Při pravidelné středeční audienci, vysílané z knihovny Apoštolského paláce, pokračoval papež František v cyklu katechezí o modlitbě.
Pravidelnou středeční audienci uvedlo čtení z listu Židům, jehož autor popisuje slavnostní liturgii v jeruzalémském chrámě jako předobraz pravé slavnosti, kterou nám zanechal Kristus svou velikonoční liturgií. V této katechezi hovořil papež o tom, jak církevní liturgické slavnosti přinášejí Krista do našich životů.
Nejprve poznamenal, že křesťanská historie je plná hnutí, která odsouvala liturgické obřady stranou. „Tento sklon si často nárokoval domnělou vyšší vytříbenost religiozity, která by nezávisela na vnějších obřadech, považovaných za zbytečnou či škodlivou přítěž.“ Dodal, že mnoho moderních katolíků se v neděli účastní mše, ale neživí svůj vlastní duchovní život prostřednictvím různých dalších zdrojů devocionálního typu.
Liturgie a život
Papež František dále řekl, že církev učinila v posledních desetiletích velký pokrok, pokud jde o ústřední roli liturgie v životě víry. Křesťanská modlitba podle něj úzce souvisí s konkrétními projevy víry, jako je Písmo svaté, svátosti a liturgické obřady. „V křesťanském životě nelze odhlédnout od tělesné a hmotné sféry, protože v Ježíši Kristu se právě tato oblast stala cestou ke spáse,“ dodal.
Modlitba založená na liturgii
Jak řekl Svatý otec je liturgie víc než jen spontánní modlitba. „Je to úkon, který zakládá veškerý křesťanský prožitek, a proto též modlitbu. Je to událost, dění, přítomnost, setkání. Setkání s Kristem.“ Řekl, že Ježíš Kristus „se zpřítomňuje v Duchu svatém skrze posvátná znamení,“ a zdůraznil, že „křesťanství bez liturgie je křesťanství bez Krista.“
„Dokonce i v tom nejprostším obřadu, jaký slavili a dosud slaví pronásledovaní křesťané ve věznicích anebo skrytu svých domovů, se Kristus reálně zpřítomňuje a dává svým věřícím.“
Papež pokračoval tím, že liturgie ze své podstaty zve k plné účasti, abychom prostřednictvím ní mohli obdržet milost, kterou Bůh nabízí. „Mnohé křesťanské modlitby nepocházejí z liturgie, tedy svátostné mediace Ježíše Krista, avšak všechny, jsou-li křesťanské, ji předpokládají.“ Dodal, že Kristus je přítomen pokaždé, když je slavena svátost.
‚Oslavujeme' s horlivostí
Liturgie, právě kvůli své objektivní dimenzi, proto požaduje, aby byla slavena s horlivostí. Papež František řekl, že modlitba je to, co nám umožňuje přisvojit si Ježíšovu svátostnou přítomnost. „To, co je vnější, se stává naší součástí“, realita vyjádřená tak přirozeným gestem, jakým je požívání pokrmu.
Zdůraznil, že „mši nelze jenom “naslouchat”, ani to není správný výraz: “Jdu si poslechnout mši”. Nelze jí pouze naslouchat, jako bychom byli pouhými diváky čehosi, co se odvíjí, aniž by nás to pohltilo. Mše se vždy slaví, a to nejenom ze strany kněze, který jí předsedá, nýbrž slaví ji všichni křesťané, kteří ji prožívají.“
Středem je Kristus
Papež na závěr své katecheze poznamenal, že Kristus je centrem liturgie a že je každý křesťan zván, aby se z celého srdce účastnil svátostí. A připomněl příklad uctívání prvních křesťanů. „Když první křesťané začínali s prožíváním bohoslužby, ve světle a síle Ducha svatého v ní zpřítomnili Ježíšova gesta a slova, aby se tak jejich život naplněný milostí stával duchovní obětí přinášenou Bohu.“
„Život je povolán k tomu, aby se stával bohoslužbou, avšak to se nemůže stát bez modlitby, zejména modlitby liturgické. Tato myšlenka ať nám pomáhá, když jdeme na mši. Chodíme se tam modlit ve společenství, s Kristem, který je přítomen.“
(Zdroj: Vatican News)