Středa 9. července - o čem se diskutovalo čtvrtý den na sněmu

Po ranní mši svaté, které předsedal mons. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský, a kázal mons. František Radkovský, biskup plzeňský, byl dopolední program věnován poslední rozpravě v plénu – tzn., že delegáti mohli přednést své pozměňovací návrhy a připomínky k materiálu Instrumentum laboris (dále IL). Odpoledne se delegáti sešli ve skupinách, jejichž témata níže vyjmenovávám. Nabízím vám opět několik myšlenek z dopoledních vystoupení a odpoledních diskusí.

Dovolte mi začít dnešní reportáž malou úvahou: Kdysi mi říkal jeden kněz, že krize povolání ke kněžství souvisí s krizí náplně kněžského života – ta není pro mladé lidi příliš atraktivní. Když ale poslouchám možnosti a požadavky na práci duchovních, o kterých se zmiňují jednotlivé příspěvky delegátů, musím uznat, že každý z nich má své opodstatnění. A mnohé jsou velmi naléhavé. Nebojte se, mladí muži, že na vás zbudou jen opravy církevních budov a lidé o vás nebudou mít zájem. Není to pravda. Je mnoho míst, kde lidé hladoví po poselství a darech, které jim právě jako kněží můžete zprostředkovat. O některých takových místech jsem se již zmiňovala v předchozích příspěvcích ze sněmu. Dnes najdete některé další.

Z ranního kázání biskupa Františka Radkovského:

„… Duchovní situace po třinácti letech svobody je v mnohém ohledu horší, než na konci totality. Porovnání biskupů západoevropských zemí a zemí postkomunistických v roce 1990 ukázalo, že 50 let konzumismu na západě zanechalo v jistém směru horší stopy než 40 let komunizmu na východě.“ O jakých stopách se zde hovoří? Především ve kvalitě mezilidských vztahů ve společnosti. Ideálem křesťanství je, aby se všichni lidé měli nezištně rádi, pomáhali si, zajímali se o sebe, spolupracovali, byli solidární s těmi, kdo mají nouzi. Sobectví a lhostejnost, závist, touha po moci a majetku a jim podobné jevy nejsou hodnotami, které pomáhají společnosti ke kvalitnímu životu. V tom se jistě všichni shodneme.

Co leželo dnes na srdci delegátům sněmu, kteří se přihlásili do diskuse?(Následující výběr není vyčerpávající):
• byl podán návrh označit evangelizaci za hlavní prioritu, neboť je pro život církve klíčovou
• není-li možné přimět věřící k pravidelnému vzdělávání se ve víře, je třeba využít místa, kde se scházejí – nedělních bohoslužeb – a vypracovat systematický plán nedělních homilií, které by vzdělávání věřících plnily
• nepřehlédnutelnou skupinou lidí v naší společnosti jsou hluchoněmí. Pro ně je třeba zajistit zvláštní způsob pastorace
• snažme se být pro společnost přínosem – tzn. přinášet jí dobré věci. S tím nelze sloučit postoj nadřazenosti, snižování hodnoty spoluobčanů
• posílení katolického tisku, zvláště Katolického týdeníku, návrh přeměnit diecézní periodika za přílohy církevní provincie
• návrh ustanovit českou katolickou misi v Bruselu při vstupu do EU, zvážit ekumenickou účast na ní
• k pastoraci nemocných připojit pastoraci zdravotnického personálu
• nezapomínat na Junáka, Orla a Skautské svazy, které mají ve svých programech zahrnutu duchovní složku – udržovat kontakt mezi jimi a diecézními centry pro mládež
• solidarita mezi diecézemi – podpora plzeňské a litoměřické
• pastorační plány diecézí – roční plány by měly být rozpracovány pro vikariáty a farnosti a na vikariátních schůzích by měli být přítomni zástupci řeholí, hnutí a aktivních laiků a se všemi těmito skupinami by se mělo v plánech počítat
• řeholnice jsou připraveny opustit své vlastní představy o tom, co po nich Bůh chce a vyjít ze svých domů mezi lidi. Poznámka řeholní sestry, dr. Civínové - _Vykročme, jinak je naše modlitba za obrácení lidí jen druhem sebeuspokojování…“ sklidila obrovský potlesk delegátů.
• Byla připomenuta úloha světců v církvi a její význam pro dnešní dobu
• Přímluva o ustanovení vikáře pro pastoraci rodin v diecéci a vznik sítě soustavného vzdělávání věřících – kurzy v děkanátech. Zdůraznit, že každý člověk je důležitým článkem církve, pro niž stojí za to pracovat.
• Příprava učitelů etiky je důležitou formou preevangelizace
• Důrazně vyzvednou úlohu kvality duchovního života každého z nás, zvláště života z eucharistie a svátosti smíření
• Vychovat si více odborníků na katechezi – umožnit vyšší vzdělání kněžím a laikům, kteří k tomu mají předpoklady

Z delegátů královéhradecké diecéze v diskusi vystoupil diecézní biskup Dominik Duka OP, který se zabýval několika tématy. Mj. uznáním, že česká církev nebyla po převratu roku 1989 připravena na zájem lidí, netradičních věřících, o duchovní hodnoty a často s nimi neuměla jednat. Dále se věnoval některým historickým kapitolám, požadavkem důkladné analýzy náboženské situace v ČR a návrhem na podobu odborných komisí, v nichž by měli mít účast hlavně delegáti sněmu. Celý příspěvek je k dispozici podobně jako všechny ostatní na oficiálních stránkách sněmu.

O čem se rokovalo v odpoledních skupinách?

Navštívila jsem postupně všechny níže jmenované a v každé slyšela několik zajímavých podnětů. Často korespondují s příspěvky z pléna, o kterých jsem se již zmínila, proto je nebudu zvlášť uvádět.

Skupiny:
• Pastorace mládeže
• Manželství a rodina
• Zasvěcený život v místní církvi
• Život jáhnů a kněží v místní církvi
• Kultura a umění v životě místní církve
• Vzdělání a formace v církvi

Z Velehradu zdraví Marie Zimmermannová