Myšlenky k postní době

Pátek 22. února – Svátek Stolce svatého apoštola Petra

ICLic. Miloslav Šiffel, Hradec Králové – Pouchov

Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ (Mt 16,13-19)

 

Milí přátelé,

kdykoli je uveden v úřad nějaký nový člověk, kdykoli vstoupí v platnost nějaké nové nařízení, konává se průzkum veřejného mínění. Do ulic vyjdou reportéři, hovoří s dělníky, se vzdělanci, se studenty, s ženami v domácnosti a ptají se na jejich názor. A nakonec se prohlásí: Toto je mínění veškerého lidu. Můžeme si o tom myslit cokoli.

Také Pán Ježíš v dnešním evangeliu udělal takový průzkum: Co o mně lidé smýšlejí. A když vyslechl posudek druhých lidí, dal otázku přímou: Co o mně soudíte vy? Ta otázka ale neplatila jen učedníkům, ale i nám. Nejprve si přibližme onu známou scénu od Cézareje Filipovy a potom na onu otázku: „Co soudíte o Kristu“ – odpovězme také my.

V Palestině nastávala doba žní. Veřejný život odpočíval, také v učitelské činnosti Ježíšově nastala přestávka. Vydal se s apoštoly údolím Jordánu na sever. Lidé je zvědavě pozorovali, ptali se navzájem, kdo to je. Před nimi se zvedalo pohoří Hermon. Na úpatí prýštily mocné prameny jako z podsvětí. U jednoho z těchto pramenů dal tetrarcha Filip vystavět město na počest římského císaře. Byla to Cézarea Filipova. „Co o mně lidé soudí?“ ptal se Ježíš.

Že není obyčejný člověk, to věděli. Ale že by byl očekávaný Mesiáš – na to byl příliš chudý, příliš tichý. Jen Petr, osvícen Duchem svatým, vyznal: „Ty jsi očekávaný Mesiáš, pravý Syn živého Boha.“

Na této zemi, v různých etapách dějin, žili mnozí velikáni, například filosofové: Sokrates, Platón, Aristoteles. Byli zde malíři a sochaři, například Rafael, Michelangelo. Byli zde velcí objevitelé: Pasteur, Koch, Flaming. Vděčíme jim za mnoho, ale když jsme v krizové situaci, v tísni, v nebezpečí smrti, nevoláme Platóna, ani Pasteura. Voláme: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou.“ Byli zde také velcí vladaři: Alexander Veliký, Karel Veliký, Napoleon, Mao Ce Tung. Vytvořili obrovské říše, ale například Napoleon sám přiznal: „My jsme je vytvořili zbraněmi, ale Ježíš vytvořil velikou říši, církev, svou láskou. My odcházíme, on ale zůstává.“

Ježíš Kristus. Je stále tentýž. Jaký to je paradox, jak je to podivné. Narodil se v cizím chlévě, položen do cizích jesliček. Jel na cizí loďce, do Jeruzaléma na cizím oslíkovi. Když umřel, byl pochován do cizího hrobu. Patří mu ale nyní statisíce chrámů. On nenapsal ani jednu knihu – a o něm jsou napsány celé knihovny. Nebyl malířem – a všichni malíři se snažili jeho podobu zobrazit. Nebyl hudebním skladatelem – ale o něm je zpíváno nejvíce písní. Kdo to je ten Ježíš? Když Petr prohlásil Krista za Mesiáše, Ježíš mu na to odpověděl svým prohlášením. Tak slavnostně: „Šimone, synu Jonášův, já zase říkám tobě, ty jsi skála. Ty jsi skála, na tobě bude stát církev a tu ani peklo nepřemůže.

Když bylo ve Skopji zemětřesení, rozpadly se skoro všechny domy. A je zvláštní, stojí tam kostel a ten zůstal neporušený. Ostatní domy byly totiž postavené na hlíně. Měly své základy, ale ten kostel byl postavený na skále, a skála ani při zemětřesení nepukla, a ten kostel zůstal stát. Krásný obraz církve. Ten příslib Petrovi – neplatil jen Petrovi. Platil všem jeho nástupcům. To je odpověď Kristova na Petrovo vyznání: „Ty, Petře, budeš skála a na tobě bude stát neotřesitelná církev.“ Četl jsem o zvláštním setkání. Ještě za minulého režimu jela přes Československo skupinka cizinců a někde na silnici zabloudili. Zastavili a ptali se cestáře na jméno dalšího města, kam chtěli dojet. Jsou překvapeni, že jim odpověděl jejich řečí. Dali se do hovoru a říkali: „Vy nevypadáte na cestáře.“ On jim odpověděl: „Já jsem byl univerzitní profesor dějin. Po jedné politické čistce jsem byl vyhozen a teď si vydělávám jako dělník. Tehdy jsem druhým přednášel, teď mám čas, abych přemýšlel sám. Přemýšlím o dějinách světa, o veřejných událostech, o náboženství. A výsledek mého přemýšlení zní: Buďto budeš věřit v Cézara – ve světskou moc – anebo v Krista. Buďto budeš pokorně poslouchat světskou moc, co ti nařídí, budeš držet ústa a držet krok – anebo se povzneseš výš a přijmeš Krista. A smysl našich dějin je: Vítězí Ježíš, ne Cézar.“

Odnesme si do svého života tuto zkušenost starého muže. A na otázku, co soudíte o Kristu, odpovězme i my Petrovými slovy: „Ty jsi Mesiáš, syn živého Boha.“

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám