Na Boží hod vánoční celebroval biskup Jan Vokál bohoslužbu v katedrále.
Mimo jiné diecézní biskup řekl: "O Vánocích se Bůh stává člověkem z lásky a úcty k vlastnímu stvoření, neboť každého z nás bere velmi vážně. Nikdy mu není lhostejné, co se s námi stane a na jakou cestu se vydáme. Nenechá nás na pospas světu, nenechá nás v zoufalství, vidí do každého srdce, protože v každém se skrývá obraz Stvořitele celého světa. To nám dává naději, že nás Bůh nikdy neopustí.
Betlémské jezulátko není panovníkem, který svým poddaným rozesílá dary. Vždyť ono novorozeně je zásadním Božím poselstvím pro každého člověka, je jistotou, že se skutečně naplní příslib spásy. Kristus přichází do světa jako bezbranné dítě, aby v něm ukázal, že se stal jedním z nás, že je nejenom Bohem, ale i plnohodnotným člověkem. Jakoby betlémské Dítě volalo: ´Jsem stejné jako ty, jako ty se budu učit první krůčky a první slůvka na cestě životem. I mě čeká námaha a práce, i přede mnou je život plný nevděku a pohrdání, život modlitby, naděje, víry, lásky k Bohu Otci i ke každému člověku.´
Bůh už není Bohem vzdáleným ale Bohem blízkým. Bohem, který člověka miluje a po jeho lásce prahne. Ježíš nepřišel na svět člověka odsoudit a podrobit si ho. Naopak, sám nesl na sobě celé lidství, kromě hříchu. Přichází nás pozvednout k sobě, tedy uzdravit, potěšit, osvobodit, zachránit."
