Tématem letošní brožury Velikonoce je slavnost Seslání Ducha Svatého. Autoři textů jsou naši biskupové a kněží.
Sk 4,1-12
Zatímco (po uzdravení chromého) Petr a Jan mluvili k lidu, přišli na ně kněží, velitel chrámové stráže a saduceové. Nelibě nesli, že učí lid a hlásají, že v Ježíšovi je vzkříšení z mrtvých. Proto je dali zatknout a uvěznit do příštího dne, neboť už byl večer. Ale mnoho z těch, kdo tu řeč uslyšeli, přijalo víru, takže počet mužů stoupl asi na pět tisíc. Druhý den se shromáždili v Jeruzalémě židovští přední mužové, starší a učitelé Zákona. Byl tam i velekněz Annáš, Kaifáš, Jan, Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu. Dali je předvést a začali je vyslýchat: „Čí mocí anebo čím jménem jste to udělali?“ Tu jim Petr, naplněn Duchem Svatým, odpověděl: „Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý. On je ten »kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní«. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.“
My lidé často ztrácíme odvahu, stejně jako v případě apoštolů, kteří byli svědky konce jejich milovaného Mistra. Jen velmi pomalu začínají vnímat události, které je paralyzovaly, a po svědectví žen, které přinášejí vonné látky k pomazání Ježíšova těla a s údivem zjišťují, že velký kámen střežící vchod do hrobu, je odvalen, začínají apoštolové konat.
Ježíš Nazaretský, ukřižovaný byl vzkříšen! Skutečnost prázdného hrobu ženy zvěstují učedníkům. Když ženy oznamují, co se stalo, mají učedníkům připomenout setkání, o kterém Ježíš hovořil při poslední večeři. Svědectví prázdného hrobu v nich znovu obnovuje odvahu a zájem Mistra následovat ho a zatím ještě netuší, jakou silou je Mistr naplní. Po osobním setkání s Ježíšem a odevzdání síly Duch Svatého dochází ke skutečné proměně apoštolů. Ti stejní apoštolové, kteří ze strachu o svůj život opouštějí svého Mistra a schovávají se, aby je někdo neusvědčil, vcházejí do chrámu, aby svědčili o tom, co viděli a slyšeli. Ke zděšení mocných svědčí o tom, že případ Ježíš Nazaretský neskončil. Učedníci dokonce vystupují v chrámě, ohlašují vzkříšení a plně si uvědomují sílu moci, kterou od Ježíše dostali. Hlásají, uzdravují a svědčí! Schází se proto velerada, koncentrují se mocné síly a zuří, že znovu někdo ohrožuje jejich moc a cítí se v ohrožení zvěstí onoho Ježíše, kterou se nyní musí znovu zabývat. Zvlášť nepříjemná je pro ně událost uzdravení nemocného Petrem, protože musí uznat, že se stalo skutečně něco výjimečného.
A nyní se bojí reakce lidu, ale hlavně proměny apoštolů. Petr je vyzván, aby vysvětlil, kdo mu dovolil konat dobré skutky! Z projevů tázajících se, přítomných apoštolů je cítit velké napětí a zmatenost a snaží se vyhnout otázce, která by je zavedla k už vyřešenému případu Mistr Nazaretský. Petr, už jiný Petr, nový a silný naplněn Duchem Svatým svědčí o podstatě svých skutků. Vše, co dělám, je ve jménu toho, koho jste vy chtěli umlčet, Ježíše Nazaretského. Teď už Ježíš koná a mluví skrze nového Petra. Petr nalezl ztracenou odvahu.
Benedikt Machalík
×××
Bože, tvůj Syn nás s tebou smířil a smlouvu mezi tebou a námi potvrdil svou krví; dej, ať toto tajemství vyznáváme nejen slavením Velikonoc, ale celým svým životem. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)