Sloužím Pánu a lidem všude, kde je potřeba

Jednačtyřicetiletá sestra Zuzana, občanským jménem Petra Macečková, přišla do Hradce Králové z řádového domu v Kroměříži. Narodila se do věřící rodiny v Rožnově pod Radhoštěm a má starší sestru. Řeholnicí se stala po ukončení vysokoškolských studií a před příchodem na královéhradecké biskupství pracovala jako učitelka. Sestra Zuzana ovládá němčinu a pasivně angličtinu. Ráda maluje a poslouchá vážnou hudbu nebo folk. Má-li volno, ráda vyrazí do hor vnímat skrze ticho spojení s Božím stvořením. Čte hlavně duchovní literaturu a na klasiku jí mnoho času nezbývá. Momentálně „se prokousává“ Vyznáním svatého Augustina. Nejraději však sahá po biblických žalmech. Jsou podle ní plné Boží chvály a člověk v těchto modlitbách izraelského národa nachází oporu pro svůj každodenní život.

„Bohu bychom měli neustále děkovat. Dostáváme tolik věcí a bereme je jako samozřejmost. Sama si neustále uvědomuji, že jsem dlužníkem. Proto se snažím každou chvilku využít k děkovné modlitbě. Můj život patří Bohu, slouží Bohu a žiji ho pro Boha. Na druhou stranu se ale snažím být s lidmi, provázet je životem a prožívat to co oni. Protože jedním z hlavních úkolů naší kongregace je sloužit tam, kde je nás zapotřebí,“ začíná naše setkání sestra Zuzana.

Poznání osobního kříže

Sestra Zuzana v rodném Rožnově pod Radhoštěm vychodila základní školu a vystudovala gymnázium. Právě doba gymnaziálního studia jí přinesla upevnění ve víře. „Jsem ráda, že jsem se narodila do věřící rodiny a že mi rodiče umožnili dar víry prožívat a rozvíjet. Každý člověk se ale musí s vírou ztotožnit a pro mě byla v tomto ohledu rozhodující právě gymnaziální léta. V šestnácti letech mi náhle zemřela maminka a od té doby se zcela změnil můj dosavadní život.A právě místní kněz a společenství mladých mi tehdy byli oporou. Podrželi mě a já jsem poznala společenství církve a jeho sílu a vzájemnou pospolitost. Také jsem velmi brzo okusila, že život není jednoduchý, musela jsem se učit překonávat další životní zkoušky,“ vzpomíná sestra Zuzana, která se už jako dospívající dívka setkala s bolestí – s osobním křížem. „Určitě to byl Boží nástroj k mé budoucí cestě rozjímat tajemství Kříže Kristova.“

Rožnovské gymnázium ukončila sestra Zuzana, tehdy ještě jako Petra Macečková, již v době post totalitní. „Maturovala jsem v roce 1991 a skutečnost, že komunistický režim již neexistoval, mi umožnila pokračovat bez problémů ve studiu. Za totality by to patrně nešlo, neboť naše rodina měla dva pomyslné šrámy – v roce 1968 otec vrátil partajní knížku a my se sestrou chodily na náboženství. Musím ale říci, že přestože naše rodina žila v jakési ostražitosti, tak nikde kvůli víře perzekuována nebyla,“ uvádí sestra Zuzana a dodává, že první úvahy o dalším studiu směřovala k uměleckým oborům. Snad i proto, že po základní škole uvažovala o studiu na střední umělecko-průmyslové škole. Pán tomu ale chtěl jinak.

Slyšela jsem Pánův hlas

Po sametové revoluci v listopadu 1989 se ve společnosti začalo po dlouhé době opět mluvit o víře a náboženství. Církev přestala být tabuizována a řadě lidem se otevřela možnost poznat svět, o němž se nemluvilo. Patřila mezi ně i Petra Macečková. „V té době jsem poznala, co to je řeholní sestra. Hlouběji jsem se seznámila se dvěma řeholními společenstvími a začala jsem přemýšlet o jejich životě. Současně jsem řešila, čím bych chtěla být. Stále silněji jsem cítila, že mě Pán volá a připravuje cestu právě řeholní sestry,“ vzpomíná na někdejší rozhodování sestra Zuzana, která se nakonec rozhodla vstoupit do Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže.

„Celý život se učím prožívat tajemství Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. Každý z nás musí počítat s tím, že mu život přinese těžkosti, ale my se musíme naučit umět je nést a vidět v jiném světle – v horizontu Božího vidění. Když konkrétní problém opravdu a cele odevzdáme Pánu, najdeme řešení a východisko a dostaneme novou naději a sílu. Mimochodem, právě prožívání tajemství svatého Kříže je jedním ze základních pilířů naší kongregace,“ svěřuje se s pomyslným krédem svého života sestra Zuzana.

Povolána a poslána

Vraťme se ale do studijních let. Po gymnáziu složila Petra Macečková přijímací zkoušky na Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde vystudovala obor učitelství pro první stupeň základních a speciálních škol. Po celou dobu pětiletého studia už poznávala kongregaci jako kandidátka. „Pět let není zrovna krátká doba, ale byla potřebná, aby se můj tatínek dokázal smířit s mým rozhodnutím odejít do kláštera. Bylo to pro něj opravdu těžké, ale nakonec to přijal. Mě ona doba naučila trpělivosti, naučila mě čekat na pravý čas a umožnila mi vrůstat do tajemství Kříže a hledat způsoby, jak tajemství, lidově řečeno uchopit,“ pokračuje sestra Zuzana.

Po pěti letech se Petra Macečková dočkala vstupu do noviciátu a stala se z ní sestra Zuzana. Po dvou letech mohla složit své první sliby a hned nastoupila do Církevní základní školy v Kroměříži, kde vyučovala požehnaných patnáct let. Protože dálkově vystudovala také Křesťanskou výchovu, věnovala se i výuce náboženství. „Prací ve škole jsem se vrátila k dětem, které mám moc ráda. Vždy se o mě říkalo, že kde jsou děti, tam jsem i já,“ říká s úsměvem na tváři sestra Zuzana adodává, že je v prvé řadě sestrou a teprve potom učitelkou. „To je důvod, proč jsem školu nakonec opustila a nastoupila na místo vedoucí sekretariátu královéhradeckého biskupa. Prostě jsem slíbila, že budu sestrou a půjdu pracovat tam, kde mě bude potřeba,“ popisuje svoji cestu za prací do Hradce Králové sestra Zuzana. Nové uplatnění bere jako službu církvi i jako osobní výzvu. „Chuť mám a budu se snažit tento nový úkol zvládnout. Ráda se mnohému novému naučím, protože na některé situace ani žádné školy neexistují. Věřím, že mi k tomu pomohou i dobří a vstřícní lidí, se kterým se na biskupství setkávám od prvních dnů,“ slibuje sestra Zuzana.

Nebojme se slibu. Bůh nás podrží

Během noviciátu prodělala sestra Zuzana i několik životních zkoušek. „Zkoušky mají vést k posílení člověka. V určité době jsem přemýšlela, zda jsem se rozhodla správně nebo zda jsem se měla dát cestou manželství. A tehdy mi zpovídající kněz citoval úryvek z Bible o bohatém mladíkovi ve smyslu „chceš-li, učiň tak“. Uvědomila jsem si, že mě nikdo k ničemu nenutí, že zkrátka chci jít určitou cestou, na kterou mě povolal Pán. Později jsem poznala, že když člověk řekne „chci“, pak to Bůh vezme vážně a pomůže dotyčnému bojovat s pokušením a zvládat nepříjemné životní zkoušky. Toto vědomí mi pomáhalo například při práci s dětmi. Vzdala jsem se sice reálného mateřství, ale přijala jsem mateřství duchovní, jakési duchovní doprovázení našich bližních,“ sděluje sestra Zuzana a dodává, že dnes je problémem věrnost. „Bojíme se něco slíbit. Ale když slib učiníme, Bůh nám dá sílu ho dodržet.“

Po patnácti letech se sestra Zuzana cítí v Kongregaci Milosrdných sester svatého Kříže jako doma. Odpověděla na výzvu Pána a ví, že ji nenechá „na holičkách“. „Sestry jsem si nevybrala, ale každá je mi dána od Pána. To pomáhá v našem soužití a věřím, že to pomůže i nám třem, které jsme přišly každá z jiného řeholního domu sem do Hradce Králové. Jak praví náš zakladatel P. Theodosius Florentini: ,Tak nás Bůh vede na různá místa, abychom tam působili pro jeho čest a dobro lidí’. Kéž se tomu stane i tady,“ zakončuje s přáním sestra Zuzana. (peš, foto: Tomáš Kubelka)