Zprávy

Zemřel arcibiskup Karel Otčenášek

Zemřel arcibiskup Karel Otčenášek (Aktualizováno 24. 5. 2011, 17:50.) J. Exc. Mons. Karel Otčenášek zemřel 23. května 2011 v Hradci Králové.

V pondělí 23. května 2011 byl Pánem z tohoto světa povolán jeho věrný služebník Mons. Karel Otčenášek, arcibiskup a emeritní biskup královéhradecký. Zemřel tiše zaopatřen svátostmi ve 21.45 hodin v biskupské rezidenci v Hradci Králové, kde v posledním čase statečně nesl kříž stáří. R. I. P.

 

Rozloučení se zesnulým arcibiskupem Karlem Otčenáškem se uskuteční při pontifikální bohoslužbě v pátek 3. června 2011 v 10 hodin v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. (V přípravě je přímý přenos televize Noe.)

 

Diecezáni a široká veřejnost mohou projevit účast kondolenčním pozdravem buď osobně v kondolenční knize na recepci biskupství (ve všední dny od 7 do 17 hodin) nebo poštou klasickou (Velké nám. 35, 500 01 Hradec Králové) či elektronickou (biskupstvi (zavináč) diecezehk.cz).
 
 
 
---
 
VZPOMÍNKA NA ARCIBISKUPA KARLA OTČENÁŠKA
slovo diecézního biskupa
 
Pan arcibiskup Karel Otčenášek mi zůstane v paměti nejen jako výjimečný pastýř naší diecéze, ale také jako mimořádná osobnost dějin církve v Evropě. A konečně i můj osobní vzor na cestě ke kněžství.
Za jeden z nejhlubších rozměrů tohoto velkého Božího služebníka považuji skutečnost, že od svých 30 let, kdy byl tajně vysvěcen na biskupa, až do pokročilého věku nesl na svých bedrech celou tíži biskupského úřadu jako odpovědnost, kterou mu svěřil Kristus. I přesto, že mu bylo většinu života násilně bráněno, aby svůj úřad veřejně zastával. Na jeho odvaze a nasazení nic nezměnila ani dlouhá léta vězení a internace. Tuto jeho službu pro královéhradeckou diecézi považuji za srovnatelnou s mučednictvím.
O Karlu Otčenáškovi jsem slyšel už jako dítě. Osobně jsem ho poznal během svých středoškolských studií, kdy působil jako správce farnosti v Trmicích, okrajové části Ústí nad Labem. Pan biskup se tam velmi svědomitě staral o opravu mnoha kostelů, k čemuž od státu nedostával téměř žádné prostředky. A především tam za ním jezdili věřící z celé republiky, hlavně mládež o prázdninách. I já jsem býval mezi nimi. Na osobě pana arcibiskupa Karla mě od prvního momentu nesmírně zaujala jeho mimořádná láska k Eucharistii, oddanost Matce Boží, pokora a nadšení pro šíření Božího království. Jeho kázání nebyla strojená, vyjadřoval se srozumitelně, v krátkých a upřímných větách, které nenechaly posluchače lhostejnými a skrze něž silně působil Duch Boží – asi právě pro jeho výjimečně silnou víru a pokoru.
Nás studenty biskup Karel inspiroval i k tomu, abychom mu pomáhali s opravami kostelů a kaplí. Já jsem například jezdíval s vypůjčeným nákladním autem pro písek, někdy jsem měl také tu čest vozit ve škodovce pana biskupa. Často jezdil slavit eucharistii do odlehlých kaplí, kde se v neděli shromáždilo jen několik málo věřících. To však pana biskupa neodradilo, do liturgie se vždy ponořil se stejnou vroucností, jako by šlo o slavnou pontifikální mši svatou.
Pan arcibiskup Karel měl velikou úctu ke vznešenosti kněžského a apoštolského povolání. Věřil v mimořádnou sílu kněžského požehnání. Velmi rád všem žehnal a sám také kněžské požehnání často vyhledával. Pamatuji si, že jsem se později jako kněz ostýchal svému biskupovi žehnat, ale on na tom trval.
Blahoslavený Jan Pavel II. jej při své návštěvě Hradce Králové v roce 1997 veřejně nazval svým dlouholetým osobním přítelem. Když později Jan Pavel II. zemřel, mnozí nepochybovali, že odešel přímo do Boží náruče. Stejné pocity ve mně vyvolává i odchod jeho královéhradeckého přítele.
Doprovázejme jej svou modlitbou a hlavně zůstaňme věrni jeho vzácnému duchovnímu odkazu, jímž se naše diecéze a vlast má právo už navždy pyšnit.
 
+ Jan Vokál
biskup královéhradecký
 
Hradec Králové, 23. května 2011
 
---
 
PROHLÁŠENÍ ARCIBISKUPA DOMINIKA DUKY K ÚMRTÍ ARCIBISKUPA KARLA OTČENÁŠKA
 
Po vyslechnutí zprávy, že můj předchůdce na stolci královéhradeckého biskupa, arcibiskup Karel Otčenášek, ukončil své pozemské putování, aby odešel k nebeskému Otci, se mne zmocnilo pochopitelné dojetí. Jsou zprávy, které už jsou očekávané, protože otec Karel dovršil 91 let a měl jsem možnost se s ním před více jak týdnem setkat při uvedení nového hradeckého biskupa do úřadu a tušil jsem tedy, že nás brzy opustí. Provázím jej tedy v modlitbách, protože pro mne byl skutečnou otcovskou postavou v duchovním slova smyslu.
Patřil vlastně mezi poslední velké osobnosti umlčované církve a na jeho osudech se dá dobře popsat dlouholetý boj katolické církve s komunistickým režimem. Odchází pevný svědek víry, člověk, pro kterého věrnost slibu, věrnost ideálu nebyla prázdným slovem. Co je však v těchto chvílích zvláště dobré připomenout a brát si jako inspiraci, je jeho vztah k národu a vlasti. Dnes, kdy se mnozí vyhýbají uvažování o vlastenectví, mateřštině, národu, byl to právě arcibiskup Karel, který se nestyděl vyznat z toho, kam patří, kde je jeho srdce. Bůh a národ byly pro něj pojmy s hlubokým obsahem, vzájemně propojené. Jeho láskyplné spřátelování v Duchu svatém se všemi lidmi dobré vůle zůstane jeho odkazem. Nechť odpočívá v pokoji.
 
+ Dominik Duka OP
arcibiskup pražský
předseda České biskupské konference
 
Praha, 24. května 2011
(převzato z tisk.cirkev.cz)
 
---
 
KONDOLENČNÍ DOPIS PREZIDENTA REPUBLIKY VÁCLAVA KLAUSE BISKUPU JANU VOKÁLOVI
 
Vážený pane biskupe,
s pohnutím jsem přijal zprávu o úmrtí pana arcibiskupa Karla Otčenáška. Je to velká ztráta nejen pro katolickou církev, ale i pro celou naši zemi. Pan arcibiskup patřil k výrazným postavám veřejného života, jeho hlas jako kněze i jako občana byl vždy silně slyšet.
Jeho životní příběh, občanské postoje a bohaté zkušenosti byly a zůstávají jistě nejen pro mě velkou inspirací. S panem arcibiskupem jsem měl možnost se mnohokrát potkat a hovořit s ním o nejrůznějších tématech naší minulosti i současnosti. Vždy jsem vnímal také jeho vřelý vztah a pouto k místu jeho působení, jeho domovu na Královéhradecku. Vím, že ho zde měli všichni rádi a respektovali ho zejména pro jeho vlídnou povahu, lidský přístup a hluboké duchovní zakotvení.
Vážený pane biskupe, přijměte prosím ode mě i od mé manželky projevy hluboké soustrasti. Pan arcibiskup nám všem bude chybět.
 
Václav Klaus
prezident České republiky
 
Praha, 24. května 2011
(převzato z www.hrad.cz)
 
---
ROZHOVOR NEJEN O POSLEDNÍCH DNECH ŽIVOTA ARCIBISKUPA KARLA OTČENÁŠKA
svědectví pomocného biskupa Josefa Kajnka
 
Otče biskupe, s jakými pocity jste obdržel zprávu o úmrtí arcibiskupa Otčenáška?
Teď poslední dny jsme byli kolem pana arcibiskupa ve službě ve dne v noci. Včera večer mi řekli, že asi v deset hodin vydechl naposledy. Když jsem ho pak viděl, jak leží v kapli svatého Karla Boromejského na zemi v otevřené rakvi, uvědomil jsem si, že před 61 lety tam ležel obráceně v prostraci a přijímal právě zde biskupské svěcení. Jednou si nás, své nejbližší spolupracovníky, zavolal právě do kaple a říkal: „Tady na mě byl položen kříž biskupské služby a já jsem si vás vybral, abyste mi dělali Šimony, abyste mi ten kříž pomohli nést.“ Já jsem si na to mnohokrát vzpomněl, když jsem mu jako generální vikář pomáhal to těžké břímě nést. A dneska, když jsem viděl jeho rakev, mi tohle všechno zase vyvstalo.
 
Říkáte, že jste se u něj v posledních dnech střídali ve službě. V jakém rozpoložení byl otec arcibiskup ve dnech před svým odchodem?
Někdy od Vánoc jsme k němu každý den jeden z kněží chodili celebrovat, aby to, čeho si nejvíc vážil, tedy mše svatá, aby se mohla odehrát a byla platná, aby byla trochu v řádu. Museli jsme mu někdo ukazovat, a tak jsme vedle něj byli. Teď posledních čtrnáct dní nebo tři neděle jsme museli u něj být ve dne v noci, protože už ležel a bylo třeba jej opatrovat, pomoci mu změnit polohu a podobně. Já jsem tam strávil dvě noci v tomto období a ty noci byly vždycky velice neklidné. Měl nějaké křeče v nohou a měl asi bolesti, i když samozřejmě byl taky v dobré péči lékařů.
 
Je možné pozorovat nějaké stopy, které Karel Otčenášek jako biskup královéhradecký v diecézi zanechal?
No samozřejmě, ta stopa je na každém kroku. Tehdy před jedenadvaceti lety přijela ze švýcarského kantonu Thurgau takzvaná Kirchenrat. Pro ně byl biskup takovou legendou, protože strávil 11 let ve vězení a to pro ně bylo opravdu veliké svědectví. Tak mu řekli, že by mu rádi nějak pomohli. Vyprávěli o tom, že u nich má každá diecéze svoje pastorační centrum, tak že by mu pomohli jedno postavit. Pak se uzpůsobila dřívější jezuitská kolej a je z ní Nové Adalbertinum. To je asi největší viditelná stopa. Ale byla to taky oprava biskupství, které bylo v době komunismu galerií. V podstatě se snažil tady všechno dávat do toho řádu a do těch kolejí. Já jsem ale vždycky říkal kněžím, že největší vklad, který pan biskup dal do diecéze, je těch 11 let vězení a potom to jeho vyhnanství v severních Čechách. Takže vedle těch viditelných stop zanechal ještě víc těch neviditelných.
 
Patříte mezi ty, kteří z rukou Karla Otčenáška přijímali biskupské svěcení. Co všechno vám s ním předal?
Pan biskup byl naším učitelem. Byla to taková legenda, i s tou svou trpělivostí. Vždycky říkal: „Musíme vařit z tý vody, kterou máme.“ Častokrát jsem si na to vzpomněl, třeba při obsazování diecéze. Není jednoduché, když nejsou kněží do všech farností, nebo třeba jsou už nemocní a je potřeba udělat to tak, aby to bylo optimální. Pan biskup nám myslím předal mnoho těch svých zkušeností, protože jeho život nebyl nikdy v nějakých ideálních podmínkách. Vždycky to byla jakási improvizace a tak jsme v jeho škole, myslím mnoho dostali. Přejeme mu ten pokoj, který mu Pán Bůh už teď dává, že dostal už nyní účast na Božím království.
 
Hradec Králové, 24. května 2011
(převzato z www.proglas.cz)
 
---
 
FOTOGRAFICKÁ PŘÍLOHA
21. 4. 2010 arcibiskup Karel Otčenášek v biskupské kapli sv. Karla Boromejského (foto Vojtěch Macek)
13. 4. 2011 biskup Josef Kajnek a jmenovaný biskup Jan Vokál blahopřejí arcibiskupu Karlu Otčenáškovi k 91. narozeninám (foto Luděk Bárta)
14. 5. 2011 slavnostní uvedení 25. diecézního biskupa královéhradeckého – setkání tří biskupů: biskup Jan Vokál, arcibiskup Karel Otčenášek a arcibiskup Dominik Duka OP (foto Aneta Maclová) 
15. 5. 2011 biskupové Karel Otčenášek, Jan Vokál a Josef Kajnek v katedrále Svatého Ducha (foto Markéta Jírů)
 

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den
Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.
Honoré De Balzac

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám