Pátek po 4. neděli velikonoční

Sk 13,26-33

Když přišel Pavel do Antiochie Pisidské, mluvil v synagoze: „Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte Boha! Nám bylo posláno slovo o té spáse. Obyvatelé Jeruzaléma a jejich přední mužové však nepoznali, kdo (Ježíš) je. A když ho odsoudili, vyplnili tím jen to, co říkali proroci – jak se to předčítá každou sobotu. Ačkoli na něm nenašli nic, zač by zasluhoval smrt, žádali od Piláta, aby ho dal popravit. Když dokonali všechno, co bylo o něm psáno, sňali ho z kříže a položili do hrobu. Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. On se pak po mnoho dní zjevoval těm, kdo zároveň s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní před lidem jeho svědky. A my vám hlásáme radostnou zvěst, že ta zaslíbení, která Bůh dal našim otcům, vyplnil na jejich dětech, na nás, když vzkřísil Ježíše. Tak je i psáno v druhém žalmu: »Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.«“

Dlouhou dobu mě fascinuje Pavlovo evangelijní nasazení v  Malé Asii v  protikladu se současnou tolik odlišnou kulturou, která na těch místech nyní je, a kladl jsem si otázku, jak se to mohlo stát, že tak úžasné dílo bylo jinou kulturou obyvatel změněno. Obdivoval jsem Pavlovu nezlomnou odvahu znovu vstát, nedbat ran po kamenování v  Lystře a  znovu jít hlásat Krista, i  když se některým posluchačům zdálo, že je to zrovna nevhod. Sám Pavel připomínal, že to nebyl on sám, ale milost Boží s  ním pracovala a  jej vedla. Skutky ukazují některá Pavlova kázání a  pochopení dějin spásy a  pokusy předat nejstručnějším způsobem a  logicky dobře sestaveným systémem poselství evangelia. Lze vidět, jak to u mnoha posluchačů kázání vzbuzuje obdiv a nadšení a otevření očí a že téměř vždy zůstává stát opodál skupina uražených závistivců z řad židů, kteří nejsou schopni poselství spásy přijmout, tak jako u Krista obecně: vzrůstá počet těch, kteří jej přijímají a zároveň roste počet těch, kteří jej odmítají nebo nenávidí. A  tuto reakci lze vidět i  v  dnešním úryvku čtení ze Skutků: Pavel pokračuje v  řeči na povzbuzení, ke které je vybídnut představeným synagógy: jeho slova se dotýkají všech shromážděných, narážejí na podstatu jejich víry a posouvají k naději, kterou přinesl Zmrtvýchvstalý Kristus. Jde o novou naději a nový obzor, jímž Bůh vždy překvapí člověka a  dá řešení neřešitelných situací. Pavlova řeč proniká až do srdce člověka a ukazuje, zda je pokorné a otevřené přijmout poselství spásy – často vstřícnější jsou pohané.

V posledních měsících víc prožívám vědomí, že následováním Krista, být jeho učedníkem, se na nás naplňují Izaiášova proroctví o světle pohanům i o Božím služebníku. Člověk je stále předmětem Boží lásky, zatímco žijeme v  nějakém čase a vždy někam směřujeme a vždy jdeme po nějaké cestě a máme dost milostí k tomu jít po té cestě, kterou je Kristus.

Tomáš Kvasnička

×××

Bože, od tebe máme svou svobodu i spásu, a tvůj Syn nás svou krví vykoupil z  otroctví hříchu a smrti; vyslyš naše prosby a udržuj v nás život, který nám dáváš, abychom ve spojení s  tebou nacházeli trvalou jistotu a bezpečí. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)