Pomalu končí Advent a my si možná teprve teď uvědomujeme, že letos opět nestihneme splnit své předsevzetí důkladně se připravit na Vánoce.
V tom shonu plném nakupování, pečení a uklízení, jsme možná zapomněli na to nejdůležitější uklidit si ve svém srdci. A tak alespoň teď, když dobíháme udýchaní k vánočnímu stromku a lovíme v paměti, zda něco nechybí k dokonalé vánoční atmosféře, se pokusme zastavit. Zkusme ještě chvíli posečkat nad dosud nerozbalenými dárky a nechme s tím zvonkem z dětství ve svém srdci zaznít andělská slova:
"Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel!"
V tuto dobu, kdy mnozí přemýšlíme o smyslu křesťanských Vánoc jsem si vzpomněl na jeden rozhovor. Vedl jsem ho s jedním mně blízkým člověkem na téma Vánoce. Z jeho úst tehdy zazněla výtka, že my křesťané jsme zastřeli význam původně pohanských svátků a neoprávněně si je přivlastnili. Pohané přeci oslavovali slunovrat a vyjadřovali svůj dík přírodě. Nevím už, co jsem tenkrát odpověděl. Dneska, když se k tomuto tématu vracím v myšlenkách napadá mě, že pokud bychom dokázali pochopit význam oněch pohanských svátků, v kterých oni viděli určitou naději na život uprostřed smrtonosné zimy, dokázali bychom více pochopit význam události narození betlémského dítěte. V něm k nám totiž přišla naděje, která dává věčný smysl životu nás všech.
P. Kavalír
Čtení na Vánoce:
L. Heryán: Vánoční jména
A. Hofmanová: Poselství ze Zvědavé uličky
M. Zimmermannová: Slavení svátků v rodině
D. Duka: Pastýřský list k Novému roku 2005
Další podněty:
http://www.vira.cz/