Pondělí po 6. neděli velikonoční

Sk 16,11-15

Vypluli jsme z Troady a jeli jsme rovnou na (ostrov) Samotráké, druhý den do Neapole (v Makedonii) a odtamtud pak do Filip. Je to přední město v té makedonské oblasti a římská osada. V tom městě jsme se zdrželi několik dní. V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, kde jsme mysleli, že je modlitebna. Posadili jsme se a mluvili jsme k ženám, které se tam sešly. Poslouchala nás také jedna žena, jmenovala se Lýdie. Byla to obchodnice s nachovými látkami z města Th yatir, ctitelka Boha. Pán jí otevřel srdce, takže pozorně naslouchala Pavlovým řečem. Když přijala křest ona i její rodina, prosila: „Jestliže mě považujete za věřící v Pána, pojďte bydlet do mého domu.“ A přinutila nás k tomu.

V  textu ze Skutků čteme o  putování sv. Pavla, který hledá místa, kde předpokládá, že jsou lidé otevření pro zvěst, kterou nese. Ve Filipech se na takovém místě setkává se ženami, a  především s Lýdií, která je hluboce oslovena promluvou sv. Pavla a  na základě jeho kázání přijímá Krista jako Spasitele. Její rozhodnutí pro Krista ji vede ke křtu i s celou rodinou. Nato zve Pavla a Silu upřímně a s naléhavostí do svého domu. Takovou upřímnou nabídku pohostinnosti prostě nebylo možné odmítnout. Můžeme v  tom vnímat velkou radost, kterou prožívá a o kterou se chce dělit, ale i její touhu poznat více Pavla a Silu. Nejen že je přijala ve chvíli nadšení, ale přijímá je i později po jejich propuštění z vězení.

Přijetí Božího Slova znamená i přijetí Kristovy Osoby, samotného Krista a jeho odkazu. To můžeme pozorovat v Lýdiině jednání. To, co přijala jako největší dobro (křest), touží dát i dále. Především je zprostředkovává svým nejbližším, své rodině. Možná je to právě jeden z důvodů, proč Pavla se Silou zve tak naléhavě do svého domu, aby celá její rodina slyšela tu úžasnou zvěst a plně přijali Krista za svého Pána a Spasitele.

Můžeme se ptát, co bylo příčinou takového rychlého přijetí zvěsti o Kristu? Na jedné straně je jistě velké charisma a osobnost sv. Pavla. Na druhé je to velká otevřenost Duchu Svatému a také touha po Mesiáši, který byl Bohem přislíben. Byla totiž ctitelkou jediného Boha. Můžeme se domnívat, že i doma o těchto věcech hovořili a rozněcovali touhu po naplnění příslibů, když i její rodina okamžitě přijímá křest. Lýdie si neřekla, že Pavla pozve až někdy příště, využívá hned naskytnuté příležitosti. Dokonce bychom řekli, že naléhá až neodbytně, protože tento dar je jedinečný a nemusí se už opakovat a ona jej nechce propásnout.

Lýdie se stává učednicí Krista a naplňují se na ní slova Ježíše Krista, který přislibuje přímluvce od Otce, který má o něm vydávat svědectví, Ducha Svatého. Učedníci jsou také poslání vydávat svědectví. Ona hned od počátku je svědkyní dobré zvěsti. I když o jejím dalším životě toho mnoho nevíme, můžeme se domnívat, že ani pro ni to nebylo vždy snadné vydávat svědectví v městě, kde byl sv. Pavel za projev Boží moci nad zlým duchem potrestán. Avšak si můžeme být jisti, že ji Duch Svatý posiloval, aby neodpadla od víry ani přes těžkosti, které s sebou hlásání přináší. Ježíš už předem svým učedníkům tyto těžkosti oznamoval, aby s tím počítali, až to nastane. Jak čteme v dnešním evangeliu. Jak nám se daří být pohotoví k přijetí evangelia, hovořit o víře v rodině, či přijmout druhé do svého domu?

Prosme dnes i my Ducha Svatého, abychom měli srdce otevřené a vnímavé vůči Bohu, toužící po spáse svých blízkých i pohostinné vůči bratřím jako Lýdie a o víru smělou jako Pavel a Sila.

Zdeněk Mach

×××

Milosrdný Bože, uč nás spolupracovat s  tvou milostí a  dej, ať velikonoční slavení díla naší spásy v nás stále přináší svůj užitek. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)