Přečtěte si rozhovor s biskupem Janem Vokálem pro diecézní časopis IKD po návratu z cesty "k apoštolským prahům".
S jakými pocity se z Říma vracíte?
Bylo to pro mě velké povzbuzení, hlavně Mše svatá na hrobě svatého Petra a na hrobě svatého Pavla, audience u Svatého otce. Přímo jsem tam cítil jednotu biskupů s Petrovým nástupcem. U papeže Františka mě velmi oslovila jeho bezprostřednost a radost z povolání. Povzbudivá tedy byla nejen jeho slova, ale i příklad toho, jak odhodlaně své povolání a svou těžkou službu nese.
Mají biskupské návštěvy Ad Limina Apostolorum z historických důvodů ustálenou podobu? Co v jejich programu nikdy nechybí?
Ano, návštěvy Ad Limina Apostolorum zavedl už papež Sixtus V. v roce 1585 konstitucí Romanus Pontifex. Mají tedy dlouhou tradici a ustálenou podobu. Spočívají v první řadě v návštěvě hrobů obou sloupů římské církve a v setkání se Svatým otcem. Při té příležitosti nechybí ani jednání na jednotlivých dikasteriích římské kurie.
Jak dlouho a jakým způsobem jste se na ni jako biskupové připravovali?
Už od minulého roku jsme se připravovali modlitbou za Svatého otce, za jednotu křesťanů a za svá povolání. V tříměsíčním předstihu jsme museli do Vatikánu poslat mnohastránkovou zprávu o diecézi – o podmínkách, v kterých působí, o duchovních povoláních, církevním školství, charitě a podobně. Také jsme připravili krátké zprávy za komise a rady, za které zodpovídáme v rámci ČBK, v mém případě to byla například liturgická komise.
Díky svému dlouholetému působení u Svatého stolce máte zkušenost i druhé strany. Jak se na tyto návštěvy připravuje vatikánská kurie? Je například stanoven rozpis zemí, které mají v tom určitém roce přijet, co se musí s nimi vyřídit a podobně?
Na minulé návštěvě Ad Limina Apostolorum jsem se skutečně podílel z vatikánské strany, byť jen velmi skromně a nepřímo. Tyto návštěvy se týkají všech biskupů, všech biskupských konferencí či církevních provincií, takže se samozřejmě postupuje podle určitého rozpisu – aby se stihli všichni biskupové vystřídat, aby se na žádnou zemi nezapomnělo. Návštěva biskupů by se měla opakovat každých pět let, v praxi se však kvůli přípravám může tato doba i prodloužit.
Byla během audience příležitost pohovořit s papežem Františkem o situaci v hradecké diecézi nějak podrobněji? O co se nejvíce zajímal? Dal nějaká doporučení?
Svatý otec se živě zajímal o naše pastorační problémy a starosti, o péči o povolání, o stav semináře, o práci s mládeží. Velký důraz klade na svátost smíření a na hluboký duchovní život kněžstva a na katechezi.
Mše svaté v jednotlivých bazilikách Říma byly jistě vrcholy každého dne. Co jste však měli na programu mimo ně?
Především dvě audience u Svatého otce. Potom to byly zmíněné návštěvy kongregací, papežských rad a tribunálů, papežských komisí. Čas byl rozplánovaný téměř na minuty. Přesto jsme se například mohli pomodlit u hrobu kardinála Berana nebo navštívit Nepomucenum, českou papežskou kolej v Římě.
Prozradíte svůj největší zážitek?
To bylo bezpochyby setkání se Svatým otcem. Ptal jsem se ho na největší radosti a bolesti jeho apoštolské služby. Dlouho a velmi dojemně o tom hovořil. Povzbudil mě tím ve víře i službě.
Média ráda zdůrazňují odlišnosti v chování papežů Františka a Benedikta XVI. Proměnila se s novým papežem také atmosféra ve Vatikánu?
Média se někdy ráda pouštějí do těchto bulvárních témat, v tom se k nim nepřipojím. Samozřejmě že každý Svatý otec dává své službě jiný důraz podle vlastního charismatu. Určitě je však nechci srovnávat, vynášet nějaká hodnocení. S novým Svatým otcem přišli do Vatikánu i další noví lidé, atmosféra se tedy přirozeně mění, v žádném případě však nejde o nějaké přetržení kontinuity, naopak.
Byl jste se podívat na svém dřívějším pracovišti?
Pracoval jsem přímo v Apoštolském paláci, takže ano, bylo to velmi příjemné. Můj program se však tentokrát řídil hlavně naplánovanými povinnostmi, nebylo tedy mnoho času na nějaké neformální návštěvy u bývalých spolupracovníků.
Autor: Luděk Bárta, IKD