Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator website

Uplynulo 20 let od návštěvy papeže v HK


Datum:

Připomeňte si slova, která pronesl svatý Jan Pavel II. k mládeží plnému náměstí.

Uplynulo 20 let od návštěvy papeže v HK

Budete hlavními hrdiny třetího tisíciletí!

Milovaní páni kardinálové, arcibiskupové, biskupové a kněží z celé Evropy! Předrahý biskupe Karle, pastýři této diecéze!

Veni, Creator Spiritus! Přijď, Duchu Svatý! Čtení, která jsme vyslechli, drazí mladí přátelé, hovoří o vylití Ducha Svatého. Podle Janova evangelia se to událo především v den vzkříšení. Kristus se zjevuje ve večeřadle, kde byli shromážděni učedníci, a poté, co se dal poznat, jim říká: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Jan 20,22-23)

To, co se stane o Letnicích, padesát dnů po zmrtvýchvstání, bude potvrzením a veřejným důkazem vylití Ducha onoho velikonočního večera. Apoštolové společně s Ježíšovou matkou očekávají tento okamžik setrvávajíce v modlitbách, jak nám to připomíná první čtení (srov. Sk 1,13-14). Vědí, že tato událost přinese změnu do jejich života a jejich poslání. A opravdu, zážitek z Letnic, seslání Ducha Svatého, je začátkem působení Církve, která od tohoto okamžiku vystupuje na veřejnost a začíná hlásat evangelium. Církev si uvědomuje, že je zrozená skrze Ducha Svatého: jako Kristus se zrodil z Panny Marie mocí Ducha Svatého, tak také Církev má na svém počátku oživující sílu Ducha. Proto nepřestává prosit: „Sešli Ducha svého, Hospodine, a obnovíš tvář země.“ (Žl 103,30) Ode dne Letnic dílo spásy započaté Kristem nacházelo prostřednictvím Církve stále nové cesty, aby se šířilo ve světě. V 9. století evangelium hlásané svatými bratry ze Soluně, Cyrilem a Metodějem, přišlo do vaší země, na Velkou Moravu a k blízkým slovanským národům, kde našlo příhodnou půdu. Vaši předkové přijali křesťanství od „apoštolů Slovanů“ a potom se i oni stali apoštoly. Tak je napojeno na apoštolskou činnost blízkých Čechů například i přijetí křesťanství v Polsku. Z Čech pochází také svatý Vojtěch ze slavného rodu Slavníkovců, jehož kolébka se nachází zde, na území královéhradecké diecéze, kde se setkáváme. Dnešní slavností vzdáváme v miléniu svatého Vojtěcha Bohu díky za jeho poslání a jeho svědectví, které vydal Kristu až do obětování sebe samého.

Drazí chlapci a děvčata z diecézí České republiky! Mladí přátelé, kteří jste přišli z ostatních evropských zemí! Ctihodní bratři v biskupské a kněžské službě, kteří jste je sem doprovodili! Řeholníci a řeholnice a vy všichni, drazí věřící zde přítomní! Srdečně vás zdravím na tomto krásném náměstí, na němž se tyčí katedrála jako jediná zasvěcená Duchu Svatému, jak rád připomíná drahý monsignor Karel Otčenášek, biskup této diecéze, se kterým mě váže dávné přátelství, jemu tak dobře známé, a kterému děkuji za srdečná slova, jimiž mě pozdravil.

                Zvláštní poděkování bych chtěl také vyjádřit občanům Hradce Králové za jejich smysl pro pohostinnost, který dosvědčili tím, že přenechali nejlepší místa na tomto náměstí mládeži ze všech koutů země, pro niž je toto setkání zorganizováno. Všem věřícím královéhradecké diecéze chci také poděkovat za jejich štědrost a oběti, se kterými podporují vybudování Centra nové evangelizace a inkulturace, na jehož zdárném provozu vašemu drahému biskupu Karlovi tolik záleží.

                Avšak vraťme se k vám, mladí přátelé. V rámci svatovojtěšských oslav je tento den vaším dne, milí chlapci a děvčata, a jsem rád, že vás zde vidím v tak hojném počtu.  V květnu 1995, jsem byl s mnohými z vás na Svatém Kopečku. S radostí stále vzpomínám na toto setkání, při kterém jsem rozebíral modlitbu „Otčenáš“: bylo to jedno z nejhezčích setkání, kterých jsem se kdy zúčastnil. Mám vás rád. Několik měsíců poté se uskutečnilo setkání v Loretě, na které přišli mnozí z vás i s vašimi biskupy. Vaši zástupci se zúčastnili též Světového setkání v Denveru a v Manile. Všechny vás srdečně zdravím! Zvláště myslím na ty, kteří zde s námi být nemohou. Především na vás, mladí lidé, kteří obětujete svá utrpení za druhé, a též na vás, mladé řeholnice v klauzuře, které jste si vybraly kontemplativní život a modlíte se za své vrstevníky.

                „Jako otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ (Jan 20,21) Vojtěch vnímal tato slova, jako by byla směřovala k němu. První pražský biskup z české krve byl na konci prvního tisíciletí dědicem tradic svatosti mučedníků, kteří ho předešli, zvláště svaté Ludmily a svatého Václava. Zároveň však hleděl i do budoucna: podněcován vroucí vírou v Krista vynaložil veškeré úsilí na duchovní obrodu Prahy a vlasti.

                Bojoval za pravdu. Nedovolil, aby ji duch doby zadusil. Pro ni žil, rozhodnut neustoupit před žádným nátlakem společnosti své doby. Na prahu třetího tisíciletí, jehož vy, chlapci a děvčata, budete hlavními hrdiny, se vám svatý Vojtěch představuje jako neohrožený svědek víry. S pohledem upřeným na něho můžete najít inspiraci a světlo k tomu, abyste s odvahou dokázali čelit výzvám současné doby. Učí vás otevřenosti a velkorysému darování se druhým. Máte velkou šanci dosáhnout svobody a plnosti života; toho nelze dosáhnout sobeckým hledáním vlastních výhod, nýbrž pouze otevřením se lásce. Povolání k lásce, je vaším základním povoláním. Ježíš vás volá k této cestě, odpovězte mu „ano“, tak jak to učinil svatý Vojtěch. Když silou Kristovy lásky překročíte ponižující hranice sobectví, stanete se budovateli Evropy a nového světa.

                „Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnovíš tvář země.“ Od prvního křesťanského společenství shromážděného ve večeřadle jsme přijali tuto prosbu, převzatou z žalmu. Dnes, na prahu třetího tisíciletí, ji spolu s vámi rád opakuji, mladí přátelé. Žijete v situaci, která se v jistém smyslu podobá situaci prvních křesťanů. I když okolní svět evangelium neznal, oni neztráceli odvahu. Po přijetí Ducha Svatého, semknuti bratrskou láskou kolem apoštolů, dokázali být novým kvasem, kterého tehdejší římská společnost na svém sklonku měla tolik zapotřebí. Spojeni touto láskou dokázali překonat všechny překážky. Buďte i vy jako oni! Buďte Církví, která předává dnešnímu světu radostné poselství evangelia. Svatý Vojtěch byl vášnivým služebníkem Církve. Buďte jimi i vy! Církev vás potřebuje! Po čtyřicetileté snaze ji umlčet ona u vás prožívá obdivuhodný vzestup, i když má své těžkosti. Počítá s energií vašeho mládí, s vaší inteligencí a nadšením. Důvěřujte Církvi, tak jako ona důvěřuje vám!

                „Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnovíš tvář země.“ Církev, která o Letnicích obdržela Ducha Svatého, jej nese k lidem každé doby. Nese ho také k vám prostřednictvím svých svátostí, které připomínají nejdůležitější etapy vašeho života: byli jste pokřtěni vodou a Duchem a mnozí z vás už přijali biřmování, svátost, v níž vás Duch zavazuje a uschopňuje být Kristovými svědky.

                Proste Ducha Svatého, aby se svojí přítomností projevil ve vašem životě. Mně samotnému byl zážitek působení Ducha Svatého předán zvláštním způsobem mým otcem, když jsem byl zhruba ve vašich letech. Když jsem měl těžkosti, doporučoval mi, abych se modlil k Duchu Svatému, a tato rada mně ukazovala cestu, po níž kráčím dodnes. Říkám vám to, protože jste mladí, jako jsem tehdy byl i já. A mluvím na základě mnohaleté zkušenosti, prožité i v těžkých dobách.

                Vraťme se však do večeřadla. Ježíš dechl na apoštoly a řekl: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Jan 20,21-23) Přeji si, milí chlapci a děvčata, aby zvláště tato slova ve vás zůstala: ve vaší mysli a ve vašem srdci. Duch Svatý je darován jako zdroj síly, aby zvítězil nad hříchem. Jenom Bůh má moc odpouštět hříchy, protože jenom on vidí hluboko do lidského nitra a může plně posoudit jeho odpovědnost. Z psychologického hlediska hřích zůstává hlubokým tajemstvím, do kterého může vstoupit jenom Bůh svým mocným slovem: „Odpouštějí se ti hříchy, je ti odpuštěno“ (srov. Mt 9,2.5; Mk. 2,5.9; Lk. 5,20.23).

                Chci, drazí přátelé, abyste na to nezapomínali. Víme, že existují takzvané „sociální hříchy“, ale koneckonců každý hřích závisí na zodpovědnosti každého člověka. Každý bojuje s hříchem; buďto nad ním zvítězí, nebo je poražen. Člověk trpí, je-li hříchem poražen. Ano, výčitky svědomí přinášejí utrpení. Nelze je vyloučit. Dříve nebo později je třeba hledat odpuštění. Jestliže se zlo, kterého jsme se dopustili, týká druhých lidí, je třeba je prosit o odpuštění; aby však vina byla skutečně odstraněna, je nutno vždy získat odpuštění Boží.

                Ve svátosti smíření nám Kristus dal veliký dar. Jestliže ho umíme žít věrně, stává se nevyčerpatelným pramenem nového života. Nezapomínejte na to! Čerpejte s radostí z tohoto pramene milost, uzdravení, radost a mír, abyste měli podíl na životě Krista, který je životem Otce a je sdělován v Duchu Svatém. Milovaní chlapci a děvčata! Vám svěřuji úkol přispívat rozhodujícím způsobem k evangelizaci vaší země. Neste Krista do třetího tisíciletí. Důvěřujte mu! Jeho příslib překračuje staletí: „Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“ (Mk 8,35) Nebojte se! Život s Kristem je úžasné dobrodružství. Jenom on může dát životu pravý smysl, jenom on je středem dějin. Žijte z Krista! S Marií! S vašimi světci! Proste Ježíše Krista o dar Ducha Svatého. Právě on, Duch, božská osoba, má za úkol uzdravovat, očišťovat a posvěcovat lidská svědomí, a tím obnovovat tvář země. To též z celého srdce přeji i vám, vašemu národu, všem, kteří se hlásí k tisíciletému odkazu svatého Vojtěcha, i lidem celého světa. Ať se na vás vyplní slova, která vám Církev předkládá v dnešní liturgii s takovým důrazem: Veni, Sancte Spiritus! Přijď Duchu Svatý!

               

V tobě je pramen světla a života, v tobě je oheň věčné lásky, v tobě je tajemství neklamné naděje.

Přijď Duchu Svatý! Amen.