Služba potřebnému člověku

Boží království, které zahrnuje život člověka v plnosti, se uskutečňuje také v bratrské a sesterské službě. Vychází z přístupu k životu jako k daru, který není odměnou za naše zásluhy, ale je nám darován z lásky Boží a z jeho svobodného rozhodnutí. Člověk se stává správcem tohoto daru, jehož součástí jsou i různé schopnosti a obdarování. Ty mu umožňují jednak osobní život v plnosti, a jednak podílet se na životě společenství službou druhým, kterým se těchto darů nedostává či trpí nějakou nouzí. Křesťané se zaměřují především na službu nemocným, handicapovaným, lidem sociálně znevýhodněným, lidem v krizi apod. Biskupství královéhradecké k této službě zřídilo jednak profesionální charitativní instituci Diecézní katolickou charitu, která řídí práci farních a oblastních Charit, a jednak Odbor duchovní péče o a minoritní a rizikové  skupiny a Diecézní  centrum pro seniory. Výchova ke službě (diakonii) je též součástí různých vzdělávacích a formačních programů i katecheze.