Již jako tradičně se na podzim uskutečnilo setkání mládeže jilemnického vikariátu. Setkání se uskutečnilo třetí říjnový víkend na faře ve Studenci.
Setkání zahájila páteční mše svatá, kde všechny zúčastněné přivítal otec Jiří Jakoubek, který mládež provázel celým setkáním. Mše byla doprovázena hudbou v podání mladých.
V rámci večerního programu čekalo na účastníky překvapení v podobě nočního výsadku. Všichni byli rozděleni do malých skupinek po třech nebo čtyřech a odvezeni na neznámé místo v blízkém okolí. Jejich úkolem bylo se zorientovat a dostat se co nejrychleji zpět na teplou studeneckou faru. Tam už si všichni příchozí zaujatě vyprávěli své dobrodružné příběhy z noční cesty. Ta byla natolik vyčerpávající, že únava zahnala všechny velmi rychle spát.
V sobotu po snídani bylo na výběr několik paralelních programů, v rámci kterých bylo možné zahrát si například deskové hry, dozvědět se něco o místních varhanách nebo se podívat na věž kostela.
Od jedenácti hodin proběhla mše svatá, kterou celebroval hlavní host celého setkání. Tím byl litoměřický biskup Mons. Jan Baxant. V homilii mluvil o kráse božího slova, které je i pro nás aktuální a reálné. Zdůraznil také, že mladí by měli znát katechismus a stále se vzdělávat ve víře. Svá slova potvrdil, když po mši svaté všechny zúčastněné obdaroval knížkami Youcat, tedy katechismem pro mládež.
Bezprostředně po dobrém obědě následovala beseda, na které otec biskup odpovídal na dotazy mladých. Vyprávěl o svém dětství i mládí, kdy nebylo lehké se k víře přihlásit. „Přestože tomu režim nepřál, moji spolužáci a spolupracovníci věděli, že jsem věřící a brali to bez problémů.“ Dokázal to na příkladu, kdy na vojně velitel neměl problém s tím pustit ho v neděli do kostela a bral to jako samozřejmost. Zdůraznil, že velkou oporou ve víře mu byla celý život rodina.
Otázky směřovali i na výročí Sametové revoluce. „V době revoluce jsem spravoval v Praze farnost Holešovice. Letná byla součástí mé farnosti.“ Po chvíli přemýšlení prozradil před necelou třicítkou přítomných i své oblíbené místo v bibli: „ Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé…“
Na závěr vzkázal všem, aby byli radostnými křesťany a křesťankami a byli hrdí na svou víru. Poté se s každým osobně rozloučil.
Zbytek odpoledne vyplnily sporty, po kterých se všichni večer sešli u táboráku. Sobotní den mládež zakončila společnou adorací v kostele.
Zakončením celého vikariátního setkání byla nedělní mše svatá, po které se mládež rozešla zpět do svých domovů obohacená o nové zážitky. „Pan biskup byl radostný a usměvavý jako vždycky. Zaujali mě jeho příběhy a to, jak je vypravoval.“ Sděluje své dojmy šestnáctileté účastnice. „Všechno bylo ve spolupráci s Ním nahoře, proto to bylo skvělé,“ zakončuje nadšeně.
Fotogalerie