxi křesťanského lidského a morálního života – tedy postoje. Ti, kteří mají za úkol přípravu katechumenů, se jim snaží toto Boží zjevení předat a vštípit. Ostatní věřící je podporují svou modlitbou, což je nejsilnější zbraň života i výchovy. Já sám, když připravuji dospělé ke křtu, nebo i rodiče ke křtu jejich dětí, mluvím o třech okruzích přípravy. Jsou to právě již zmíněné znalosti, dovednosti a postoje. Velmi často mě v této souvislosti napadá, co se učí v teoretické pedagogice a didaktice. Právě nauka o vzdělání mj. připomíná, že žáky učíme znalostem, dovednostem a postojům. Domnívám se, že příprava člověka na křest a jeho začlenění do společenství církve má mít minimálně tři roviny. Znalosti, tedy základní a podstatné body naší víry shrnuté například v Katechismu katolické církve. Dovednosti, tedy schopnost osvojit si základní porozumění liturgii a umění modlitby. Nakonec jsou to postoje tedy schopnost a ochota snažit se žít v souladu s Božím zákonem. Kromě těchto třech rozměrů by dobrá příprava měla, myslím, obsahovat snahu o integraci připravovaného do společenství církve.
Dalším moderním trendem ve výchově je dnes koncept trvalého vzdělávání. Tvrdí se, že doba, kdy se žáci naučili nějakým znalostem, případně i dovednostem a postojům, které pak stejným způsobem využívali v celém pracovním životě, je nenávratně pryč. Dnes se velmi zdůrazňuje, že žijeme ve společnosti vzdělání, a musíme se neustále učit dál po celý život. Pokud se to s touto koncepcí nepřehání, je na ní myslím mnoho pravdy. Poněkud horší je z toho plynoucí představa, že žáci se mají učit jen minimu znalostí, že se mají jen učit třídit informace, a ostatní si najdou na internetu.
Je však trochu škoda, že tento nový trend ve výchově moc neproniká do církve. Mnohdy máme pocit, že když jsme jednou byli připraveni na svátosti, chodili jsme do náboženství, na přípravu na biřmování či manželství a to stačí. I zde, podobně jako ve výchově, v mnohém platí, že trvalé vzdělávání či formace je velmi důležité.
Myslím, že postní doba je k tomuto velmi dobrou příležitostí. V liturgii Velikonoční vigilie (na Bílou sobotu v noci) následuje hned po křtu katechumenů obnova křtu každého z nás. Stejně jako u katechumenů by, myslím, také u každého z nás mělo dojít k nějakému prohloubení a obnovení naší víry ve smyslu znalostí, dovedností i postojů ve společenství církve. Toto obnovení a prohloubení pak může vést k pravdivému a hlubokému obnovení našeho křtu o velikonoční vigilii.
Radim Cigánek
×××
Bože, ty odměňuješ spravedlivé za jejich zásluhy a hříšníkům odpouštíš pro jejich pokání; milostivě vyslyš naše prosby a pomoz nám, abychom s pravou kajícností vyznali své viny a dosáhli odpuštění. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)