Malé Svatoňovice - významné poutní místo královéhradecké diecéze slaví 300 let


Datum:

Pojďte s námi dnes na pouť! MALÉ SVATOŇOVICE 11:00 Mše svatá na náměstí s královéhradeckým biskupem Janem Vokálem.

Malé Svatoňovice - významné poutní místo královéhradecké diecéze slaví 300 let

Putování na posvátná poutní místa se nikdy neobešlo bez hudby a zpěvu. Od prvních jarních dnů až do počátku podzimu býval v našich krajích už z velké dálky slyšet zpěv procesí a posléze bylo možné spatřit i zástup zbožných poutníků. Nejinak tomu bývávalo i na čtyřech významných poutních místech diecéze královéhradecké – v Králíkách, v Luži, v Neratově a v Malých Svatoňovicích, které mají i svoji vlastní poutní píseň. Ta však nezaznívala v procesí, se kterým k zázračné studánce kdysi putovávala malá Betty Panklová se svojí babičkou…

Z někdejšího putování je dnes církevní turistika

V minulých staletích naši předkové putovávali. Dnešní generace provozují církevní turistiku. Význam však zůstává stejný, přestože oku, uchu i srdci zní lépe slovo putování než církevní turistika. Každopádně jde v obou případech o cestování a navštěvování různých zajímavých míst naší země. A když už byla řeč o poutních místech, neměli bychom v letošní roce opomenout oslavy třístého jubilea vzniku obce Malé Svatoňovice a připomenout si události, které stály u zrodu tohoto malebného poutního místa pod horami.


Ze Studánky Malé Svatoňovice

Roku 1709, tehdy na počátku ledna, zasáhly celou Evropu tříměsíční tuhé mrazy. Podle meteorologů tato zima tisíciletí měla na svědomí velké množství obětí na lidských životech, způsobila rozsáhlé materiální škody a katastrofálně poznamenala evropskou faunu i flóru. Právě v této kruté zimě zmrzla i třešeň u sedmipramenné studánky na jižním svahu Jestřebích hor. Majitel pozemku se studánkou, sedlák Václav Šrejbr, si v r. 1715 nechal u lidového řezbáře Jana Karáska z nedalekého Odolova zhotovit sošku Panny Marie s Ježíškem. Původně ji chtěl postavit do výklenku nad vraty svého statku. Avšak v neděli 27. října 1715 sošku P. Marie umístil do dřevěné skřínky na suché třešni u studánky. O pět dnů později, v pátek 1. listopadu 1715 na slavnost Všech svatých, byl ke studánce přivezen chromý epileptik David Dröschel ze Slavětína za Radvanicemi. Podle pokynu, který slyšel ve snu, se napil ze studánky, nechal se omýt její vodou a prosil za své uzdravení. Nemoc ihned pominula a uzdravený Dröschel se pak živil jako nádeník.

V následujícím roce, v červnu r. 1716, suchá třešeň po sedmi letech opět rozkvetla a na sedmi větvích se objevily zralé plody. Věhlas hojně navštěvované studánky přiměl tehdejší majitelku náchodského panství, kněžnu Annu Ludmilu Viktorii Piccolomini de Aragona k založení kostela, který byl dokončen v r. 1734  a zasvěcen ke cti Sedmi radostí Panny Marie. V blízkosti mariánské svatyně byly postaveny lázně s hostincem a postupně se zde usazovali obchodníci a řemeslníci. Tak povstala osada nazývaná Studánka, která v 19. století získala samostatnost a nové jméno - Malé Svatoňovice.


Fantazie, pověst, legenda nebo skutečnost?

Některá pojednání o původu Malých Svatoňovic označují výše popisované události za jakousi pověst nebo legendu, která je z velké části dílem smyšlenek a zbožné fantazie prostých lidí. Výsledky trpělivého pátrání v dostupných archivech, nám nedovolují, abychom příběh svatoňovické studánky považovali za prostou lidovou zkazku.

Dnes už do Malých Svatoňovic nepřicházejí poutníci v procesích, ale využívají všechny moderní dopravní prostředky. Na konci bohoslužby, při uctívání sošky Sedmiradostné Panny Marie, si však, stejně jako před sto lety, také s chutí zapějí: "Suchá třešeň v květ se halí na sedmerých haluzích, studánka se pod ní prýští v sedmi čistých paprscích…" (SrP)