V kostele sv. Alžběty Uherské celebroval královéhradecký biskup Jan Vokál s dalšími kněžími bohoslužbu pro české účastníky Mezinárodního eucharistického kongresu v Budapešti.
Myšlenky, které pronesl Mons. Jan Vokál před závěrem Mše svaté v kostele sv. Alžběty Uherské 10.9. v Budapešti
Mám radost a je mi ctí, že se mohu spolu s vámi účastnit MEK zde v Budapešti, v pořadí 52. Kdybych měl říct nějakou myšlenku, jsem tady na pět dní, čili na tu zkrácenou dobu, tak mne třeba velmi zaujal – tím, že mám určitou povinnost také vůči komisi při Evropské unii, tak mne zaujaly rozhovory a projevy obou kardinálů, kteří se velmi angažují v tomto evropském prostředí. Kardinál Angelo Bagnasco, který je předseda rady biskupských konferencí v Evropě., při včerejším projevu hovořil o Eucharistii jako o daru, kterým se živíme, daru chleba, který sestupuje z nebe a sdílí se, rozděluje z toho, co dal mně, mezi nás a my z toho daru žijeme. Musíme si uvědomit, připomínal, že je to dar poslaný shora, z nebe, dar Boží a nejen to, to druhé, co se mi velmi líbilo, byť to víme, ale bylo to hezky pojmenované, to druhé je, že ten dar nás pozvedá, proměňuje, přitahuje k Bohu Otci, my jsme zbožštěni tím darem Eucharistie, chlebem, který se láme u oltáře, který je živý a který je Kristus Pán sám. Připomněl také ránu sekularismu, my si často představujeme, že sekularizace je nedostatek víry, svým způsobem možná ano, ale on říká, to není, že nevěříme v Evropě. My věříme, my víme, že je Bůh. Ale sekularismus znamená, že se rozhodujeme žít jako by Bůh nebyl, to je strašná tragédie dnešního člověka v Evropě a ve vyspělém světě i často nás křesťanů.
Kardinál Jean-Claude Hollerich navázal (předseda Komise biskupů při Evropské unii, které jsem taky členem) vzpomenul: Nesmíme hledět zevnitř Evropy přes zavřené dveře, nesmíme mít uzavřeno a šetřit klidný tok života, ale musíme myslet i na ty, kteří klepou zvenčí na dveře Evropy, protože zde hledají naději. Ti, kteří mají hlad, utíkají před válkou, před násilím a pronásledováním. A nemůže nám křesťanům, kteří máme žít milosrdně podle vzoru Kristova, být lhostejné - říkal: „Přimlouvám se za Evropu milosrdnou, za Evropu křesťanskou, za Evropu samaritánskou". Tam je to krásně vyjádřeno. Potom připomněl, že chybu ale neděláme jen my, kteří říkáme, že bráníme nějaké hodnoty a nějakou svoji víru, a přitom podle ní často nežijeme, ale chybu také dělají ti, kteří se nám snaží vnutit nějakou ideologii, konkrétně zmiňoval LGBT, byť neperzekuují žádné jejich členy, tak nemohou nám vnucovat svoji ideologii jako jedinou pravdu, a to my nesmíme přijmout.
Právě v Eucharistii vidíme, jakým náš život v té naší Evropě, v našem světě, má být. Život v Kristu, který se obětuje, daruje, daruje všem radost. Přeji vám všem přítomným na Eucharistickém kongresu a všem doma, abychom dokázali právě z Eucharistie těžit tuto sílu, abychom za ni dokázali děkovat, žít pokorně a radostně. Křesťanství radostné, v křesťanství život právě čerpáme z Eucharistie, Kristus je naším Pánem. Pán Bůh žehnej.