Myšlenky k postní době

Čtvrtek po 1. neděli postní

Jarmila Urbánková
Mt 7,7-12
 
Ježíš řekl svým učedníkům: „Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám! Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Vždyť kdo je mezi vámi takový, že dá vlastnímu synovi kámen, když ho poprosí o chléb? Nebo když poprosí o rybu, že mu dá hada? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá dobré věci těm, kdo ho prosí. Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim, neboť v tom je celý Zákon i Proroci.“
 
Proste, a bude vám dáno…
Je hodně takových mezi námi, kteří by se dosti prudce ohradili, že to tak vůbec, ale vůbec nefunguje! Někdo zase o tom jen tak lehce pochybuje a někdo raději pro jistotu ani o nic neprosí…
 
Proč to tak je, že někdy se nám naše přání splní a jindy ne? Že se my věřící v modlitbách obracíme nanašeho nebeského Otce, a přece zůstávají některé naše modlitby nevyslyšeny? Možná právě proto, že On je náš milující Otec a jedná s námi jako se svými dětmi. Milovanými dětmi, na kterých mu doopravdy záleží! Představme si, že by rodiče dávali svým dětem všechno, oč poprosí. „Chceš břitvu, můj chlapečku? No tak tu máš, pohraj si. Potřebuješ sirky, aby sis udělal ohníček na seníku? Výborný nápad, to ti přece nemůžu odepřít! A ty, moje roztomilá dceruško, chceš bonbónky místo oběda? Proč ne? Když je tolik chceš…“ Jak by to asi dopadlo?! Naštěstí jsme kromě jiných darů dostali jednu nádhernou, nadčasovou interaktivní hračku, a to mozek. A tak i my, lidé, dokážeme rozpoznat, na co říci prostě „NE“, když naše děti chtějí to, co by jim nesvědčilo, nebo dokonce hodně ublížilo. Natož náš vševědoucí Otec! Někdy nás prostě jen chrání, někdy vychovává a někdy nám svým mlčením chce třeba sdělit, že musíme ještě trochu počkat, až přijde ten správný čas. Důležité je nepřestat mu důvěřovat. Kdysi jsem se v želivském kostele, kde jsem byla na svatbě své kamarádky, modlila a velice prosila, aby Pán Bůh dal a stála jsem tady před tímto oltářem s jedním chlapcem z naší party, který mi byl blízký a milejší víc než ostatní kamarádi. Ale zároveň jsem si vždycky přála, abych bydlela někde na samotě a měla velkou rodinu, ačkoli jsem tehdy od lékařů slyšela, že budu moci mít tak maximálně jedno dítě, protože jsem měla diagnostikovanou roztroušenou sklerózu. Stalo se, že jsem ještě k tomu ve svých dvaceti čtyřech letech musela na operaci žlučníku. Shodou okolností si jedna mladá paní v tu dobu zlomila nohu v kotníku a také musela na operaci, takže jsme se sešly na chirurgii na jednom pokoji. Byla šťastně vdaná a pořád jí nějak vadilo, že já ještě ne. Naše přátelství z nemocnice přetrvalo i do „civilu“, byla zrovna plesová sezóna a ona mi poslala vstupenky na ples u nich ve vsi po jednom také ještě svobodném známém, který jezdil do našeho města ke své sestře. Za několik dní už to bude 35 let, co jsem se takovouto „náhodou“ seznámila s mým nynějším manželem a otcem našich čtyř dětí (diagnóza RS se nakonec nepotvrdila) a žijeme v minivesničce u lesa, ve které jsou jen čtyři domy trvale obydlené. Obě dcery měly svatbu v želivském kostele, v tom samém kostele, kde jsem tehdy tak usilovně prosila. Zde byla také pokřtěna naše tři vnoučata a právě tady jsem při křtu naší nejstarší vnučky Elišky prožila své úplné obrácení. Želivský kostel a klášter je od té doby můj
druhý domov a bratři premonstráti spolu s naším společenstvím, vzniklým na kurzech ALFA, mojí rozšířenou rodinou. Kdyby tehdy před lety vyslyšel náš nebeský Otec mé modlitby, nevím, jak by to se mnou bylo dál. Ten chlapec, o kterého jsem tolik prosila, neskončil totiž bohužel vůbec dobře a dnes již nežije…
 
Tak jako i my nepřestáváme mít rádi své děti ve chvíli, kdy chtějí něco nerozumného, škodlivého nebo nebezpečného a budeme se snažit najít nějaké dobré řešení, aby byly šťastné, tak jistě i náš Otec s láskou myslí na nás. I dosti nepříjemné situace může leckdy podivuhodně proměnit a využít tak, aby pro nás připravil úžasné věci. Určitě i On nosí v srdci naše přání a odpoví na ně. Jen občas jindy a jinak, než jsme čekali…
 
xxx
 
Bože, nepřestávej nás provázet milostí, abychom poznávali, co je správné, a ochotně se podle toho řídili; a protože jsme ve všem zcela závislí na tobě, dej, ať žijeme stále ve spojení s tebou. Skrze tvého Syna…
(Vstupní modlitba)

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den
Nikdo nežije sám, nikdo neumírá sám... Minulost mé rodiny i našeho národa je i mou minulostí, v dobrém i zlém.
Vojtěch Kodet

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám