Připravte se na Vánoce také pomocí tradiční brožury s texty na každý den Adventu, jejichž inspirací byly evangelijní úryvky.
Mt 4,18-22
Když se Ježíš ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry – Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a následovali ho. A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry – Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
Na svátek apoštola Ondřeje nám evangelium nabízí scénu povolání apoštolů Ondřeje a Petra. Ježíš jde kolem Galilejského jezera a povolává bratry Ondřeje a Petra a bratry Jakuba a Jana. Ve všech synoptických evangeliích je toto povolání stejné. Jen evangelista Jan píše o povolání z jiného pohledu. To, co píše evangelista Jan, pravděpodobně tomuto příběhu časově předchází. Dozvídáme se, že Ondřej je učedníkem Jana Křtitele. A že když Jan Křtitel ukazuje na Ježíše a říká o něm, že on je beránek Boží, jde Ondřej k Ježíšovi a zůstává u něj. A hned poté vyhledá svého bratra Petra a říká – nalezli jsme Mesiáše. Pro mě má tato událost vždy nádech jakéhosi nadšení. Ondřej jde nejprve za svým rodným bratrem a nadšeně mu zvěstuje – konečně brácho, Mesiáš je tady, já ho viděl, dočkali jsme se. Myslím, že by nám takové nadšení nemělo scházet. A tak si dovolím napsat pár myšlenek o nadšení. Myslím, že dnes nám naše situace hodně nadšení ubírá. Často mluvíme jen o reprodukčním čísle a karanténě. Psychologové nám říkají, že dokážeme být psychologicky závislí na emocích, které prožíváme při různých situacích. Tak například člověk je zvyklý si každý den pustit zprávy a zanadávat si na politiku. A když si nějaký den na ně pořádně nezanadává, je nesvůj. Chybí mu to. Já jsem zprávy v TV ani na internetu neviděl už rok a půl. Nechybí mi to a nemám pocit, že jsem mimo. Lidé často říkají, nemám na nic čas. Nevěřím tomu. Záleží jen na tom, na co si čas uděláme a na co ne. Proto moje rada zní, vypněte zprávy. Nebo vypněte jinou aktivitu. Vezměte do ruky karty nebo deskovou hru a těch 30 minut dejte rodině a dětem, a ne televizi nebo internetu nebo něčemu jinému. Učme se rozlišovat, co opravdu potřebujeme a co ne. Na čem jsme jen emočně závislí, ale není to opravdu důležité. To eliminujme. A dejme čas tomu, co je v životě opravdu důležité. Zkusme dát čas tomu, co nás naplňuje, a ne tomu, co nás štve. Uvidíme, že se nás budou samy pouštět různé chmury a na jejich místo se postupně uvelebí dobrá nálada a možná i nadšení. Ať je nám v tomto apoštol Ondřej příkladem i přímluvcem.
Ondřej Kunc
xxx
Je třeba také mladé manžele podněcovat k tomu, aby si vytvářeli návyky, které jim poskytnou zdravý pocit stálosti a pevnosti a které se budují řadou každodenních společných rituálů. Je dobré dát si vždycky po ránu polibek, každý večer si žehnat, očekávat druhého a přivítat ho, když přijde domů, někdy si někam společně zajít a dělit se o domácí práce. Ale současně je dobré přerušit navyklý běh nějakou oslavou, neopomíjet oslavy rodinných výročí a zvláštních událostí. Manželé musejí spolu žasnout nad Božími dary a společně v sobě živit nadšení pro život. Když umíme slavit, jsme schopni rozněcovat naši lásku, osvobozovat ji od jednotvárnosti a naplňovat naše každodenní zvyky barevností naděje. (Amoris laetitia, odst. 226)
xxx
Všemohoucí, věčný Bože, tys povolal svatého Ondřeje za apoštola, aby hlásal evangelium a byl pastýřem tvé církve; na jeho přímluvu stále ochraňuj a veď všechen svůj lid. Prosíme o to skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)