Víte, jak jsou spojeni koně Jurášek a Grošák z Tří oříšků pro Popelku s krajem naší diecéze? Čtěte dál.
Mnoho spekulací, polopravd i nepravd bylo již vysloveno kolem představitele Popelčina Juráška z Vorlíčkovy filmové pohádky Tři oříšky pro Popelku, s Libuší Šafránkovou v hlavní roli. Měl jsem to štěstí prožít svůj čas dospívání vedle muže, který mě velmi ovlivnil nejen lidsky, ale především vztahem ke koním a jezdeckému sportu. A tento člověk byl také tím, kdo byl u narození budoucího Juráška, viděl ho vyrůstat v následujících letech a posléze sledoval jeho další osudy. A tak mohu nyní všem milovníkům Tří oříšků pro Popelku alespoň trochu přiblížit osudy Juráška a taktéž i princova Grošáka.
Představitel Popelčina Juráška, kůň vlastním jménem Ibrahim, se narodil v roce 1956 na Státním statku v Benešově u Prahy, v tehdejším hřebčíně v Žabovřeskách, asi dva kilometry od Benešova. Nutno však uvést, že filmového Juráška představují koně dva. Jeden, který stojí ve stáji a zdraví Popelku při příchodu do stáje (o tomto koni nic nevíme, byl to německý dubler jménem Kalif) a druhý, na kterém se Popelka prohání po lesích, Ibrahim, kterému, když točil Popelku, bylo sedmnáct let, což je u koní věk, kdy začínají odcházet do koňského důchodu. Narodil se jako tmavý hnědák a postupem času vybělil do bílé barvy. Samozřejmě, že před tím se stal i klasickým nádherným šimlem, grošákem. Byl to prý obrovský fešák, jeho krásná štičí hlava a vysoko nesený ocas, tak typický pro araby, z něj dělaly koňského aristokrata.
Litomyšlan Zdeněk Jílek začal svůj koňařský život téměř jako prorok Mohamed (jemu zachránilo život právě pět arabských klisen, když ho na svém hřbetě odnesli do bezpečí), protože první koně, které dostal na statku v Žabovřeskách k ošetřování, bylo rovněž pět arabských klisen. Jedna z nich, jménem Bělina – mající na levém boku nádherné atavistické zbarvení (proužky tmavé a světlé srsti), byla matkou Ibrahima, potažmo Juráška. Bělina, která se dostala do tehdejšího Československa nějakou válečnou útrapou a zakotvila právě v Benešovském statku, byla plnokrevná arabská klisna z linie Al Kamsa a pocházela z polského arabského hřebčína Janów Podlaszki, který se nacházel nad Waršavou. To, že pochází z Polska, se identifikovalo podle výžehu, který měla v kůži vypálený. Před Ibrahimem měla ještě několik hříbat. Otcem Ibrahima byl angloarab - ryzák, hřebec jménem Star of Hannover z hostounského chovu.
Zdeněk Jílek vzpomíná, že jednou v noci na ubytovnu ošetřovatelů koní přiběhl noční hlídač pan Procházka, a prosil, aby mu šel někdo pomoci k porodu Běliny, neboť to byla velmi temperamentní klisna a on z ní měl respekt. Protože šlo o klisnu Bělinu, kterou měl právě Zdeněk Jílek na starosti, oblékl si rychle tepláky a běžel do porodny klisen, kde po chvíli z Běliny vytáhl černého hřebečka Ibrahima, alias budoucí filmovou hvězdu Juráška. Po nějaké době přešel Zdeněk Jílek ke stádu klisen s hříbaty, kam se později dostali i Bělina s Ibrahimem. Po odstavu byli mladí hřebečci odvedeni do stáje na Pecinově, kde pracoval také jejich ošetřovatel Zdeněk. Ibrahim stál na stáji číslo 2, hned první u dveří. Když dorostl do věku, kdy se mladí koně obsedají, dostal ho do práce Vítek Holík a ten ho naučil základnímu remontnímu výcviku, což jsou základy toho, co musí kůň umět, než se dostane k vyššímu sportu. Tam během let vyrostl z Ibrahima nádherný hřebec, který byl však posléze ve čtyřech letech vykastrován a stal se z něho valach.
Od roku 1960 běhal Ibrahim překážkové dostihy, včetně těch v Pardubicích. Po této kariéře dostihového koně byl prodán do jezdeckého oddílu Československý film Praha. V tomto jeho období ho měli v práci postupně tři jezdci, ale jeho dlouholetým jezdcem byl Ing. Josef Kopecký, se kterým Ibrahim velmi úspěšně zvládal drezůrní ježdění, parkurové skákání i military. Jílek dále vzpomíná, že v roce 1965 běžel Ibrahim v Kladrubech nad Labem nejvyšší soutěž v military, což je vůbec nejtěžší jezdecká disciplína, vyžadující maximální fyzickou a psychickou připravenost koně a jezdce. Závod trvá tři dny a je složen z drezurní zkoušky, klusové zkoušky, terénního cros a klasického parkuru. A právě v rámci kladrubské militari, na terénní trati cros, se skákal v terénu velký a těžký skok oxer, který byl postaven z obrovských klád. Když se blížil Ibrahim se svým jezdcem k tomuto oxeru, Jílek se prý zpotil strachy, neboť nevěřil, že Ibrahim, který byl spíše menšího vzrůstu, měřil cca 166 cm, dokáže tak mohutný skok překonat. Jenže Ibrahim se přiblížil k překážce a odpálil takový skok, že o něho ani necvrnknul a byl pryč, zůstalo po něm jen vzdalující se rytmické frkání, jak ve cvalu dýchal. V tomto závodě skončil tehdy na čtvrtém místě. Takové odvážné srdce měl tedy tento kůň, který později ležérně skákal přes ležící stromy v lese, s Popelkou na svém hřbetě.
Vedle jezdeckého militari sportu zvládal Ibrahim výborně i drezurní soutěže, dokonce i tzv. drezuru sv. Jiří, což je jedna z nejvyšších soutěží v daném oboru. Skvělou kariéru prožil Ibrahim i na poli parkurového skákání. V archivu České televize je jistě i záznam parkuru, který vysílala a při němž právě Popelčin Jurášek vyhrál skokovou soutěž na Trojském ostrově v Praze, když s jezdcem Kopeckým odskákal dvacet čtyři skoků bez trestných bodů. Byl to opravdu všestranný kůň, který se během svého života velmi sportovně napracoval a tak ho také ve stáří tělo bolelo. Povahově byl už od hříběte kamarád, byl přítulný k lidem a ani k ostatním koním nebyl nevrlý. Už jako hříbě byl velmi hravý a vybízel ostatní hříbata ke koňským hrám. Při své inteligenci měl královské chování i při kování a případných veterinárních úkonech, kdy jiní koně často velmi zlobí.
Když režisér Vorlíček hledal koně pro Popelku, padla volba na Ibrahima právě pro jeho nesmírně klidnou a inteligentní povahu. Točilo se v Německu, v zimě a Ibrahima u natáčení pohádky strašně moc potrápil mráz a nepohoda. Když se vrátil z filmování do Prahy, bolelo ho celé tělo a dokonce i kašlal, což ho pak provázelo po zbytek života. Jak už to u filmování bývá, opakují se často scény několikrát, a přestože kůň cválá a skáče v mrazu, zapotí se stejně a lehce nastydne. Během filmování nejsou často ani odpovídající podmínky pro ustájení a tak jedno s druhým způsobí zvířatům nepohodu, kterou mnohdy odnášejí i zdravotně. Ibrahim se dožil dvaadvaceti let a jeho konec nebyl úplně šťastný. Ale to již není téma pro tento list.
Druhým důležitým koněm v pohádkové klasice Václava Vorlíčka je princův kůň jménem Grošák, jehož civilní jméno bylo Ornament. Narodil se v Zaloňově u Jaroměře, na farmě Amerika. Jeho otcem byl anglický plnokrevník Luk po hřebci Gradivo a matka byla Ornamenta po hannoverském hřebci Schwel. Tohoto mladého koně, jezdecky a zdravotně velmi pokaženého, jak se říká – „do morku kosti“, dostal nějakým řízením osudu opět do ruky Zdeněk Jílek, který již v té době působil ve své domovině na Litomyšlsku a který ho svojí nezdolnou trpělivostí, láskou a koňařským uměním dal do pořádku, tak že se mohl opět úspěšně účastnit i jezdeckých závodů. I proto se stal později Grošákem, který nosil v sedle Pavla Trávníčka, jenž na něm pronásledoval Libuši Šafránkovou, aby nakonec spolu s Juráškem zacválali na píseň „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?“ své svatební pas de deux na zasněžené šumavské pláni poblíž vesnice Jesení.
A když už mám tu možnost, rád bych ještě uvedl na pravou míru několik skutečností týkajících se natáčení pohádky. V Čechách se natáčely exteriéry převážně na Šumavě u vodního hradu Švihov u Klatov, který se pro tuto příležitost změnil ve statek. Zděný oblouk a pavlač byly dostavěny účelově pro pohádku. Koně v té době byli ustájeni na statku v Chřepicích. Lesní projížďky Popelky a prince s doprovodem se natáčely u Javorné v lese nad koupalištěm. Německé exteriéry se natáčely v okolí zámku Moritzburg v Sasku a interiéry byly natočeny v berlínských ateliérech. České koně v Německu nenatáčeli, protože v té době, z důvodu nakažlivé nemoci zvířat, zakazovaly celní předpisy převážet zvířata přes hranice. Proto měl v Německu Ibrahim svého dublera. Pokud by měl třeba někdo zájem vidět sedlo, ve kterém Jurášek nosil Popelku, stačí zajet do muzea v zámku Vysoká Lhota v Čerčanech, uvidí ho tam spolu s dalšími třistapadesáti filmovými sedly. Ve filmové scéně, kdy Popelka přeskakuje v lese strom, byla Libuše Šafránková zastoupena kaskadérkou, ač sama skvělá jezdkyně, nechtěl režisér Václav Vorlíček riskovat zranění stěžejní hrdinky filmu. Pro hlavní představitele bylo také příliš riskantní řítit se na koni ve tmě po hladkých cestách. A tak i ve scéně, kdy Popelka ujíždí od zámku před princem v sedle Juráška, cválá taktéž místo Libuše Šafránkové německá dublerka Marion Beckerová, pronásledovaná zaměstnanci saského zemského hřebčína, místo Pavla Trávníčka a jeho společníků. Roli Popelky měla vlastně původně hrát Jana Preisová, když jí však režisér Vorlíček sdělil termín natáčení, od role ustoupila, protože byla těhotná. S Vorlíčkem je pod scénářem podepsána Bohumila Zelenková – ve skutečnosti příběh napsal František Pavlíček, který nesměl být z politických důvodů uveden v titulcích.
Ať již to bylo tak či jinak, pravdou zůstává, že Jurášek už jako Ibrahim rozdával lidem kolem sebe jen radost a jako Popelčin přítel se stal filmovou legendou, kterou milují a budou asi navždy milovat desítky či stovky generací filmových diváků.
Pavel J. Sršeň