Úterý 8. července 2003
Třetí den sněmovního jednání měl na programu mši svatou, které předsedal biskup Dominik Duka OP a kázal biskup Josef Hrdlička, dále rozpravu v plénu k pracovnímu materiálu Instrumentum laboris (dále IL) a odpoledne diskusi v tématických skupinách. Nabízím vám opět pár poznámek k předneseným příspěvkům a několik zajímavostí z průběhu sněmu. Upozorňuji, že všechny příspěvky delegátů i expertů si můžete přečíst na oficiální sněmovní stránce.
Nálada mezi sněmujícími je velmi dobrá, zájem o vystoupení delegátů je přiměřený časovým možnostem. Zájem novinářů mizivý. Sněmovní jednání sleduje kromě mne jen kolega z Katolického týdeníku. Informováni tak mohou být pouze uživatelé internetu.
Co jsme dnes slyšeli? Příspěvky delegátů všech stavů a každého věku. Ze zástupců naší diecéze hovořili Mgr. Marek Výborný, biskup Josef Kajnek a P. Václav Vacek, biskupský vikář pro sněm. Z expertů se do diskuse přihlásili Dr. Tomáš Halík a prof. Lubomír Smékal a Ing. Cyril Martinek. S posledním z jmenovaných jsem pořídila krátký rozhovor, který uveřejníme hned po jeho autorizaci.
S obsahem příspěvků většiny delegátů vás seznámím jen stručně, k příspěvkům delegátů naší diecéze uvedu poznámky podobně jako ve zpravodajství z pondělka.
Mladí delegáti upozornili, že jim na výsledcích sněmu velmi záleží. Věnovali se např. komunikaci s kněžími ve farnostech. Požadují od nich pravdivé svědectví o životě z evangelia a duchovní doprovázení. Chtějí nástroje, jak řešit situaci ve farnostech, kde kněz nechce s laiky spolupracovat. Požadují účinnější kontrolu práce kněží ze strany biskupství. Apelují na vyřešení udělení zodpovědnosti laikům za některé oblasti v životě církve.
Z charitní oblasti zaujal příspěvek zabývající se kvalitou zaměstnanců Charit. Jeho autor požaduje, aby práce v Charitě byla doménou trvalých jáhnů, oni by se měli stávat vedoucími charitních zařízení. Je třeba působit na charitní pracovníky tak, aby od lidského soucitu přecházeli k postojům víry. Nelze dopustit, aby se z Charity vytrácel nadpřirozený rozměr.
Za podnětný považuji návrh systematicky shromažďovat zkušenosti z preevangelizace. Velmi sympatické bylo vystoupení řeholnic, které pokročily ve svých snahách přiblížit se k lidem tím, že otevřely své domy zvláště pro dívky, aby s nimi mohly prožít pár dní jejich způsobem života, navázaly lepší kontakt s rodinami mladých řeholnic, zvou je na společné setkání, aby se odbourával zbytečný strach a nedůvěra k řeholnímu životu.
Několik delegátů se vyjadřovalo k podobě závěrečného materiálu sněmu. Opět byla požadována podrobná analýza situace, vytvoření vize do budoucnosti a zpracování strategických postupů, jak tyto vize naplnit.
Tímto jsem zdaleka nevyčerpala všechny dnešní příspěvky. Již z toho je patrné, že práce delegátů je náročná – musejí celý den naslouchat, o přestávkách vedou rozhovory. Odpolední práce ve skupinách vyžadovala aktivní účast a formulování svých stanovisek ve vzájemném dialogu. Se všemi návrhy a připomínkami pracuje redakční komise a snaží se je zapracovávat do pracovního dokumentu IL.
Vraťme se ještě alespoň stručně k návrhům a připomínkám delegátů naší diecéze:
Mgr. Marek Výborný se soustředil na pravdivost v církvi, nutnost soustavného vzdělávání všech věřících a na hledání cest ke spolurozhodování laiků.
Biskup Josef Kajnek požadoval jmenování spirituála pro kněze, který by dbal na jejich přípravu na stáří, odchod z aktivní služby a na smrt. Vycházel přitom ze svých zkušeností, jak těžce bývají tyto odchody kněžími prožívány.
P. Václav Vacek, biskupský vikář pro sněm, hodnotil sebekritičnost IL jako nedostatečnou a uvedl řadu návrhů na doplnění textu tak, aby pravdivěji popisoval stav církve u nás, a to především v oblasti vzdělávání, modlitby a vztahu k minulosti.
Odpolední diskuse probíhaly o duchovním životě, liturgii, charitativní službě, katechezi a evangelizaci a preevangelizaci. Naslouchala jsem poslední jmenované skupině. Delegáti věnovali hodně času vymezení pojmu preevangelizace a vyměňovali si často odlišné názory. Přesto se dalo postřehnout několik podnětných formulací. Například, že preevangelizace je nutná, vytváří prostor pro to, aby se dalo evangelizovat – tedy hlásat Krista. Preevangelizace znamená budování pozitivního postoje k základním morálním hodnotám důležitým pro společnost. Znamená také odbourávání předsudků vůči církvi. Na ni teprve může navazovat evangelizace, která se nemůže omezit jen na kázání a vyučování, ale jde o hledání metod, aby si evangelizovaní osvojili křesťanské postoje a styl života.
Z Velehradu zdraví Marie Zimmermannová