Tématem letošní brožury Velikonoce je slavnost Seslání Ducha Svatého. Autoři textů jsou naši biskupové a kněží.
Sk 2,14a.36-41
V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem: „Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha Svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.
V dnešní perikopě ze Skutků vidíme bytostnou provázanost dvou podstatných aspektů života křesťana. Petr a společenství apoštolů prožije klíčový náboženský moment, transformativní událost, která završuje jejich proměnu v sloupy Církve. Oni se ale nenechávají strhnout k pietistickému spočinutí v opojném duchovním zážitku, dokonce ani nenechávají čas na doznění a dozrání své vnitřní proměny, které bychom mohli právem očekávat, ale hned bez prodlevy vyráží tam ven, aby radostná zvěst, která proměnila jejich život, mohla dorazit k těm tam venku, dokonce i k těm, kteří dost možná mají podíl, třebas jen tichým souhlasem, na Ježíšově smrti.
Čas od času se objevuje citát slavného německého teologa jezuity Karla Rahnera, zpravidla v této podobě: „Křesťan zítřka bude mystik, nebo vůbec nebude.“ Zní to sebevědomě a atraktivně, ale vlastně si s tím nevíme rady, k mystikům jako Jan z Kříže nebo Terezie z Lisieux vzhlížíme jako k mimořádným úkazům, než že bychom je brali coby vzory pro každého křesťana. Jako obvykle pomůže, když jdeme k pramenům. Karl Rahner totiž ve svém textu Frömmigkeit heute und morgen z roku 1966 ve skutečnosti říká: „Zbožný zítřka bude mystikem, někým, kdo něco zakusil, nebo nebude vůbec.“
Mystik je ten, kdo prožil, kdo prožívá svou víru jako něco živého, jako skutečný transformativní moment svého života. Kdo se setkává s Bohem reálně. Kdo dovolil Bohu, aby mu vstoupil do života. Všechny naše debaty o strukturálních změnách institucionálního rámce Církve budou jalové a zbytečné, pokud se právě tohle nestane. Pokud nedospějeme jako společenství do stavu, aby každý prožíval svou víru jako setkání s Bohem, aby žil víru jako transformativní moment, měnící jeho život k lepšímu, hlubšímu, pravdivějšímu. A naopak, pokud přijmeme tuto výzvu, vše ostatní bude následovat, tak jak to vidíme v dnešním úryvku, totiž s nečekanou plodností a ryzostí. Prosme Pána, abychom dokázali otevřít své srdce jeho Duchu, aby v nás mohl konat Boží dílo.
Tomáš Petráček
×××
Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)