V pátek 9.12. se již po čtvrté sešli křesťanští psychologové, psychiatři a psychoterapeuté v hradeckém Novém Adalbertinu.
Tentokrát pozvání přijal P. Gorazd Cetkovský, který je od roku 2012 generálním delegátem Českomoravské generální delegatury Řádu karmelitánů. Volba přednášejícího a tématu byla skutečně šťastná. Přednášející zvolil téma – na první pohled – jednoduché: Práce a správný postoj křesťana k ní.
Přednáška doplňovaná diskusí a praktickými zkušenostmi trvala celé dopoledne. Vztah k práci může být různý, od vyřizování jedné aktivity v poklusu (a to doslova) až k lhostejně pomalé, nezávazné aktivitě. V pomáhajících profesích psychiatrů, terapeutů a psychologů se často setkáváme spíše s tou zrychlenou podobou, často je oceňovaný tzv. „plný diář“, a pokud terapeut, psycholog či kněz vypadá unaveně, jen to umocňuje ten „správný“ image. Ale v práci, která je zacílena tak, že z ní nelze odejmout vztah k Bohu a je zacílen na Něho, hledisko posuzování kvality je jiné…
Přednášející naznačil mnohé roviny vztahu k práci, od těch zdravých, skutečně naplněných (nejen v diáři) forem – pro klienta i pro odborníka – až po ty zrádné formy prokrastinující, nedobré, kompenzující (vztah k Bohu či lidem), falešné (kde na prvním místě je touha po okázalosti), až po takové, kde na prvních místech touhy se stává mamon či velké uznání.
Práce by měla člověka rozvíjet ve všech směrech lidské osobnosti, neměl by pod ní padnout ani ji nemít. Není možná tajemstvím, že člověk na světě není pro práci, ale je tu pro dobro… Dobro, které je celistvé, a práce může být prostředkem onoho dobra. Proto zde není důležitá kvantita, ale kvalita. Platí to stejně, jako o čase stráveném se svými blízkými. To nejdůležitější totiž zůstává skryté, a to je postoj, s kterým danou činnost vykonáváme. Nastavení, které je buď dobré – tj. na dobro lidí a oslavu Boha, nebo jde o pouhou vlastní seberealizaci a ocenění. Niance mezi tímto, stejně jako v celém životě v mnoha směrech, je jemná, nepatrná a možná na první pohled přehlédnutelná. Nicméně u Boha se neztratí nic… A nakonec i sám člověk tuto hranici pozná ve svém prožitku. Jaký prožitek máme ze své práce my?