17. května v Neratově setkání zejména českých, ale i polských a německých a dalších občanů z evropských států.
Za podpory Ministerstva zahraničních věcí České republiky se na poutním místě smíření v Neratově uskuteční 17. května 2003 setkání zejména českých, ale i polských a německých a dalších občanů z evropských států.
Proč v Neratově?
Uvědomili jsme si, že se blíží doba, kdy z pohraniční oblasti, kde se Neratov nachází, se stane oblast, kde ti dosud za hranicí už budou vedle nás a s námi, stejně jako ti v Německu, Francii,Holandsku a v Evropě. Zatím je to něco, co sice víme, víme, že je to blízko, ale ještě si to jaksi nepřipouštíme. Kde jinde si to připomenout, popovídat si o tom s našimi sousedy i s těmi ostatními, než na místě smíření, které bylo tak postiženo zlobou let dávno i nedávno minulých, které, ostatně jako mnohá další místa, vzájemná nevraživost a všechno zlé v minulosti tak hluboce poznamenalo. Kde jinde než na tomto a dalších podobných místech si můžeme uvědomit, že náš vstup do EU má kromě těch finančních a materiálních otázek i duchovní rozměr, že bychom se měli oprostit od naší sebestřednosti a uvědomit si, že v nové jednotě je třeba se otevřít pro ty ostatní, respektovat je, uznat jejich různosti a respektovat jejich svobodu, být tolerantní, být připraveni na vzájemné soužití, poučeni všemi neblahými historickými skutečnostmi. Být připraveni i na přijetí těch, kteří naši vlast v minulosti z nejrůznějších důvodů opustili.
Co pro nás znamená pojem Neratov?
Jedná se o obec, odkud byla většina obyvatel po roce 1945 odsunuta, zbylo jen několik starousedlíků, kterých se odsun netýkal, hodně chalup se zbouralo, do zbylých přišli rekreanti, způsob života se od základu změnil. Krásný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl v roce 1945 na samém sklonku války vypálen, střechu už se nepodařilo plně obnovit a tak v roce 1957 se propadla i klenba, která do té doby odolávala nepřízni počasí. Pro obnovu se již nenašla potřebná vůle a v roce 1973 mělo být strženo i to, co se ještě zachovalo. Krásné rokokové schodiště před kostelem už bylo v té době památkově chráněno, tak bylo za náklady určené na demolici kostela přestěhováno do parku nedalekého zámečku Skalka u Dobrušky. Na demolici už nezbyly peníze a tak trosky zůstaly naštěstí až do listopadových dnů 1989.
Jedná se o místo malé, na samých hranicích, které událostmi minulosti hodně utrpělo, které je jen skromným pozůstatkem někdejší obce. Ale kde jinde začít s obnovou, když ne od těchto malých míst, kterých je v naší zemi rozeseto nepřeberně.
Ale jedná se také o Sdružení Neratov, které připravilo tento projekt, a které vzniklo v roce 1992 jako dobrovolné společenství lidí, jehož cíly jsou obnovení poutního místa smíření a navrácení plnohodnotného života do této pohraniční obce, pomoc dětem i dospělým v nouzi (opatrovnická a pěstounská péče zaměřená především na opuštěné nebo fyzicky či mentálně postižené děti, domov pro lidi s lehkým mentálním postižením), vytváření pracovních příležitostí a vybudování potřebného zázemí k uskutečnění těchto cílů.
Proč právě 17. května?
V Neratově je již jedna tradice: Je to tradice poutí okolo svátku Nanebevzetí Panny Marie. Tato tradice je už prastará a kvůli ní vlastně byl vybudován současný barokní kostel.
Jsme si plně vědomi toho, že v tomto roce se již začíná psát další velmi významná historie setkání, která jistě nejsou náhodná, historie tohoto místa, tohoto národa a vlastně i celé Evropy. Budeme všichni v jedné evropské rodině. A myslíme si, že je důležité si to již začít připomínat způsobem přijatelným jak pro ty takzvaně věřící, ale i pro ty ostatní, pro nás pro všechny. Myslíme si, že toto místo smíření má co říci nám všem, může nám připomínat že nejdeme dohromady jen pro výhody jedněch nebo druhých, ale že k sobě prostě patříme. Že nás spojují nejen společní evropští patroni, Edith Steinová - patronka smíření, Brigita Švédská, Benedikt, Cyril a Metoděj, Kateřina Sienská, ale i mnozí další nesčetní velikáni ducha, umění, hudby, spisovatelé atd. atd. Že máme společné kulturní dědictví a že můžeme dál společně růst ve společném duchu. Že budeme schopni v lásce a opravdovosti budovat společný dům evropských národů.
Chtěli bychom, aby na tomto společném setkání zazněla slova těch představitelů kteří nás vedou do společné Evropy. Slova umělců, hudebníků, i našich dětí ve společném divadelním představení. Abychom mohli také ukázat, jakým vývojem Neratov i Sdružení prošlo v minulosti a kam směřuje. Abychom si mohli popovídat i o věcech, které nás třeba trápí a znepokojují. Aby toto společné setkání se stalo a do budoucnosti i zůstalo naším malým příspěvkem pro společnou Evropu.