Biskup Jan Vokál sloužil pontifikální bohoslužbu jako připomínku posvěcení katedrály Svatého Ducha.
Zpívané nešpory pak proběhly v katedrále Svatého Ducha za účasti katedrální kapituly v 17. 30 hod.
Historie katedrály
Již téměř sedm století je katedrála Svatého Ducha výraznou dominantou Hradce Králové a svou osobitou cihlovou architekturou zaujme na první pohled snad každého návštěvníka. Kontrast červeného neomítaného zdiva a bílého pískovce portálů, oken a říms vytváří působivý estetický dojem. O tento výsledek se zasloužila svým dílem sama příroda. Užití cihel namísto tradičního pískovce, který byl jinak běžným stavebním materiálem pro většinu východočeských měst, bylo důsledkem jeho nedostatku v blízkém okolí. Katedrála je jedinečná nejen svou architekturou ale i tím, že se dochovala jako jediný středověký gotický kostel v celém městě i předměstí, neboť výstavba vojenské pevnosti si v 18. století vyžádala velké stavební úpravy. Stavební místo nás zavádí až do 10. století. V areálu dnešního historického jádra se tehdy nacházelo slovanské hradiště a od 11. století královský hrad. V podhradí se úspěšně rozvíjela trhová osada, která se již před rokem 1225 změnila ve středověké město. Jeho první farní kostel sv. Klimenta stál na místě dnešní stejnojmenné barokní kaple.
Samotný počátek stavby kostela Svatého Ducha je však obestřen tajemstvím, neboť zakládací listina se nedochovala. Podle tradice jej nechala postavit česká královna Eliška Rejčka, manželka Václava II. a posléze Rudolfa Habsburského. Po smrti svého druhého manžela obdržela v roce 1307 svá věnná města, mezi nimi i Hradec Králové, kde pobývala od roku 1308 až do roku 1318. Tradice hovoří jasně, ale nejnovější výsledky historických bádání vedou k novým závěrům. První nepřímé zprávy týkající se kostela Svatého Ducha sahají do druhé poloviny 13. století. Mezi léty 1238-1250 se těsně pod hradbami usadil Řád německých rytířů a rozhodl se na místě dnešní katedrály vybudovat vlastní farní kostel. Během druhé poloviny 13. století se tento plán stal skutečností a výsledkem byl raně gotický kostel. Jeho podobu se však zřejmě nepodaří již nikdy zrekonstruovat, neboť v roce 1339 město postihl velký požár a kostel vyhořel do základů. V historii města to nebylo poprvé a bohužel ani naposledy. V té době se v Hradci stavělo především ze dřeva, což byl také důvod poměrně často se opakujících požárů. Bylo tedy nutné přistoupit ke stavbě nového farního kostela.
Nový farní kostel byl projektován jako bazilikální trojlodí s dvěma věžemi v rozích presbytáře a s vnějším opěrným systémem. Výstavba nebyla jednotná a proběhla v několika fázích. Jejími mezníky byly dva požáry, které zapříčinily velké rekonstrukční práce.
Více na dekanstvihk.cz