Apoštolát modlitby - květen

Úmysl papeže 

Za pracovní podmínky - Modleme se, aby každý mohl skrze práci dosáhnout své naplnění, rodiny byly podporovány ve své důstojnosti a společnost aby měla lidskou tvář.

Nedostatek kvality pracovních podmínek lze považovat za závažné porušení lidské důstojnosti. Nemluvíme jen o těch, kde se vynucuje dětská práce nebo vládne nerovné postavení žen. Patří mezi ně i hanebné pracovní podmínky. Ty nacházíme všude, kde se s pracovníky zachází jako s pouhými nástroji zisku, a nikoli jako se svobodnými a odpovědnými osobami. Není varující nevyslyšený výkřik několika žen, které jsou poslankyněmi v našem parlamentu a rozhodly se, že již nebudou pokračovat ve své práci zákonodárců jen proto, že nemohou skloubit svůj rodinný život vlivem neustálých obstrukcí a politických her? Jestliže se budeme řídit čistě pragmatickými či cynickými záměry ve společnosti, jež ztratí schopnost vcítění a pomoci slabšímu, křehčímu a zranitelnějšímu, a budeme uznávat jedině princip, že výsledky ospravedlňují činy, vytratí se láska. A co zbude ze světa, v němž láska není?

Národní úmysl

Za teology a teoložky - Modleme se, aby teologové a teoložky milovali Boha a byli vytrvalí v modlitbě a horliví v poznávání a předávání nauky církve.

Tradice (předávání) není uchovávání popela minulosti, nýbrž ochrana budoucnosti. Nespočívá v uctívání popela, ale střežení ohně. (Gustav Mahler) „Není předáváním věcí či slov, něčeho neživého. Tradice je živá řeka, jež nás spojuje s naším původem, živá řeka, ve které je původ vždy přítomen.“ (Benedikt XVI.) Co čeká teology a teoložky? Čemu se nemohou vyhýbat? Být „prorokem, neboť udržuje naživu vědomí minulosti i pozvání přicházející z budoucnosti“. (papež František)

Naléhavý úmysl Celosvětové sítě modlitby s papežem na měsíc květen

Modleme se za zázrak míru na přímluvu Matky Boží, Královny míru.

Papež Lev XIV. při své první návštěvě hrobu papeže Františka v chrámu Panny Marie Větší v Římě se zastavil a setrval v hluboké, soustředěné modlitbě nejdříve před sochou Panna Marie, Královny míru. Matce Boží, uctívané v této bazilice jako Regina Pacis, svěřil „tento naléhavý apel, aby jej přednesla Pánu Ježíši a vyprosila nám zázrak míru“. Sochu nechal v roce 1918 postavit papež Benedikt XV., aby požádal Pannu Marii o ukončení první světové války, kterou označil za „zbytečné vraždění“. Pomník byl odhalen 4. srpna 1918, den před velkým svátkem Panny Marie Sněžné. Uprostřed je vyobrazena Panna Maria na trůnu, která levou rukou vztyčenou zvěstuje konec války, zatímco pravou rukou drží Ježíška připraveného upustit olivovou ratolest symbolizující mír. Na podstavci je holubice, která netrpělivě očekává, až olivová ratolest spadne a přinese lidstvu mír. Na podstavci jsou také květiny, lilie a růže, které představují rozkvět nových aktivit s návratem míru. U hrobu papeže Františka položil bílou růži a pomodlil se před mariánskou ikonou Salus Populi Romani, která je nám, slovanským národům tak drahá. Vždyť zde byla schválena staroslověnská liturgie.

„Skutečný, spravedlivý a trvalý mír“ pro Ukrajinu opětovně žádal v mimořádně silném apelu směrem k mezinárodnímu společenství i při nedělní polední modlitbě na Svatopetrském náměstí. V plné shodě se svými předchůdci klade mír do samého ohniska svého působení v úřadu nástupce apoštola Petra. Ukázaly to již nepřehlédnutelně první jeho kroky po zvolení. „Obrovská tragédie druhé světové války skončila před 80 lety, 8. května, a vyžádala si 60 milionů obětí. V dnešní dramatické situaci, kdy se podle slov papeže Františka opakovaně hovoří o třetí světové válce, se i já obracím na světové vůdce a opakuji stále aktuální výzvu: Už nikdy válku!“

Když přijmeme toto naléhavé pozvání papeže Lva XIV. za své, stále mějme na mysli i onu velmi konkrétní, trýznivou a zraňující skutečnost, kterou papež připomněl: „Nosím ve svém srdci utrpení milovaného ukrajinského lidu. (…) Ať jsou propuštěni všichni vězni a děti se mohou vrátit ke svým rodinám.“