Tématem letošní brožury Velikonoce je slavnost Seslání Ducha Svatého. Autoři textů jsou naši biskupové a kněží.
Sk 2,14.22b-33
V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil: „Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé – pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: »Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.« Bratři, budiž mi dovoleno, abych k vám bez okolků promluvil o praotci Davidovi. Ten umřel a byl pohřben, a jeho hrob máme u nás až dodneška. Byl to prorok a věděl, že Bůh mu přísahou slíbil, že na jeho trůně usadí jednoho z jeho potomků. Viděl tedy do budoucnosti, (a když řekl,) že nebude ponechán v podsvětí a jeho tělo že nepodlehne porušení, mluvil o Kristově zmrtvýchvstání. Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme toho svědky. Byl povýšen po pravici Boží, od Otce přijal slíbeného Ducha Svatého, vylil ho, jak vidíte a slyšíte.“
„A tento výklad je rozšířen… až dodneška.“ (Mt 28,15b) Stalo se v jedné farnosti: Katolík se stal protestantem. Schopný mladý muž poslal knězi zprávu, že prý už v katolické Církvi nenachází pravé společenství, chybí mu živý kontakt s Bohem, Písmo je vykládáno tendenčně a neúplně, farníci jsou studení, bez zájmu o druhého, kněz nezapojuje všechny do farního života…
Jirka? Ne, to není možné, to je nějaké nedorozumění! A když přišlo k osobnímu setkání, zda opravdu a proč odchází do evangelikálního sboru, ukázalo se, že jeho (resp. jejich) výklad Písma, chápání víry a smysl pro Církev je někde dost jinde, prostě posunutý či upravený… Jenže: který výklad je správný? My věříme, že ten náš, jenže oni jsou přesvědčeni o tomtéž. Lze takového člověka vůbec získat (zpět), když je uzavřený ve své pravdě? Během toho setkání narůstal pocit bezmoci, smutku, ale i vědomí, že Pán je nad tím.
Věříme, protože jsme uvěřili. Rozhodli se a vydali se na cestu za Kristem ve společenství katolické Církve. Věříme a zakoušíme, že je to cesta pravá, autentická, ale také že stále potřebujeme být povzbuzováni a nasměrováváni katolickým způsobem, Tradicí, „vlastním“ výkladem Písma, našimi pastýři (biskupy a kněžími). To není nic proti jiným křesťanům, pouze důslednost na vlastní cestě. Věříme, že Ježíš je živý a přítomný v našem společenství, v našich srdcích, v eucharistii (abych vyjmenoval aspoň některé způsoby jeho přítomnosti) a že nás opravdu vede k Otci mocí Ducha Svatého. Ale stále se budeme setkávat s lidmi, kteří Boha, Krista, Písmo a Církev budou chápat, vykládat (či hlásat) jinak. Kdo uvěří nám? Co máme dělat, aby naše svědectví bylo přijatelné? Aby náš výklad byl srozumitelný? Co vidíme na apoštolech v den Letnic? Se vší přesvědčivostí a rozhodností slyšíme Petra mluvit a pozorujeme reakci: Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“ (Sk 2,37). Uchovávejme živou věrnost Církvi, osobní pravdivost, život z Krista a namísto unavených, omletých frází přinášejme světlo do konkrétních situací. Vlastně v tom nemusíme být převratně novátorští. Stačí vzpomenout sv. Dominika, který kdysi ve 12. století obracel zatvrzelé albigenské ryzí naukou a laskavým jednáním, když jiní už vnímali, že pomůže jen meč! O co víc je třeba uvážit a používat sílu přímluvné modlitby, která obrací a proměňuje lidská srdce! O co víc je třeba se modlit za vlastní víru a cestu obrácení, za osobní věrnost Kristu, Církvi a jejímu učení.
Josef Matras
xxx
Bože, ty ve své církvi dáváš z křestního pramene život stále novým generacím; prosíme tě za všechny křesťany: dej, ať svému křtu zůstanou věrní a žijí podle víry, kterou přijali. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)