Rodina je místo, kde se učíme odpuštění a smíření, zamýšlel se nad úlohou rodiny papež František.
Při nedávné generální audienci, konané tradičně na Svatopetrském náměstí, se papež František vrátil opět k tématu rodiny a nedávno konané biskupské synodě. Tentokrát se zamýšlel nad rodinou jako nad místem, kde se učíme odpuštění a smíření.
Papež František připomněl hned v úvodu středeční katecheze reflexi nad povoláním a posláním rodiny v životě církve a současné společnosti při nedávno konané biskupské synodě o rodině, kterou označil jako událost milostí. Synoda sice skončila, ale pokračuje se dál, upozornil František: "Vy, drahé rodiny, jste stále na cestě. A na stránky konkrétního života nepřetržitě píšete krásy evangelia rodiny. Ve světě, kde občas život a láska vysychá, denně promlouváte o velkém daru, kterým je manželství a rodina."
Svatý otec se tentokrát zaměřil na aspekt odpuštění v rodině. Rodina je podle něho primárním místem, kde se mu učíme: "Rodina je velkou cvičebnou vzájemného dávání a odpouštění, bez něhož žádná láska nemůže trvat dlouho. Láska bez dávání a bez odpouštění nevydrží, nevytrvá!"
Připomněl také základní podmínku toho, jak my sami můžeme dosáhnout odpouštění, kterou obsahuje modlitba Páně: "Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům," tedy jestliže neodpustíme my, ani Nebeský Otec neodpustí nám. "Láska bez dávání a bez odpouštění nevydrží, nevytrvá!" zdůraznil František a dodal, že jakékoliv prodlužování či odkládání aktu smíření dostává vše do ještě větších obtíží. K tomu znovu zopakoval konkrétní radu, kterou často doporučuje manželským párům, totiž nekončit den jakoukoliv špatnou poznámkou, ale prosbou za odpuštění: "Naučíme-li se prosit bezodkladně o prominutí a vzájemně si odpouštět, rány se hojí, manželství utužuje a rodina se stává domem, který je kompaktnější a odolává otřesům našich malých i velkých špatností. A není k tomu zapotřebí velkých prohlášení, stačí pohlazení a všechno pomine, a začíná se znovu. Nikdy den nezakončit válkou!"
Někomu se mohou zdát tato slova příliš idylická a jen těžko splnitelná v praxi, v konkrétních situacích v životě, v hádkách... ale díky Bohu to možné je, říká František: "Přijetím odpuštění od Boha jsme s to sami druhým odpouštět. Proto nás Ježíš nechává denně opakovat tato slova v modlitbě Otče náš. A je nezbytné, aby ve společnosti, která je někdy neúprosná, byla místa, jako jsou rodiny, kde se vzájemnému odpuštění učí."
"Schopnost odpouštět je součást povolání a poslání rodiny," řekl jasně František a doplnil, že právě odpuštění upevňuje rodiny a chrání je před rozpadem a kromě toho tím mírní zlo i v celé společnosti. Jednotlivá i třeba malá odpuštění dosvědčují a zjevují obrovskou sílu odpuštění Božího. Takový je význam rodiny.
Na závěr František vyjádřil přání, aby bylo nadcházející období Svatého roku milosrdenství využito ke "znovuobjevení pokladu vzájemného odpuštění." (zdroj: cirkev.cz)