Myšlenky k postní době

Úterý po 1. neděli postní

Anna Hrčková

Mt 6,7-15

Ježíš řekl svým učedníkům: „Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov. Nebuďte tedy jako oni. Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se tedy modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého. Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky.“

 

„Pán Bůh dal člověku svobodnou vůli,“ říkala mi moje maminka, když jsem byla ještě malá. Je to jedna z mých mála vzpomínek na ni, brzy jsem o ni kvůli vážné nemoci přišla. Čas běžel v každodenních povinnostech školních i domácích – svět kolem se mi zdál plný pokynů, příkazů a zákazů. Těšila jsem se, až budu dospělá, abych se konečně mohla svobodně rozhodovat. Žili jsme v době komunistické totality, o svobodě jsme slýchali jen u domácího stolu a mezi našimi přáteli. Zpětně to vnímám jako zázrak, že jsem do dospělosti vstupovala ve svobodné zemi. Svět se mi otevřel, teď se mohu rozhodovat podle své vůle, můžu si dělat, co chci, myslela jsem si. Jenže pokynů, příkazů a zákazů moc neubylo, přibyly starosti a povinnosti… jak to tedy s tou svobodnou vůlí vlastně je? Je svoboda o tom, že vyjedu poznávat svět? Budu si dělat, co se mi namane, ať si druzí myslí, co chtějí? A tak jsem opatrně poznávala, pozorovala, porovnávala, přemýšlela a zkoušela. Asi první a hlavní srážka byla s vlastním svědomím: dovolí mi tohle…, dovolí mi tamto…? Jenže právě v tu chvíli jsem pocítila svobodu – vždyť já se vlastně mohu rozhodnout a svobodně si vybrat!

 

O svobodě mluvím už s malými dětmi ve škole. Ukážu jim křižovatku bez značek, ke které při- jíždějí ze sousedních směrů dvě auta. Jejich řidiči se svobodně rozhodli, že pojedou rovně. „Ale to se srazí!“ namítají děti. „Co tedy potřebují, aby se nesrazili?“ ptám se. Tak společně docházíme k potřebě pravidel, abychom se pak mohli svobodně věnovat směru, kterým se budeme ubírat.

 

Často o smysluplnosti jednotlivých pravidlech diskutujeme, společně je vylaďujeme. Vznikají v průběhu času, to když jsou potřeba, a pak i zanikají, to když se přirozeně zvnitřní.

 

Dobrý Bůh nám dal prostřednictvím Mojžíše deset svých přikázání. Důmyslné desatero pra- videl pro celý lidský život. Kdo se jím řídí, jen těžko se mu stane, že ublíží sobě

nebo druhým. To se lehko řekne. K jeho poznání ale vede dlouhá cesta, na které se setkáváme s lidskými vlastnostmi. Potřebujeme ve společenství prožít úctu, respekt, ohleduplnost, pokoru, zodpovědnost… stejně jako se naučit zacházet s neúspěchem, smutkem, strachem, vztekem, ale i odpouštěním. Naštěstí na to máme celý život a začínat můžeme každý den.

 

Tak naslouchejme, pozorujme, porovnávejme, přemýšlejme, modleme se, dejme tomu čas… ať vybíráme to Boží. „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi…“

 

xxx

 

Bože, shlédni na nás a pomoz nám, ať sebeovládáním překonáváme, co nás spoutává, a všechny naše tužby ať směřují k tobě. Skrze tvého Syna…

 

(Vstupní modlitba)

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám