Den ticha, den bez liturgie, ale i den radostného očekávání noci vzkříšení.
Bílá sobota je druhým dnem, kdy se neslaví mše sv. Je to den, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den ticha. Křesťané prodlévají u hrobu Pána, rozjímají nad jeho utrpením a smrtí a po celý den nekonají žádné liturgické obřady. Po západu slunce (tj. v sobotu večer) začíná velikonoční bdění (vigilie), a tím začíná slavnost Kristova vzkříšení. Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých křestních rouch křtěnců, kteří přijali křest právě o Velikonoční noci.
Bohoslužba začíná slavností světla. Kněz požehná oheň a od něj rozsvítí velikonoční svíci – paškál. Svíce je značena číslicemi tohoto kalendářního roku a prvním a posledním písmenem řecké abecedy – alfa a omega, které symbolizují, že Kristus je počátek i konec všeho. Kněz vloží do paškálu pět hrudek kadidla na památku Kristových oslavených ran.
Následuje bohoslužba slova. Je vybráno devět čtení z Písma svatého: sedm ze Starého zákona a dvě z Nového zákona. Na závěr bohoslužby slova zazní slavnostní ALELUJA!
Po homilii následuje křestní bohoslužba. Nejprve se světí křestní voda. Katechumeni, kteří se připravili na křest, jsou o této noci pokřtěni a biřmováni. Ostatní věřící, kteří se během postní doby na Velikonoce připravili, obnovují svoje křestní závazky. Svěcenou vodou se po Veliké noci opět plní kropenky v kostelích. Závěr a vrchol velikonoční vigilie tvoří slavení eucharistie.
Další zprávy
Vybráno pět světců - patronů Světových dnů mládeže v Soulu
Co vzešlo ze 147. plenárního zasedání ČBK?
