Velikonoční verze betlémů se v mnohém liší od vánočních s novorozeným Ježíškem v jesličkách. Postní betlémy zachycují největší drama v životě Kristově.
Tradice stavění betlémů u nás trvá už více než čtyři a půl staletí. Nejstarší jesličky údajně postavili jezuité v roce 1560 v kostele sv. Klimenta na pražském Starém Městě. Tradice přežila i reformy císaře Josefa II., které na dlouhý čas jesličky v kostelích zakázaly. Jímavý motiv narození Ježíška ve skalním chlévě začal přecházet do lidového prostředí a od 19. století se stal nedílnou součástí našich vánočních tradic a zvyků. Proč o betlémech teď? Zveme vás za betlémy velikonočními, říká se jim také pašijové nebo postní.
Velikonoční verze betlémů se v mnohém liší od vánočních s novorozeným Ježíškem v jesličkách. Postní betlémy zachycují naopak největší drama v životě Kristově. Mohou zobrazovat třeba poslední večeři, zradu Jidáše, zatčení Krista, křížovou cestu, samotné ukřižování nebo následné snímání z kříže a Velkou noc, tedy Vzkříšení Krista. Za hranicemi jsou tyto betlémy rozšířenější. V katolicky orientovaných zemích, například v Rakousku nebo v Bavorsku, kde je podstatně větší počet věřících než v Česku, vydávají také vystřihovací postní betlémy. Převládají v nich zejména jednotlivá zastavení křížové cesty se znázorněním Ježíšova utrpení a samotného Vzkříšení. Někdy se vyskytují i jiné související biblické výjevy. Je to obdoba u nás oblíbených vystřihovacích vánočních jesliček od známých českých malířů a ilustrátorů Mikoláše Alše, Josefa Lady, Marie Fišerové – Kvěchové, Vojtěcha Kubašty a mnoha dalších.
Za velikonočními betlémy se podíváme do Ústí nad Orlicí, které se svým okolím patří k významným betlémářským oblastem v královéhradecké diecézi i v České republice.
„Nemělo by se pochopitelně říkat betlémy, protože biblický děj se odehrává v Jeruzalémě. Označení zůstalo zřejmě proto, že stavba časově navazovala na betlém vánoční, tříkrálový a konkrétně v Ústí i hromniční. Navíc je použitý stejný způsob zobrazení děje pomocí figurek zapíchaných v mechu na stejné spodní konstrukci“, vysvětluje hned na začátku Ludvík Mátl (na fotografii), renomovaný betlémář z Ústí nad Orlicí.
Pro zdejší region jsou typické figurky malované na kartonu, uspořádané do rozměrných celků o několika m2 s romanticky pojatou českou krajinou a rovněž dobovým místním venkovským oblečením. Lidové betlémářství lze na Ústecku doložit již od konce 18. století. O jeho rozsahu svědčí například skutečnost, že počátkem minulého století se jen v samotném městě adresně stavělo o Vánocích v domácnostech více než sto větších betlémů. Tradice je dosud živá – nepřetržitě zde působí lidoví malíři jesliček, betlémy se v domácnostech stále staví a přetrvalo i tradiční takzvané sousedské chození po betlémech.
Přibližme našim čtenářům, jak obsahově pojímali ústečtí betlémáři méně obvyklé druhy betlémů.
V hromničním betlému je v centrální části uprostřed města Jeruzaléma postaven otevřený chrám s výjevem Obětování Páně. Stařec Simeon drží Ježíška, dále jsou přítomni Panna Marie, prorokyně Anna a sv. Josef, který drží dvě holoubátka jako obětní dar, který navíc symbolizuje chudobu.
V postním betlému je větší počet figur a zobrazená krajina je členitější. Ústečtí betlémáři si vybrali z velikonočních událostí relativně krátký časový úsek (jakoby snímek, kdy se zastavil čas) následující po Poslední večeři Páně těsně před zatčením Krista. Děj se odehrává za městem na Olivetské hoře Getsemanské zahradě s olivovníky a cypřiši. Rovněž krajina a architektura v pozadí i ošacení postav je na rozdíl od betlému vánočního výhradně orientálního charakteru. V horní části je uprostřed výjev s klečícím modlícím se Kristem, kterému podává anděl kalich útěchy. V lidovém podání se často používá výraz kalich hořkosti. Opodál jsou spící apoštolové a to sv. Petr s krátkým mečem, sv. Jakub a sv. Jan, který je pro své mládí tradičně zpodobňován bez vousů. V popředí přivádí zrazující Jidáš s měšcem v ruce římské legionáře, ozbrojence a pochopy. Legionáři pod vedením velitele nesou symboly římské říše, a to standartu SPQR (zkratka znamenající latinsky Senatus Populusque Romanus, česky senát a lid římský) a fasces (svazek 12 prutů obepínající sekerku, znamení práva vynášet rozsudky). V popředí jsou rokující Židé, a to zejména výrazní velekněží s hodnostním označením na prsou a farizejové v bílém s náboženskými svitky v rukou. S těmito atributy byly uvedené postavy na Ústecku zobrazovány již před více než sto roky. Někteří Židé jsou přímo rozčilené až rozhorlení, protože nepřijali božský původ Krista ani jeho učení. Děj se odehrává v noci, a proto nechybí světlonoši. Tím se orlickoústecký postní betlém obsahově liší od ostatních, a to i vystřihovacích postních betlémů, kde je většinou námětem tradiční křížová cesta včetně slavného Vzkříšení nebo více obrazů z celého velikonočního příběhu.
Městské muzeum v Ústí nad Orlicí se do živé betlémářské tradice zapojilo v roce 1990 po obnovení své činnosti. Jeho reprezentativní sbírka místních betlémů disponuje ukázkami tvorby lidových malířů betlémů za období dvou století. To umožnilo muzeu vytvořit v roce 2018 v Hernychově vile expozici orlickoústeckých malovaných betlémů. Vedle velkého betlému vánočního (šířka 5,9 m) se zde nachází také betlém tříkrálový, ale i hromniční a postní.
Zvláštností orlickoústeckých malovaných betlémů jsou jejich obměny od Vánoc až do Velikonoc, navazující na probíhající církevní rok. Kromě této expozice se v Hernychově vile nachází trvale přístupný pohyblivý papírový betlém. Tento typ betlému je velmi neobvyklý. Jeden takový fungoval do 60. let minulého století v Ústí nad Orlicí u obuvníka Jana Cibulky a inspiroval právě vznik tohoto nového betlému pro muzeum. Jeho malovanou část vytvořil a do krajiny Orlických hor a Podorlicka zasadil ústecký betlémář Jaroslav Herain. Mechaniku sestrojil a s její pomocí betlém rozpohyboval Kamil Andres z Třebechovic pod Orebem.
Zdůrazněme, že nově malované betlémy se drží zavedeného historického schématu bez modernizace či vazby na současnost. Z toho vyplývá, že nejen v městském muzeu, ale i v domácnostech můžeme vidět stejně postavené betlémy jako v tradičním období. Výraznou změnou oproti minulosti je snad jen dobré elektrické osvětlení. Vánoční betlémy mají pravidla svého uspořádání. Uprostřed se nachází chlév se sv. Rodinou. Vlevo od něj stojí vesnice, kde převažují lidové stavby, zejména roubené. Vpravo se nachází město se zděnými, obvykle patrovými objekty. Nahoře betlém ukončuje dálina, tedy malované pozadí s oblohou. Před ní stojí tzv. lančoft, pás tvořící panorama bez oblohy, tedy s vyřezaným horním obrysem. Kvůli vypadávání mechu se na přední část betlémů dávalo ohraničující prkno. Pro lepší vzhled se na něj začal osazovat okolek, tedy ozdobný malovaný pás s rostlinným ornamentem (například růže, vinná réva) nebo s krátkým výstižným biblickým mottem.
Typické pro betlémy v orlickoústeckých domácnostech je smíšené autorství. Jen málokdo z našich předků si mohl dovolit objednat velký nákladný betlém najednou. Navíc se majitelé snažili své betlémy každoročně něčím obohatit. Z autorů, jejichž tvorbu dodnes betlémáři vysoce oceňují, můžeme uvést zejména Jarolíma Štantejského (1832-1899), od něhož můžeme obdivovat například vysoké romantické lančofty, nápadité pastorální výjevy, darovníky s prokreslenými obličeji. Dále Vojtěcha Hernycha (1846-1893), který se vyznačoval zářivými či jasnými barvami a rovněž patřil k nejdovednějším místním lidovým malířům. Z mladších malířů, působících ještě ve 20. století, uveďme například Jana Brožka (1855-1926), jednoho z nejproduktivnějších lidových orlickoústeckých malířů vůbec. Jejich betlémy lze shlédnout ve zmíněné expozici Městského muzea. Významné místo mezi orlickoústeckými malíři má Jiří Knapovský (1930-2018), velký znalec ústeckého betlémářství, autor mnoha klasických velkých betlémů i početné řady menších skříňových betlémů, malovaných v duchu starých vzorů.
Právě postní betlém Jiřího Knapovského inspiroval ústeckoorlické vydavatelství převážně regionální literatury OFTIS k vytvoření vystřihovacího betlému. Zobrazuje zmiňovaný moment před zatčením Ježíše Krista v Getsemanské zahradě. Originál betlému se nachází ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí.
Je kopií rozhodující středové části skříňového postního betlému namalovaného Jiřím Knapovským. Jeho otec měl doma rozměrné betlémy, a to vánoční, tříkrálový, hromniční i postní od proslulého malíře 19. století Jarolíma Štantejského. Knapovský v tom prostředí vyrůstal a později i on vytvářel zdařilé a vylepšené repliky starých betlémů. Pro ústecké muzeum pro porovnání vytvořil sadu skříňkových betlémů všech čtyř typů. Bohužel, v závěrečném životním období vzhledem ke zdravotnímu postižení nemohl již malovat. Vynikal precizností kresby i malby, dynamickým pojetím postav, nápaditými pastýřskými výjevy a líbivou krajinou včetně historicky pojaté venkovské i městské architektury. Namaloval desítky betlémů různých velikostí. Velký Knapovského betlém je ve vlastnictví Třebechovického muzea betlémů, mnoho jesliček je v zahraničí a pěkným betlémem se může pochlubit i Městský úřad v Ústí nad Orlicí. Od muzeí v ČR byl zájem právě o ukázky všech čtyř ústeckých betlémských variant.
Postní vystřihovací betlém tohoto typu nebyl ještě v naší republice vydán. Záměrně bylo ponecháno zavedené ústecké pojmenování – betlém se stavěl „v postě“. Jiný název se v Ústí nepoužíval. Pokud v minulosti byly u nás ojediněle vydávány papírové betlémy (vystřihovací, leporela, vystřihovánky a omalovánky pro děti), zobrazovaly většinou celý velikonoční biblický příběh. Pašijové výjevy a další novozákonní události se objevují i ve velkých betlémových celcích, kde středem bývají většinou jesličky se sv. Rodinou. Někdy se těmto betlémům říká roční či celoroční. Typickým příkladem je například známý třebechovický Proboštův betlém nebo rozměrné betlémy na Liberecku.
A kdy se postní betlémy vytratily?
Již na přelomu 19. a 20. století, tedy před více než sto lety, byly tyto betlémy spíše výjimečné. Doma je měli hlavně velcí příznivci betlémů či hluboce věřící. V pozdějším období je navíc někteří vlastníci již nestavěli každoročně. „Stavěl jsem jeden jako student asi v roce 1970 pro starší věřící ženu, která měla pěknou kopii historického betlému podle Štantejského. Domnívám se, že to byl v Ústí poslední velikonoční betlém stavěný v domácím prostředí,“ vrací se do časů svých betlémářských začátků Ludvík Mátl.
Snad bych měl ještě upozornit, že v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí lze betlémy, a to i méně časté varianty hromniční a postní, shlédnout v dlouhodobé expozici v průběhu celého roku (mimo betlémářskou sezónu na vyžádání). Ústecké vystřihovací betlémy, včetně vyobrazeného postního, jsou v nabídce místního nakladatelství OFTIS (www.oftis.cz).
Na závěr připomeňme vyznání ústeckých betlemářů, které znělo "Ke cti a chvále boží a pro potěšení srdce". Přesně tak je zaznamenané na jedné z figurek z 19. století.
Eva Zálešáková, časopis Adalbert