Přidejte se svými modlitbami ke Světovému apoštolátu modliteb.
Úmysl papeže
Modleme se za větší rozšíření kultury nenásilí tím, že se státy i občané budou stále méně uchylovat ke zbraním.
Ničivé zbraně se probouzejí k životu již agresivním jazykem a negativním viděním světa. Nezapomeňme: zárodky konfliktů máme sami ve svých rukou! Je to každý z nás, kdo nesmí podlehnout netečnosti a pohodlnému mlčení. Zvláště důležité je to, co předáváme dalším generacím. Když mladým lidem nabízíme nespočet výkladů dějin s tím, že si každý může vybrat, co se mu zlíbí, nejedná se o svobodu volby, ale o nedostatek vyhraněného rozlišování. Ani izolované hodnoty nepostačí, daleko důležitější je jejich vztahové uspořádání. Když začneme dávat přednost úspěchu před (křesťanskými) ctnostmi, vždy se do našeho srdce prolomí zášť, závist a nepřejícnost.
Jestliže nežijeme z tichého světa Boží milosti, který v nás zápasí o naši lidskou důstojnost, postupně se naše tvář může stát karikaturou, maskou, za níž je skryta stvůra, která se neštítí ničeho. Stále platí: „Není-li Boha, může člověk všechno.“ (F. M. Dostojevskij) Kultura nenásilí není slabost, když si uvědomíme celou hloubku smyslu zasvěcení nás samotných i celého světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Kultura nenásilí roste u zdroje pokoje! Připomínejme si častěji slova zasvěcení z loňského roku: „Věříme, že skrze tvé Srdce se znovu vrátí mír. Tobě proto zasvěcujeme budoucnost celé lidské rodiny, potřeby a očekávání lidí, úzkosti i naděje světa.“
Národní úmysl
Modleme se za ty, které Pán volá ke kněžství a zasvěcenému životu, aby měli odvahu vydat se za ním cestou následování.
Zdá se, že obecný pocit lidí dnešní doby je plný vyčkávání. Nejistoty nám svazují ruce i srdce, abychom se nemohli podívat s důvěrou do budoucnosti. I „učedníci měli ze strachu zavřeny dveře“. (Jan 20,19) A najednou promluví Pán, aby nás pozval k dvojímu: čekat na jeho slávu i vyjít mu vstříc. Máme projít tímto pozemským životem způsobem, na jehož konci čeká jeho náruč. Čekat se musíme učit. Ale můžeme objevit pro sebe nabídku Pánova Srdce: Můžeš více. Můžeš čekat ještě jinak. Můžeme v tom či onom způsobu duchovního povolání druhým pomáhat. Nenechme se ničím připravit „o schopnost umožňovat druhým mít velké sny, tvořit nové cesty a nový životní styl“. (papež František) K vyšším věcem jsme se narodili!
Naléhavý úmysl
Modleme se za otevření srdcí celého mezinárodního společenství, aby se zasadilo o ukončení války mezi Ruskem a Ukrajinou i všech konfliktů, které svět poskvrňují krví
Papež František se během svého poselství Urbi et orbi na letošní Boží hod velikonoční modlil: „Pomoz milovanému ukrajinskému lidu na cestě k míru a ruský lid zalij velikonočním světlem. Utěšuj raněné a ty, kdo ve válce ztratili své blízké, a dej, aby se zajatci mohli bezpečně vrátit ke svým rodinám. Otevři srdce celého mezinárodního společenství, aby se zasadilo o ukončení této války a všech konfliktů, které svět poskvrňují krví, počínaje Sýrií, která stále čeká na mír. Podpoř ty, kteří byli postiženi silným zemětřesením v Turecku a v Sýrii.“ Svatý stolec se v posledních měsících opakovaně zasazoval o výměnu válečných zajatců. Diplomatické snahy Svatého stolce o zprostředkování míru ve válce, která trvá již téměř čtrnáct měsíců, byly zatím neúspěšné. Papež ve svém projevu vyzval k aktivnější roli mezinárodního společenství při hledání míru na Ukrajině i v dalších konfliktech ve světě. Papež pokračoval: „Pospíchejme … Pospěšme si!“ Vyzdvihl ty země, které „nabízejí pomoc a přijetí lidem prchajícím před válkou a chudobou“. Je potěšitelné, že k nim lze přičíst i Českou republiku. Kdy budou naše modlitby vyslyšeny? ptají se oprávněně mnozí. Nyní více než kdy jindy potřebujeme v této zkoušce prožívat příslib: „Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti.“ (Řím 8,26) Hlas Ducha je silnější než náš hlas. Proto je na prvním místě třeba stále obnovovat naše zasvěcení, aby v nás Duch byl silnější. Duch také působí, že modlitba každého z nás jednotlivě se může stát modlitbou nás všech společně. Při modlitbě za mír jsme si vědomi toho, že je to ona, která nás vytrhává z naší letargie. Vytrvat v modlitbě v síle Ducha je podmínkou, abychom dosáhli vyslyšení našich proseb. Proto častěji než jindy prosme o novou podobu blízkosti Kristova Srdce, v němž budeme hledat a nacházet odpovědi. Proto volejme: Maranatha, Pane, přijď!