Tématem letošní brožury Velikonoce je slavnost Seslání Ducha Svatého. Autoři textů jsou naši biskupové a kněží.
Sk 2,36-41
V den letnic řekl Petr Židům: „Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha Svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.
Budoucnost Církve
Izrael, Bohem vyvolený národ, čeká již tisíc let na zaslíbeného Mesiáše. Učenci jej hledají ve svatých Písmech, otcové o něm vyprávějí svým synům a všichni doufají, že jednoho dne přijde a přinese pokoj, obnovení Davidova království, naplnění Božích příslibů. Smyslem života Izraele není nic jiného než toto posvátné očekávání Mesiáše.
A najednou, jako blesk z čistého nebe, je díky Petrovu velikonočnímu kázání některým z vyvoleného národa „úplně jasno“, že tímto očekáváným „Pánem a Mesiášem“ je muž, který byl před dvěma měsíci odsouzen a zabit na kříži. Prozření plné zděšení doprovází naléhavá otázka: „Co máme dělat?“ Vždyť to, na co čekali otcové našich otců je pryč. Mesiáš přišel a my jsme ti, kdo jej ukřižovali! „Co tedy máme dělat?“
Z pouze lidského pohledu není co dodat. Mesiáš přišel, zemřel… Je konec. Pouze ten, kdo se osobně setkal se vzkříšeným Ježíšem, jen ten, kdo byl proměněn mocí jeho Svatého Ducha, může ukázat ostatním cestu kudy dál. A skutečně díky Petrovi záhy vychází najevo, že i tato patálie vyvoleného národa má řešení a pokračování: v obrácení, přijetí křtu, odpuštění hříchů a daru Ducha Svatého.
Právě v tomto posledním „Daru všech darů“ je také budoucnost Církve. Zřetelně se ukazuje, že budoucnost Církve nespočívá v Petrově strhující promluvě, ani v obrácení tří tisíc lidí, ale v přítomnosti Ducha Svatého. Obrácení možná nebudou vždy tak famózní, promluvy dle všeho nebudou vždy tak strhující, ale Duch Svatý, ten bude přítomný stále. A jeho přítomnost – byť třeba často i skrytá a nenápadná – bude neustále Ježíšovy učedníky „uvádět do plné pravdy“ (Jan 16, 13). Mocná přítomnost Ducha Svatého bude odpovědí těm, kdo budou hledat cestu, kudy dál, těm, kdo budou dennodenně pokládat otázku: „Pane, co máme dělat?“, těm, kdo budou v uctivém naslouchání vnímaví k vanutí Ducha.
Petr Soukal
×××
Bože, tvůj Syn nás svou smrtí a svým vzkříšením vysvobodil ze hříchu a otevřel nám cestu ke spáse; prosíme tě, provázej nás svou milostí, ať je naše svoboda v Kristu úplná, abychom spolu s ním vešli do věčné radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)