Myšlenky k postní době

Úterý Svatého týdne

Jana Drašnarová
Jan 13,21-33.36-38
Když Ježíš seděl se svými učedníky, v duchu se zachvěl a s důrazem prohlásil: „Amen, amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí.“ Učedníci pohlíželi jeden na druhého v rozpacích, o kom to říká. Jeden z jeho učedníků ležel na Ježíšových prsou, ten, kterého Ježíš miloval. Šimon Petr na něj kývl a vybídl ho: „Zeptej se, kdo to je, o kom to říká.“ On se naklonil k Ježíšovým prsům a zeptal se ho: „Pane, kdo je to?“ Ježíš odpověděl: „Ten je to, komu podám omočené sousto.“ A vzal sousto, omočil ho a podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. Po tom soustu vstoupil do něho satan. Ježíš mu pak řekl: „Co chceš udělat, udělej rychle.“ Z ostatních, kteří byli u stolu, nikdo nerozuměl, proč mu to řekl. Poněvadž Jidáš spravoval pokladnu, mysleli někteří, že mu Ježíš nařídil: „Nakup, čeho potřebujeme na svátky“, nebo aby dal něco chudým. On pak vzal sousto a hned odešel. Byla noc. Když (Jidáš) odešel, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je -li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě; ano, hned ho oslaví. Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, ale jak jsem řekl židům, říkám teď i vám: Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete. Šimon Petr se ho zeptal: "Pane, kam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam za mnou teď nemůžeš jít; půjdeš však za mnou později.“ Petr mu řekl: „Pane, proč nemohu jít za tebou už teď? Svůj život za tebe položím!“ Ježíš mu odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“
 
Při Velikonoční večeři (židovský svátek Pesach) Ježíš označil Jidáše Iškariotského za toho, kdo ho zradí. Jidáš zmizel v noční tmě, Pán Ježíš ustanovil eucharistii a odebral se s učedníky do Getsemanské zahrady. Tam přišel Jidáš s vojáky, aby políbením svého Pána umožnil jeho zatčení.
 
Pokud vím, v historii lidstva se odpouštělo mnohé. I dětem se smělo ubližovat (viz oběti Baalovi), jen zrada, alespoň prokázaná, ta se nepromíjela. Již Aristoteles v Etice řekl: „… nejhorší hřích je zrada…“
 
Takto popisuje Dante Alighieri Peklo pro ty, kteří zradili své dobrodince: Prohlubeň do středu Země o devíti soustředných kruzích, s bránou do bezčasí, s jejich vinou. Devátý kruh jeho Pekla má čtyři okruží, čtvrté, nejhlubší, nejvzdálenější od Boha, pojmenoval Judecca. Tam je Jidáš s Brutem a Cassiem v podmínkách, pro které bych hříšníkům přála, aby, pokud byl čas, prosili Boha a činili pokání.
 
Jidáš podlehl svodům Zlého, pak z pocitu marnosti (nevyhrál nic, prohrál všechno) hodil 30 stříbrných kněžím pod nohy a vyhledal strom zmarliku. Uškodila mu chamtivost, pocit nadřazenosti nad apoštoly z Galileje nebo chtěl být víc než Pán Ježíš? Proč? Aby ukončil svůj život na stromě?
 
Dobrovolně, vědomě dokonal svůj hřích. Pověst Jidášovi nespravila ani sekta gnostiků (z druhého století), když jeho čin byl ve středověké Evropě považován za jeden ze zdrojů antijudaismu.
 
Já bych takovému, byť synu zatracení, nabídla přece jenom jiné peklo, než jaké popsal básník Dante. Co takové černé díry ve vesmíru? Pro silnou gravitaci z nich nic neunikne, ani paprsek světla, gravitační síla udělá s obsahem (tedy s hříšníky) své, někdy objekt může explodovat, může se odpařit a bylo by uklizeno. Nebo nekonečné bytí bez Pána Boha, bez možnosti pomyšlení na Něho?
 
No, moje fikce jsou jenom pokusem uniknout úvahám o Jidášovi, snahou pochopit nepochopitelné. Přejdu na jiné téma.
 
Apoštol Šimon Petr třikrát zapřel Pána Ježíše. Četla jsem, že se od Jidáše lišil pouze pokáním, ale s tím nesouhlasím. Šimon své přestoupení neplánoval, v upřímném přesvědčení řekl: „… Pane… Svůj život za tebe položím.“
 
V domě velekněze Kaifáše zapřel zatčeného Pána bez naděje na profifi t, pouze z nedostatku odvahy trpět s ním. Když po třetím zapření zakokrhal kohout a Pán pohlédl na Petra, ten vyběhl ven a zaplakal. Na rozdíl od Jidáše si nezoufal, ale prosil
o odpuštění.
 
Ježíš chtěl, aby Petr nejen prosil, ale prožil i vykoupení. Zmrtvýchvstalý se ho ptal (třikrát, tak, jako byl třikrát zapřen): „Šimone, miluješ mne…?“ Po třetí odpovědi: „Pane, ty víš všechno, ty víš také, že tě mám rád,“ poslal Petra mezi lidi, aby jim byl pastýřem.
 
A Petr, kterému se dostalo odpuštění, se stal po Kristově nanebevstoupení hlavní postavou církve.
 
Odvahy, která se mu nedostávala při zapření Pána Ježíše, měl dost, když byl ke konci Neronovy vlády ukřižován na vlastní žádost hlavou dolů.
 
Pán Ježíš Kristus zemřel, aby naplnil vůli nebeského Otce, aby svou smrtí na kříži vykoupil svět. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma.
 
DOBA POSTNÍ je období přípravy na oslavu Zmrtvýchvstání Páně (Boží hod velikonoční). Je to čas modliteb, naslouchání Božímu slovu, my, věřící, obnovujeme vztah s Bohem, který nastal při křtu, prosíme o odpuštění při svátosti smíření. Někteří, prosíme o dar umět žít podle Boží vůle. Postní doba je tedy cesta k životu ze vzkříšení.
 
xxx
 
Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať s Kristem prožíváme památku jeho umučení, abychom mohli dosáhnout odpuštění, které nám zasloužil svou smrtí na kříži. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…
(Vstupní modlitba)

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám