Pondělí v oktávu velikonočním


Postní doba
Datum:

Tématem letošní postní brožury je cílená snaha o osobní růst – výchova. Kromě duchovních do ní přispěli také pedagogové a rodiče.

Mt 28,8-15

(Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí běžely oznámit jeho (vzkříšení) učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“ Když (ženy) odešly, přišli někteří ze stráže do města a oznámili velekněžím všechno, co se stalo. Ti se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům hodně peněz s pokynem: „Říkejte: »V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali.« A doslechne-li se to vladař, my ho uchlácholíme a postaráme se, aby se vám nic nestalo.“ Oni vzali peníze a udělali, jak byli navedeni. A tento výklad je rozšířen mezi židy až dodneška.

Pondělí velikonoční je u nás svátečním dnem volna a spojeným s lidovými tradicemi, veselím a radostí. My křesťané však víme, kde je pramen této radosti: to podstatné „běžely ženy se strachem i s velkou radostí oznámit učedníkům“: Ježíš byl vzkříšen. Hrobem to nekončí, život jde dál. Cestou potkaly samotného Ježíše, a ten z nich sňal jejich strach: „Nebojte se!“ V textu se píše gramaticky správně vykřičník, ale zde by se místo něj hodil dnes hojně používaný „smajlík“. Ježíš jim nerozkazuje, Ježíš je laskavě a určitě s úsměvem zbavuje strachu: Nebojte se ☺. Ženám tak zůstala radost.

Jsme-li otcové či matky, babičky, dědečci, vy- chovatelé nebo učitelé, také se v našich životech míchá jakýsi koktejl strachu, obav o své svěřence, ale též radostí z nich. Klademe si mnoho otázek: Jak ty naše ratolesti vychováme, nezapomeneme na něco důležitého? Co když se chytnou špatné party? Proč mi nedůvěřují? Nepodvádí mě? A pokud ano, jak znovu nalézt ztracenou důvěru? Jsou vyčerpaní, jak jim mohu pomoci? Uzdraví se ze své nemoci? Zapadnou do třídního kolektivu? Dokážu jako učitel nejen předávat informace, ale i probudit zájem, nadchnout někoho pro poznání obecně či aspoň pro svůj obor? Neodradí je moje chyby, limity a nedostatky, kterých si vnímavé a zvídavé děti nemohou nevšimnout? Zvládnu dobře a smysluplně svůj „výchovný“ úkol, který leckdy působí tak náročně až nadlidsky? Naštěstí přicházejí i krásné chvíle radosti společně strávených chvil, neformálně společně shlédnutého filmu, spolu prožitých her, četby, svěžího smíchu i černého humoru. Nepopsatelné okamžiky vzájemného smíření a odpuštění po rozhádaném dni: „Promiň!“ Záblesky spontánní vděčnosti: „Děkuji, vážím si toho, co jsi řekl, udělal…“ Vyznání: „Mám Tě rád“. Děti se najednou projeví jako úžasné bytosti plné upřímnosti, vlastně i moudrosti, mladistvé energie, kreativity. Chovají se fér, jsou poctiví, nezdráhají se pomoci si navzájem a posloužit druhým. Umí se rozdělit. Srdce vychovatelů v takových okamžicích plesá a se zadostiučiněním zapomíná náročné okamžiky.

Na příkladu žen z dnešního Evangelia se můžeme inspirovat, jak se zbavit strachu a zachovat si radost: Nepřehlédnout Ježíše, který „jde proti nám“, nestydět se k Němu „přistoupit a obejmout mu nohy“. Sami se totiž strachu, obav a úzkostí nezbavíme, celoživotně nás provázejí. Jedinou šanci máme v Ježíši. On nám přichází naproti neustále. Kdykoli to potřebujeme, můžeme ho potkat: v modlitbě, v manželce, manželovi, dětech, v rodičích… a svůj strach mu předat. Nerozkazuje nám to, ale ochotně nabízí. A pak v nás může převážit radost. Opravdová radost, jež není povinným úsměvem podle módních časopisů, ale prostupuje veškeré naše konání a dává našim činům autenticitu. Žijeme-li a konáme-li cokoli rádi, i naše výchovné a vzdělávací snažení se stává účinnější, opravdovější a v dobrém smyslu slova „nakažlivější“. Děti i žáci totiž velmi dobře poznají, zda si na něco hrajeme, nebo zda jde o náš pravý život. A náš životní postoj pak mohou snadněji přijmout za svůj, nebo o něm minimálně seriózně přemýšlet. Zapálený učitel má před svými studenty mnohem větší šanci na úspěch, než znuděný a vyhořelý kolega.

Hodíme-li obavy a strach na Ježíše, zůstane nám prostor pro velikonoční radost, která nám umožní zachovat rovnováhu a směřování svého života. Snáze pak odoláme nejrůzněji maskovaným a někdy i dobře zaplaceným polopravdám, dezinformacím, které, jak čteme i v dnešním Evangeliu, rozhodně ve světě nejsou žádnou novinkou.

Marek Hoffmann

xxx

Bože, ty ve své církvi dáváš z křestního pramene život stále novým generacím; prosíme tě za všechny křesťany: dej, ať svému křtu zůstanou věrní a žijí podle víry, kterou přijali. Skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)


Další zprávy

Z diecéze

Výpravy prstem po mapě

Než budeme moci vyjet opravdu na cesty, vyjeďte si on-line prostřednictvím velkého cestovatelského přednáškového cyklu.
Rok sv. Josefa, Z diecéze

Rokolská Cesta manželů se snoubenci a se sv. Josefem

Přijďte si pro požehnání snoubencům.
Covid 19, Česko

Covid 19 aktuálně

Současná státní opatření.