Připravte se na Vánoce také pomocí tradiční brožury s texty na každý den Adventu, jejichž inspirací byly evangelijní úryvky.
Lk 1,26-38
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla:„Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.
Panna Maria je prototypem člověka, který splnil Boží představu o lidském životě: být Božím obrazem. Být obrazem Boha znamená plodný život v jednotě s Ním. Tedy „ať se mi stane podle Tvé vůle“ a Slovo se stalo tělem.
I my máme být Božím obrazem. Máme se učit jednotě s Bohem (lásce) a náš život má být plodný (přinášet užitek).
Možností, jak tento záměr realizovat, je více. Kněz například (podobně jako Panna Maria) daruje svůj život (své tělo) Bohu, a toto úplné odevzdání pak přináší užitek ve farnosti, v celé církvi i v ostatním světě, a to i proto, že takové rozhodnutí současného člověka velmi provokuje.
My, manželé, se lásce učíme především mezi sebou. Odevzdávám se Ti a přijímám Tě. Tato slova svatebního slibu přitom nemáme říkat jen ústy, ale i celými svými těly. To se děje pokaždé, kdy se jeden druhému plně odevzdáváme v sebedarujícím manželském objetí. Důležité je, aby tato řeč těl byla pravdivá. Aby vždy obsahovala celý manželský slib lásky svobodné, bezvýhradné, věrné a plodné. Tak, jak o tom ve svých dokumentech mluví svatý Jan Pavel II. Používání druhého pro vlastní uspokojení k jednotě nepřispívá.
Hned po svatbě, když jsme byli mladí, šlo nám o druhého jakoby samo. Ale postupně jsme přestali manžela/manželku vnímat jako dar a začali jsme všechno dobré v manželství chápat jako samozřejmost. A najednou jsme viděli stále víc negativních věcí. A tak se zase snažíme vrátit na začátek. Každý večer si řekneme aspoň tři věci, čeho dobrého jsme si u druhého všimli. Oceňujeme tak hezké slovo, službu, dotyk, věnovaný čas… a rozvíjíme znovu svou vděčnost druhému i Bohu. Křížek na čelo na dobrou noc pak znamená: i přes všechny nedokonalosti jsem rád/ráda, že jsi.
Modlitba, komunikace a milování jsou podle P. Knotze pilíře manželské lásky. Kéž je tomu tak i u nás.
Anna a Karel Maříkovi
xxx
Vždyť Trojice je úplná jednota, v níž ale existuje také rozdílnost. Dále je rodina christologickým znamením, protože zjevuje blízkost Boha, který sdílí život člověka, s nímž se spojuje ve vtělení, na kříži a ve vzkříšení: každý z manželů se stává „jedno tělo“ s druhým a obětuje sebe, aby s ním sdílel všecko až do konce. (Amoris laetitia, odst. 161)
xxx
Bože, tys uchránil Pannu Marii od dědičné viny, aby byla důstojným příbytkem tvého Syna, a pro jeho budoucí zásluhy jsi ji už od počátku zahrnul svou milostí; na její přímluvu pomáhej i nám, ať čistí dojdeme k tobě. Prosíme o to skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)