Letos si připomínáme aristokratický rod Harrachů, který se velkou měrou zasloužil o vznik a prosperitu Královéhradecké diecéze.
Rok Harrachů, s podtitulem Vznešenost zavazuje, vyhlásil Národní památkový ústav. Historicky se Harrachové zasloužili velkou měrou o rozvoj křesťanského života v naší zemi. I proto odslouží kardinál Dominik Duka, obdivovatel rodu Harrachů, 1. října děkovnou bohoslužbu v kostele Nejsvětějšího Vykupitele ve Vídni na Rennwegu, v kostele, který byl zakoupen pro českou menšinu ve Vídni díky obrovskému finančnímu příspěvkem hraběte Jana Harracha. Jak sdělil emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici Jan Luštinec, záměr připomenout významný šlechtický rod se rozrostl do mimořádné šíře. „Osobně jsem zúčastnil sjezdu hrabat Harrachů ve Velkém Meziříčí a tamtéž i Evropského festivalu filosofie. Harrachové mají dodnes obrovské zásluhy na rozmachu našeho hospodářského a kulturního života. Spojeni jsou mimo jiné s Národním muzeem, Maticí českou, Národním divadlem.“ Ctnost vítězí nad nepřízní - to je motto Harrachů. Hraběcí elegance, glanc, osvícené myšlení, skvělé podnikatelské cítění, mecenášství a vlastenectví jsou kromě mnoha konkrétních zásluh a činů nedílnou součástí odkazu tohoto slavného rodu. Velká část připomínkových akcí se odehrává v Jilemnici, Harrachově a na Hrádku u Nechanic, protože značná část působení Harrachů se odehrávala v severovýchodních Čechách, tedy na území královéhradecké diecéze.
„Připomenout je třeba jejich zásluhy o rozvoj církevního života. Kardinál Arnošt Vojtěch Harrach se stal pražským arcibiskupem. Korunoval tři české krále a dvě české královny, vysvětil stovky kostelů. Opakovaně volil papeže a sám se stal jedním z kandidátů. Prosazoval rekatolizaci země, ale odmítal v tomto směru násilí. Zlepšil církevní správu, a nakonec se mu podařilo po velké námaze založit i dvě biskupství - litoměřické a královéhradecké“, ohlíží se do historie Jan Luštinec a dodává, že i příbuzní kardinála Harracha se už od 17. století snažili také pečovat o kostely na svých panstvích, přestože jim v tom zpočátku bránila špatná ekonomická situace země a v důsledku toho i Harrachovských statků. Vedle podpory církevního života podporoval rod i českou kulturu. K těm nejvýznamnějším podporovatelům patřil Jan Nepomuk hrabě Harrach (1828-1909). Třeba v roce 1863 vypsal cenu o nejlepší českou operu s odměnou 600 zlatých. Hrabě musel však termín soutěže prodloužit, neboť se nepřihlásil potřebný počet zájemců. Cenu nakonec získal za své Branibory v Čechách Bedřich Smetana. Hrabě opakovaně podporoval stavbu Národního divadla. Měl navíc předplacenou lóži v Prozatímním a později Národním divadle na 250 představení ročně, což byla opět jen forma finanční podpory.
„Nelze přehlédnout zásluhy o rozvoj Národního muzea. Jako kurátor Matice české zaplatil dluhy váznoucí na časopisu Živa, vydal Přehled dějin českých a dal je Matici k dispozici, aby je prodávala a zisk si ponechala. Podpořil i řadu spisovatelů. S jeho příspěvkem vyšly Prostonárodní písně a říkadla Karla Jaromíra Erbena, Krkonoše Václava Durycha, dramatická díla Julia Zeyera a mnoho dalších. Stejně podporoval i Národní muzeum, v jehož čele jako prezident působil. Muzeu odkázal 10 000 zlatých a z jeho v knihovny v pražském paláci si mohlo Národní muzeum vybrat jakékoliv knihy, jež dosud nemělo ve svých fondech. „Má-li česká literatura mezi šlechtici alespoň několik upřímných přátel a podporovatelů, je takovým přítelem zajisté hrabě Harrach. Jan hrabě Harrach je šlechtic nejen rodem, nýbrž i duchem a citem“, to jsou slova spisovatele Jana Nerudy, který nepatřil k obdivovatelům šlechty, přesto hraběte Jana ocenil těmito mimořádnými slovy.
V polovině srpna někteří zástupci rodu Harrachů navštíví západní Krkonoše, místa svého někdejšího působení. Biskup Josef Kajnek při této příležitosti bude 15. srpna sloužit slavnostní bohoslužbu v kostele sv. Vavřince v Jilemnici, který nechal v letech 1729-1736 postavit Alois Tomáš hrabě Harrach.
Více o rodu Harrachů zde.