Hovoří-li papež František o povolání, bývá často velmi spontánní.
Nejinak tomu bylo i při čtvrtečním setkání s lidmi, kteří pracují v pastoraci povolání: Římský biskup odložil připravený projev a přítomným nabídl několik myšlenek pro jejich práci. Tématu mladých lidí a povolání se bude věnovat příští biskupská synoda v roce 2018.
S papežem se setkali ve čtvrtek účastníci kongresu pořádaného italským národním centrem pro pastoraci povolání. Tématem jejich třídenního setkání bylo: „Vstaň, jdi a neboj se. Povolání a svatost: já jsem posláním“.
Právě slovy „vstaň“ se nechal papež František inspirovat ve svém improvizovaném projevu. Připomněl příběh apoštola Petra, kterému se v noci zjevil anděl, probudil jej a vyzval k vyjití z vězení, v němž se ocitl díky Herodovu pronásledování. Když však Petr přišel do domu křesťanů, kteří se za něj modlili, ti jej nejprve nechtěli pustit dovnitř, protože nevěřili, že je to on (Sk 12, 1nn).
I v současnosti někdy mladí lidí slyší Boží slova „vstaň, následuj mě“, avšak nacházejí zavřené dveře ze strany jiných zasvěcených, snad kvůli strachu, nejistotě nebo nedostatku času. „Chce to přijetí. K povolání je třeba přijetí,“ uvedl papež.
František také zdůraznil modlitbu za povolání. Ta má však vycházet ze srdce a ze skutečné touhy, nikoliv jen z mechanického „papouškování“ slov. „Ježíš nám řekl, že první metodou, jak mít povolání, je modlitba,“ řekl František. „Mohu udělat obrovský pastorační plán, mít dokonalou organizaci, avšak bez kvasu modlitby zůstane jen nekvašený chléb. Nebude mít sílu,“ dodal.
Ve své promluvě nabídl papež příklad několika diecézí, které mají dostatek povolání. Biskup zde každý měsíc píše dopis neb posílá obrázek těm, kdo se chtějí za povolání modlit: nemocní, staří lidé, manželé apod. Tak se cítí být propojení v modlitbě.
Zasvěcený člověk má být podle Františka „přikovaný k židli“, aby naslouchal mladým. „Naslouchat, aby se cítili být doma, přijatí, milovaní.“ Podle Františka je důležité „ztrácet čas“ s mladými, i když se to zdá být nudné. „Spíše než k nim mluvit je třeba jim naslouchat, a říct jen ‚kapku‘, nějaké slovo tu a tam,“ pokračoval papež.
Mladí lidé by také měli být v pohybu: „V práci pro povolání je třeba uvést mladé do pohybu, a to uděláme tak, že je doprovázíme. (…) Když jdou dopředu, Pán hovoří, Pán volá. Přijde myšlenka: musíme dělat toto; je třeba udělat ono; a začnou se tak zajímat o problémy druhých. Mladí, kteří mají všechno zajištěné, jdou již v důchodu.“ Je proto vhodné vymyslet pastorační aktivity, do kterých budou mladí aktivně zapojeni: o prázdninách uspořádat týdenní týden misie, jít pomoci v sociální oblasti, chodit do nemocnic, roznášet jídlo bezdomovcům apod.
V závěru audience papež František vyzdvihl osobní příklad kněží a řeholníků, protože skrze ten Bůh přitahuje často mladé lidi k povolání. (zdroj: cirkev.cz)