Myšlenky k postní době

Popeleční středa

Augustin Slaninka CM

Věřím v Boha

(KKC 198-199)

 

V dnešní liturgii kněz pokropí popel svěcenou vodou a označuje tímto popelem všechny přítomné. Každému přitom řekne: „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Pozastavme se nad jedním slovem – VĚŘTE. Na víru se můžeme dívat z mnoha hledisek. Dnes si odpovíme na otázku: Je rozumné věřit, nebo je to znak zaostalosti? S přirozenou vírou pracujeme denně. Kdybychom chtěli být přísně vědečtí a o všem se chtěli experimentálně přesvědčovat, náš život by byl prakticky nemožný. Kdo z nás dnes při snídani zkoumal, zda chléb není závadný a konzerva otrávená? Pravděpodobně jsme uvěřili výrobcům, že zachovali hygienické předpisy a pokrm je zdravý. Vysokoškolák přijímá devadesát devět procent poznatků vírou. Kdyby se měl na přednáškách o všem vědecky přesvědčit, jestli je to pravda, nikam by nepokročil. V každodenním životě se tedy neobejdeme bez víry.

 

Mnozí lidé se nespokojí pouze s poznáním smyslových skutečností, ani s poznáním přírodních zákonů, ale jdou dále a ptají se: Proč vznikla hmota? Jak vznikla hmota? Proč vznikl vesmír? Jak vznikl vesmír? Proč vznikl tak důmyslně uspořádaný vesmír? Proč vznikl život na Zemi? Nebylo by lepší, kdyby nebyla vznikla hmota, kdyby nebyl povstal vesmír a kdyby zde bylo pouze tmavé, černé nic? Jaký smysl má život člověka, práce, námaha, obětavost? Tyto a podobné otázky si kladli a kladou přemýšlející lidé. Kdo na ně odpovídá? Fyzika? Chemie? Matematika? Medicína? Ne. Přírodní vědy neodpovídají na tyto otázky, neboť to nepatří do jejich kompetence. Zmíněné otázky řeší filozofie a ony přivádějí člověka k víře. Ti, kteří si namlouvají, že jsou ateisté, věří, že to všechno vzniklo náhodou, samo od sebe. Jiní věří, že za účelností a krásou v přírodě stojí osobní, inteligentní bytost – Bůh. Jedno i druhé je víra.

 

Současná etnologie tvrdí, že v minulosti a ani dnes neexistuje národ nebo kmen, který by se nezabýval problémem víry v Boha, který by neměl víru nebo vztah k transcendentnu a k náboženství. Jak přichází člověk k poznání Boha? Člověk může poznávat skutečnost dvojím způsobem: přímo – bezprostředně, nebo nepřímo – prostřednictvím něčeho. Například oko poznává světlo přímo, bezprostředně. Nepřímé, zprostředkující poznání získáváme například z díla, jež dokazuje existenci jeho původce. Předpokládejme, že někdo nezná Boženu Němcovou nebo Michelangela a čte Babičku nebo obdivuje kupoli chrámu sv. Petra. Je možné, aby zapochyboval, byť jen na malý okamžik, že tato krásná díla mají svého autora? Nepřímým pozorováním však poznáváme ještě více. Pokud zkoumáme krásu a dokonalost určitého díla, jistým způsobem můžeme poznat i přirozenost a dokonalost samotného autora.

 

Pokročme dále a ptejme se, zda je naše víra v Boha rozumná. Při hledání cesty k Bohu si z mnoha možných důkazů vybíráme pouze jeden: objevení živých bytostí na Zemi. Vědeckým bádáním se zjistilo, že na Zemi kdysi neexistovaly žádné formy života, že se objevily v určitém období dějin naší Země. Otázky znějí: Jakým způsobem vznikly živé bytosti? Co je příčinou jejich vzniku? Na první otázku odpovídá empirické bádání, na druhou filozofie. Uvádí se, že jedna buňka obsahuje přibližně dvě stě tisíc miliard molekul. Přestože je živá hmota nesmírně složitá, bezpočet chemických reakcí v ní neprobíhá náhodně, ale podle přesného pořádku, takže se živá hmota vyznačuje překvapující jednotou činnosti. Samotné plodivé buňky obsahují podrobný plán struktury orgánů, které se během růstu živého organismu postupně vytvoří. Kromě toho má živá bytost schopnost vytvořit si samostatně, téměř nezávisle na vnějších činitelích vlastní funkční struktury. A konečně má živá bytost schopnost přenášet z generace na generaci tentýž neměnný plán, podle kterého se zrodí a vyvine nová živá bytost téhož druhu. Lze vysvětlit vznik složité struktury živé buňky čirou náhodou, bez určitých, k vytvoření života zaměřených přírodních zákonů? Jaká by byla pravděpodobnost, pokud bychom vzali v úvahu oněch dvě stě tisíc miliard molekul, z nichž se skládá živá buňka? Je to toto číslo: jednička a za ní čtyři sta nul. Taková je možnost pravděpodobnosti náhodného vzniku nejjednodušší živé buňky. Připustit, že takový nesmírně složitý „mechanismus“, jakým je nejjednodušší živá buňka, mohl vzniknout náhodou, tedy čirou souhrou anorganických sil přírody, je totéž jako tvrdit, že nejmodernější videokamera vznikla sama od sebe, náhodou, aniž by ji někdo rozumný předem navrhl, promyslel a sestrojil. Tento náhodný „div“ je pouze hračkou ve srovnání s živou buňkou. Je to podobná fantazie, jako kdybychom opici posadili za psací stroj a ona by bez rozumného plánu (jehož není schopna), čirou náhodou napsala vědeckou příručku nejmodernější biologie. A to uvažujeme pouze o nejjednodušší živé buňce. Jaká může být pravděpodobnost náhodného vzniku orgánů, živých organismů a lidského mozku? Pokud bychom chtěli nejmodernější technikou zkonstruovat napodobeninu lidského mozku, potřebovali bychom technikou vyplnit celý devadesátipatrový mrakodrap. Ne, nechceme Boha vložit jako jedno kolečko do vývojového procesu života. Můžeme však připustit, že anorganická, insapienciální, nerozumná hmota může vytvořit sama od sebe veledílo života? Může jej vytvořit, aniž by do ní Někdo inteligentní vložil jedinečné, moudré přírodní zákony? Někdo, jehož Bible nazývá Bůh? Pochopili jsme, že věřit v Boha není proti lidské logice a že je to ve shodě s rozumným uvažováním?

 

Děkujeme ti, Pane, že tě můžeme poznávat svým rozumem a uznávat, že věřit v tebe je nanejvýš moudré. Děkujeme ti, že jsi se nám i osobně ozval, když jsi povolal Abraháma, když ses zjevil Mojžíšovi, když jsi komunikoval s proroky. Děkujeme ti, že k nám stále promlouváš skrze Ježíše Krista. Děkujeme ti, že v církvi, na cestě víry otvíráš náš rozum pro nové poklady moudrosti a poznání. Těšíme se na den, kdy víra skončí a my tě uvidíme tváří tvář, takového, jaký jsi.

 

×××

 

Bože, dej, ať nás posilní dnešní půst, kterým zahajujeme úsilí o svou duchovní obnovu, abychom se naučili sebeovládáním statečně přemáhat zlo a konat dobro. Prosíme o to skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den
Život není černobílý, ani lidé kolem nás; jen ke své škodě občas trpíme černobílým viděním.
Vojtěch Kodet

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám