Přidejte se svými modlitbami ke Světovému apoštolátu modliteb.
Všeobecný úmysl: Modleme se, aby ti, kdo trpí depresemi a syndromem vyhoření, našli u všech podporu, jež jim svítí na cestu do života.
Jak se máme modlit za ty, kdo trpí těžkými depresemi? Jak najít východisko, když prožíváme krizi? Do krize můžeme upadnout jak z vlastního zanedbání, tak z Božího dopuštění. Ale v obou případech nás Bůh vede k plnější svobodě. Co se pro nás stalo slabinou, je vlastně nejsilnějším místem Božího mluvení. Vnímáme-li déle trvající neklid, je dobré toto rozpoložení pravdivě pojmenovat: jedná se o něco, co se objevilo už dříve? Ochromuje to moji modlitbu? Lze to vyřešit ve svátosti smíření? Je možné nasadit nějaké praktické řešení?
Osvědčená moudrost v duchovním životě říká, že ve stavu mohutných pohybů a výkyvů nemáme nikdy činit zásadní rozhodnutí – nemáme své nitro vyhodnocovat měřítkem rozesmutnělé duše, ale trpělivě jít dál pospolu s těmi, které Pán posílá do cesty. Kdo pak prošel netušenými krizemi, je schopen pro sebe i pro druhé spontánněji zpívat své životní Te Deum.
Národní úmysl: Děkujeme za vyzdobené hřbitovy a prosíme za všechny, kteří v těchto dnech myslí na své blízké zemřelé, aby je světlo svící přiblížilo ke Kristu, který přemohl smrt.
Místo určené k pohřbívání se typicky křesťanským způsobem nazývá cimiterium, což pochází z řeckého koimeterion. Dané výrazy pro hřbitov se dají tlumočit jako místo spánku, které je určeno těm, kdo v pokoji odpočívají. Dané slovo výmluvným způsobem vyjadřuje to, o čem můžeme při návštěvě hřbitova přemýšlet. Ve spánku se tělo vymyká vědomé kontrole duše, zdá se jakoby mrtvé a čeká, až se člověk vzbudí, neboť pokračuje v dýchání. Dech naznačuje spojení našeho pozemského života s životem v Duchu, který zajišťuje nesmrtelnost. Duch v nás od křtu svatého nikdy nepřestane dýchat. Modlit se k Otci. Proto spánek neoslabuje, ale naopak posiluje život. Je to tudíž pokojný spánek. Tento pokoj svět nemůže člověku dát. Je nám darován.
Naléhavý úmysl: Modleme se, aby zvítězila bratrská harmonie a pokojná cesta dialogu mezi národy v oblasti Afrického rohu, zejména Etiopie
Dramatické hodiny se odehrávají v Addis Abebě, kde pokračuje diplomatické úsilí o dosažení příměří. Po vyhlášení výjimečného stavu pokračuje úsilí o dosažení zprostředkování. Mezinárodní společenství se obává, že se Etiopie změní v nový Afghánistán. Situace dospěla tak daleko, že některé západní země evakuují zaměstnance velvyslanectví. Cizincům je doporučováno, aby zemi opustili. Papež František k tomu říká: „Se znepokojením sleduji zprávy z oblasti Afrického rohu, zejména z Etiopie, kterou již více než rok otřásá konflikt, jenž si vyžádal mnoho obětí a způsobil vážnou humanitární krizi. Vyzývám všechny, aby se modlili za národy, které jsou tak těžce zkoušeny, a znovu vyzývám, aby zvítězila bratrská harmonie a pokojná cesta dialogu.“ V Etiopii, která se zmítá v konfliktu, jenž začal v neklidném Tigrajském státě a trvá již téměř rok, není klid. Etiopské úřady vyhlásily výjimečný stav poté, co Lidová fronta za osvobození Tigraje prohlásila, že ovládla dvě strategická města a zvažuje postup směrem k hlavnímu městu Addis Abebě. Informovala o tom oficiální média dva dny poté, co premiér Abiy Ahmed vyzval své krajany, aby se chopili zbraní na obranu proti povstalcům. Křesťanství v Etiopii sahá až do prvního století našeho letopočtu a díky této dlouhé tradici je Etiopie mezi zeměmi subsaharské Afriky jedinečná. Křesťanství v této zemi se dělí na několik skupin, z nichž největší a nejstarší je etiopská ortodoxní církev Tewahedo (přibližně 40 milionů věřících). Další v pořadí jsou různá protestantská církevní společenství, která zahrnují 13,7 milionu Etiopanů. Je zde také poměrně početná Etiopská katolická církev východního obřadu (9 biskupů a 539 kněží) a římští katolíci.