70 let slaví v těchto dnech Mons. Pavel Rousek, který se významně věnoval práci s mládeží.
Kdy vás Bůh oslovil s nabídkou povolání ke kněžství?
Bylo to v partě mladých ve farnosti, na faře, kde jsem prožíval domov a přijetí, kde jsem se učil pracovat s dětmi a mládeží, uprostřed hezkého a čistého vztahu s děvčetem. Bylo mi jasné, že to, co jsem zakusil ve společenství mládeže, si nemůžu nechat pro sebe. Nikdy jsem o povolání ke kněžství nepochyboval, vnímám to jako velký dar i uprostřed křehkosti a nedostatků.
Vzpomenete si někdy na čas v semináři?
Byla dobrá parta, učili jsme se přirozeně ohleduplnosti a spolupráci. Těžké však pro mě bylo odejít po druhém ročníku na vojenskou základní službu. Postupně jsem přijal realitu vojenského prostředí, měl skvělé kamarády, a naučil jsem se přijímat těžkosti a protivenství. Vrátil jsem se po dvou letech do semináře s velkou vděčností a s touhou pokračovat.
Založil jste Diecézní centrum života mládeže Vesmír.
Inspirací mu byl pilotní projekt tzv. Příchovické fary, kde se už za totality zrodil model života, byl vzorem pro další domy pro mládež, které vznikly postupně v 90. letech ve všech diecézích. Vždy jde o stabilní tým mladých lidí s knězem, který celoročně vytváří prostředí přijetí pro mládež, v případě Vesmíru i pro rodiny. Věděl jsem tedy od začátku, že je podstatné snažit se vědomě žít podle Evangelia, být domovem a místem společenství. Když se podařilo něco z toho uskutečnit, vždy jsem byl svědkem nových rozhodnutí, touhy pro lepším životě. Sám jsem jako mladý prožil víru se svými vrstevníky, a vím, jak to bylo pro mne nosné. Něco z toho mládež může na Vesmíru prožít a já jsem byl vždy šťastný, že jsem toho mohl být svědkem.
Jak prožíváte svůj seniorský čas?
Jsem „firemním“ knězem pro Charitu v diecézi, mám na starost nemocniční kaplany a mám farnost. Zatím jsem zdravý, a tak se snažím být užitečný. Často si vzpomenu na biskupa Karla Otčenáška, který ve svých sedmdesáti letech nastoupil do královéhradecké diecéze, a pustil se do obnovy života v diecézi a podařilo se mu vybudovat veliké dílo.
Co vám v poslední době udělalo radost?
Na začátku července jsem se zúčastnil duchovní obnovy pro rodiny a před několika dny, v době, kdy mladí lidé byli na světovém setkání mládeže v Portugalsku, jsem měl možnost prožít dva týdny s rodinami na Vesmíru. Viděl jsem lidi, kteří jsou nadějí a jistotou pro naši společnost. Bylo to pro mne nádherné pohlazení v době, kdy zákonodárci nesmyslně přemýšlí, jak předefinovat manželství a rodinu.
Proměnila se vaše víra během života?
To je otázka na tělo. S vírou je to u mne dost dramatické. Nikdy nebudu asi hotový. Jsem někdy nevěřícím Tomášem, když vidím tolik trápení, tolik zla ve světě. Ale pak zakusím něco krásného, láskyplného a svět se zase rozjasní. Je potřeba vidět všechno v Bohu a milovat za všech okolností. V tom je jistota mé víry.