Katedrála Svatého Ducha má nového děkana

Po 48 letech obětavé služby v srdci diecéze předal Mons. František Hladký službu novému děkanovi P. Vojtěchu Novotnému. Ten do této chvíle působil  v Římě jako vícerektor kněžského semináře Pontificio Collegio Nepomuceno.

"Pana děkana Mons. Františka Hladkého znám od dětství, oba pocházíme z Hlinecka, vzpomínám si, že jsem například ministroval při jeho primiční Mši svaté. Během středoškolských studií jsem ho navštěvoval také v Hradci Králové jako začínajícího kaplana. Velmi rád jsem s ním později spolupracoval jako biskup v jeho roli správce hlavního chrámu naší diecéze, má veliké zásluhy o zvelebení katedrály a je uznávanou kněžskou osobností daleko za hranicemi Hradce Králové. Chci mu proto ze srdce poděkovat za všechna ta léta služby při katedrále, vyprošuji mu pevné zdraví a hojnost darů Ducha Svatého do dalších let. Těším se na to, že se budeme nadále setkávat a spolupracovat na dalším dobrém díle", sdělil diecézní biskup Jan.

Za uplynulými léty služby v katedrále se ohlíží Mons. František Hladký: "Z celospolečenského pohledu bylo asi největší událostí, která na mne silně zapůsobila návštěva Svatého Otce Jana Pavla II, v Hradci Králové v roce 1997. Další velkou událostí v katedrále bylo uvedení biskupa Karla Otčenáška do služby Královéhradeckého biskupa v lednu 1990. To byla veliká manifestace svobody, za účasti prezidenta Václava Havla a dalších osobností společenského i politického života, a hlavně věřících z celé diecéze. A stejně tak jeho pohřeb. Bylo by možné vzpomenout i další události, jako diecézní eucharistický kongres, nebo konsekrace biskupů a kněžská svěcení. Z osobního pohledu bych mohl jmenovat mnohé zkušenosti při udělování různých svátostí, nebo tiché chvíle před svatostánkem, kdy bylo možné až hmatatelně zakoušet Boží blízkost a obdarování.

Domnívám se, že nejdůležitější potřebou člověka je schopnost navazovat vztahy, v rodině, v zaměstnání, ke své práci, ke svým přátelům atd. Právě z dobrých a láskyplných vztahů můžeme získat to největší bohatství, které nelze za peníze koupit. Projevem duchovní vyzrálosti člověka je umění vidět. Vidět zlo, ale také vidět krásu - v architektuře, ve výtvarném umění, v hudbě, v přírodě, ale také krásu lidského srdce. Člověk, duchovně žijící by měl vidět, měl by se umět podívat kolem sebe. Pokud vstoupíte do naší milé katedrály a umíte se podívat, pak musíte žasnout nad vzepjetím lidského ducha. Tady je všechno zdánlivě jednoduché, prosté, ale úžasně pravdivé. Tady máte příležitost zakusit úsilí duchovně žijícího gotického člověka vtisknout do kamene Boží řád a harmonii. Z toho může vyrůst váš vztah ke katedrále, ale hlavně k původci řádu a harmonie ve světě – k Bohu, který chce být člověku přítelem a bratrem."

Zcela novou etapu svého kněžského života nyní zahajuje děkan Vojtěch Novotný: "Nejprve jsem začínal jako jáhen a kaplan v lázeňských Poděbradech. Poté jsem byl překvapen pozváním do Říma, kde jsem sedm let působil jako vicerektor v Papežské koleji Nepomucenum. Služba to byla dost specifická, v jednom domě jsme byli spolu od rána do večera s padesáti lidmi pestré skupiny tvořené českými bohoslovci, kněžími z celého světa, sestrami boromejkami a nadšenými spolupracovníky většinou důchodového věku. Hradec Králové je nyní mým třetím působištěm. V každém z uvedených míst jsem byl rád a moc se těším, že si stejně zamiluji i toto nové místo a lidi, kteří zde žijí."