Modlitby za ulice v Kutné Hoře

V rámci příprav na Misijní říjen 2019, který vyhlásil papež František na Světový den misií 22. října 2017 s důrazem podnítit znovu vědomí o misijním poslání církve, vznikla v Římskokatolické farnosti – arciděkanství Kutná Hora aktivita s názvem Modlitby za ulice. Od května 2019 jsme se tedy na základě této výzvy modlili za všechny obyvatele Kutné Hory, procházeli jsme jejími ulicemi a v tichosti vyprošovali Boží požehnání těm, kdo zde žijí. Co ulice, to modlitba.

Jak to v praxi proběhlo? Na začátku všeho byla mapa s třemi stovkami ulic v Kutné Hoře a myšlenka zhmotnit naše modlitby. Do kostela sv. Jakuba byl proto naistalován stolek s mapou a kartičkami a také velká kovová konstrukce, která se v průběhu léta proměnila v umělecký artefakt. Na stolku si mohli věřící vzít kartičku s názvem ulice, za kterou se rozhodli modlit a po splnění svého modlitebního předsevzetí si zde mohli vybrat stuhu, na kterou pak napsali název „své“ ulice. Tuto stuhu pak přivázali na konstrukci jako symbol naplněné modlitby. Rozrůstající se pastelově zbarvený les v boční lodi kostela vzbuzoval v řadách věřících, náhodných příchozích i turistů velký zájem a vyvolával řadu otázek. Instalace se totiž lze, na rozdíl od jiných děl v kostele, dotýkat, vstoupit do ní nebo jí procházet, což mnohé lákalo a zvyšovalo jejich zvědavost. Zavěšené stuhy se staly obrazem sestupující Boží milosti, měkkce splývající z výšky a protékající chrámovým prostorem. Nejen v okouzlené dětské představivosti nabývaly podoby deště Boží milosti. Při prohlídkách je toto dílo nazýván západoevropským minimalismem. Na konstrukci visí více než tři sta stuh, některé ulice jsou tu i vícekrát, neboť mnozí se modlili za své ulice opakovaně. Na konci prázdnin je již téměř jasné, že aktivita byla dobře přijata a její cíl je téměř na dosah. Zbývají poslední ulice. Celá instalace se stala uměleckým dílem zpřítomňujícím misijní úsilí farnosti. Už teď je jasné, že své poslání naplňuje, například v tom, že poskytuje možnost hovořit s příchozími o modlitbě. Skrze ni můžeme zprostředkovat ostatním, že modlitba není nic předepsaného, že stačí i myšlenka a rozhovoru s Bohem se nemusíme bát.

Celý misijní rok završíme o posvícenském víkendu třetí říjnovou neděli. Na nedělní

bohoslužbu chceme pozvat své příbuzné a známé, kolegy z práce, sousedy, tedy často ty, za které jsme se modlili. Právě při této bohoslužbě bude tato aktivita slavnostně ukončena. Věříme, že naše modlitební úsilí vydá své plody. A i kdyby ten největší užitek zůstal jen nám, stálo to za to. Společnými silami jsme dokázali naší modlitbou zaplnit celé město a poskytli jsme prostor tomu, aby Ježíšova láska prozářila a naplnila celý svět. Posilněni touto nadějí můžeme nyní ve svém misijním působení pokračovat ve všech následných aktivitách, které naše farnost pořádá.