Myšlenky k postní době

Středa po 4. neděli postní

Jiří Vojtěch Černý

Odtud přijde soudit živé i mrtvé

(KKC 668-682)

 

Pouhých pět slov tohoto úryvku Kréda a jeho sdělení je tak významné. Konečně, hned první slovo – a už vyvolává otázku: „ODTUD…“ – ale kde je to „odtud“? Odpověď nám dávají předchozí slova Vyznání víry, kdy jsme recitovali: „Vstoupil na nebesa“ – dokonce jsme posléze ujišťováni o tom, že v nebi sedí Boží Syn po pravici Boha Otce. Takže Ježíš nemůže přijít při svém druhém příchodu na zem odjinud, než z království svého a našeho Otce, z nebe. A když z nebe, tak jeho slavný příchod bude vlastně „sestoupením“. Neboť mu předcházelo slavné „Nanebevstoupení“, o kterém máme nezpochybnitelný důkaz v samém Písmu (Lk 24,50-52; Sk 1,9-11). A stejně, jako bylo smyslově zaznamenatelným Kristovo vystoupení na nebe v Jeruzalémě, stejně nepřehlédnutelným bude i jeho sestoupení, jeho PŘÍCHOD. Jeho diváky však nebude, jako při Nanebevstoupení, jen oněch 11 apoštolů, (a možná i někteří jeho učedníci?), ale jeho aktivními účastníky budou všichni lidé této planety, bez jakýchkoli rozdílů. Kristův druhý příchod – PARUSIE, na tuto zem bude velkolepým a nepřehlédnutelným zjevením pro všechno tvorstvo – jak nás o tom ujišťují pro změnu apokalyptické texty Písma sv. Nevíme ovšem KDY to nastane – o tom dni mlčí Písmo, mlčí i Kristus, který přiznává, že „to ví jen jeho nebeský Otec“. My bychom rádi znali svoji budoucnost, ale právě ona neznalost je pro nás žádoucí – už proto, aby nás udržovala, nikoli v nejistotě (Kristův příchod je jistý), ale v bdělosti („bděte tedy, protože neznáte den, ani hodinu“). A bdělost je na místě, vždyť účelem příchodu Ježíše na svět bude SOUD! Ježíš přijde „soudit živé i mrtvé“.

 

Pojem soud vnímáme negativně, nikdo není rád, je-li posuzován, souzen, či dokonce odsuzován. Tady však nejde o soud podle našich lidských zvyklostí a měřítek. Žádné paragrafy, taláry, vynášení ortelů, vyměřování trestů – a také žádné stranictví, předsudky, zamlčování, překrucování pravdy, nespravedlivé měření dvojím metrem. Nic takového. Soudcem bude přeci JEŽÍŠ! Ježíš, Syn Boží, ztělesněná moudrost, pravda – a naštěstí pro nás, i láska a milosrdenství. Toho Bůh ustanovil  soudcem  světa  (Jan  5,22;  Jan  5,26-27) – a oprávněně, když uvážíme, že svou smrtí na kříži vrátil člověku svobodu Božích dětí a zlo- mil moc hříchu a smrti. Nevíme, JAK bude tento soud – který bude nejspíš nejdůležitějším okamžikem naší existence, vždyť bude rozhodovat o věčnosti! – vypadat. Můžeme pouze spekulovat, opět na základě Písma. (Mk 12,38-40; Lk 12,1-3; Jan 3,20-21; Řím 2,16; Mt 11,20-24; Mt 5,22 a zejména Mt 25,40). Ale, tady nejde o akademické spekulace, tady jde takříkajíc „o život“. Boží Syn přece přišel ne proto, aby svět soudil, ale aby byl svět skrze něho spasen.“ (Jan 3,17). Domyšleno: cílem není rozsudek, ale spása. Nicméně, i když Ježíš nám spásu svou výkupnou smrtí zajistil, nespadne nám automaticky sama do klína. Rozhodovat bude, jak vyplývá z výše uvedených biblických odkazů, stav našeho nitra, našeho srdce. Jazýčkem na misce pomyslných vah, bude naše víra a láska. Naše angažovanost pro život (se vším, co tento pojem obnáší). Teologickým oříškem může být a je, onen soud ŽIVÝCH I MRTVÝCH. Přijde-li Ježíš opět na zem, pak by se měl jeho soud týkat přeci jenom těch, kteří v tu dobu budou na zemi žít. A ono tomu tak bude, vzpomeňme na Kristovy předpovědi Posledního soudu v evangeliích – „jeden bude ponechán, druhý vzat“. Ale co s těmi mrtvými? Znamená to snad, že Ježíš bude opakovat náš osobní soud? To jistě ne. Ježíš se nevrací k tomu, co už bylo. Vysvětlení snad najdeme v tom, že zatím co po naší smrti půjde o náš osobní soud, na konci časů proběhne konečný, poslední, definitivní soud, který se nebude týkat pouze jednotlivých lidí a jejich duší, ale celého stvoření od jeho počátku. Bude to jakási definitivní tečka, závěrečný akord celého Vesmíru (nebe a země pominou, budou padat hvězdy, slunce se zatmí). Co bude následovat, nevíme. Ale slova Nicejsko-cařihradského  vyznání  víry  ještě  pokračují: „a jeho království bude bez konce“. Nesnažme se pochopit nepochopitelné.   Věřme!   Věřme, že pro nás Pán v nebi připravil mnoho příbytků, (2 Kor 5,1), že naše místo je v nebi a snažme se žít tak, abychom se o něj svoji pošetilostí nepřipravili.

 

xxx

 

Bože, ty odměňuješ spravedlivé za jejich zásluhy a hříšníkům odpouštíš pro jejich pokání; milostivě vyslyš naše prosby a pomoz nám, abychom s pravou kajícností vyznali své viny a dosáhli odpuštění. Skrze tvého Syna…

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den
Všichni můžeme udělat něco pro to, aby neplatilo, že nejvěrnější přítel člověka je jeho pes.
Vojtěch Kodet

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám