Myšlenky k postní době

Čtvrtek po 4. neděli postní

Marek Výborný
Jan 5,31-47
Ježíš řekl židům: „Svědčím  -li já sám o sobě, mé svědectví není právoplatné. Někdo jiný je to, kdo svědčí o mně, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je právoplatné. Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví pravdě. Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám, abyste byli spaseni. Jan byl lampa hořící a svítící, a vám se zachtělo jen na chvíli radovat se z jejího světla. Já však mám svědectví větší než Janovo: totiž skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které konám, svědčí pro mne, že mě Otec poslal. A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Nikdy jste neslyšeli jeho hlas, nikdy jste neviděli jeho tvář a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, koho on poslal. Zkoumáte Písma, protože vy myslíte, že v nich máte věčný život – a právě Písma svědčí o mně; ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život. Slávu od lidí nepřijímám. Ale vás znám: nemáte v sobě Boží lásku. Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Přijde -li jiný ve vlastním jménu, toho přijmete. Jak vy můžete uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale nehledáte slávu jen od samého Boha? Nemyslete si, že já na vás budu u Otce žalovat. Vaším žalobcem je Mojžíš, na kterého vy spoléháte. Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Nevěříte- li však tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?
 
Svědectví pravdě. Tato slova adresovaná Kristem Janovi vnímám jako jádro dnešní evangelní zvěsti. „S“ a „vědoucí“ – Jan byl vidoucí a vědoucí. Byl to on, kdo ukázal na Krista se slovy: „Hle, beránek Boží“(Jan 1,29). A Ježíš mu to v dnešním textu vrací s výrazem obrovské důvěry, když sám svoji vlastní velikost umenšuje a vyzdvihuje pravé svědectví Janovo o sobě samém. To je pro mě obrovský výraz dialogu, kdy ta klíčová osobnost sama velkoryse a s výrazem důvěry vyzvedne toho, kterému evangelista na jiném místě vkládá do úst slova obrovské pokory, když hovoří o nemožnosti rozvázat byť jen řemínky u Ježíšovy obuvi (srov. Jan 1,27). Tak ještě jednou: pravé (tedy pravdivé) svědectví o mně vydává jiný, ne já. Jeden z těch maličkých nehodných rozvázat byť jen řemínky… Není to úžasná zpráva i pro nás? Ježíš a jeho lidský přístup ke každému z nás. Jan vydává svědectví pravdě. I my jsme svědky Božího působení v našich životech, v našich životních radostech i strastech. Pánu Bohu často nerozumíme, dokonce, jak mohu dosvědčit ze své čerstvé životní zkušenosti, s ním vedeme dialogy výčitek a nepochopení. Ale on je jistě ten, který je dokáže unést a zároveň být gentlemanem, který toto vše vezme s nadhledem. A zároveň je silou, která v nás něčím, co je pro nás často nepochopitelné a nepojmenovatelné, drží vědomí a jistotu NADĚJE. A my pak můžeme až lidsky nepochopitelně přijmout to, že jenom On ví o smyslu všeho dění, o smyslu utrpení. Jedině On dokáže paradoxní situaci Boží zkoušky přetavit ve světlo budoucí naděje. V tomto světle jsme schopni pochopit slova Hospodinova služebníka Joba: „Hospodin dal, Hospodin vzal. Jméno Hospodinovo buď pochváleno“ (Job 1,21). A toto svědectví, které může být tiché a nenápadné (vzpomeňme na jiné příklady biblické nenápadnosti např. povolání mládence Samuela), se stává světlem lidem kolem nás. V úvodu dnešního úryvku je důležitá zmínka o Janovi, jako svíci hořící a zářící. A to je Ježíšova výzva i pro nás. Chceme  -li druhé zapalovat, musíme i my být světlem hořícím a  zářícím. Protože stejně jako Jan požíváme obrovskou Boží důvěru, jsme svědky paradoxu lidského přístupu Boha ke každému člověku. A my se tak můžeme, ale nemusíme, stát spolu s Janem vidoucími a vědoucími a být tak svědky Kristova poselství víry a naděje, která přesahuje i do nové dimenze bytí a života.
 
xxx
 
Bože, obracíme se k tobě s pokornou prosbou: pomáhej nám, ať usilujeme o  vnitřní obnovu a horlivě konáme, co je dobré, a dej nám sílu, abychom jednali vždycky podle tvé vůle a dobře se připravili na slavení velikonočních svátků. Skrze tvého Syna… 
(Vstupní modlitba)

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám