Myšlenky k adventní době

Úterý po 1. neděli adventní

František Filip

Lk 10, 21-24

Ježíš zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci ukryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo! Všechno je mi dáno od mého Otce. A  nikdo neví, kdo je Syn, jen Otec, ani kdo je Otec, jen Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.“ Když byli sami, obrátil se k svým učedníkům těmito slovy: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte! Říkám vám: Mnoho proroků a králů toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli.“

 

Ježíš v Duchu Svatém mluví o maličkých, kterým Bůh odhalil věci, které před moudrými a chytrými zůstaly skryty. Nejspíš každý z nás ví o někom, koho by označil za moudrého a chytrého, ať už ze svého okolí či z veřejného života. Co jsou ale zač tito maličcí?

 

Slovo samo nám napovídá, že nejsou moc vidět, že se dají snadno přehlédnout. Maličcí tak bývají přehlíženi, když se řeší důležité věci. A přesto čteme, že právě těmto maličkým Bůh odhalil to, co jiným ne, totiž střípky Božího království na zemi. Protože jsou však maličcí, možná ani nevědí, že vidí něco navíc, možná to neumějí popsat. Ale jejich chování vypovídá za ně.

 

I kolem nás se vyskytují tito maličcí, kterým je dána citlivost na tajuplné, podivuhodné Boží věci. Oni nás mohou nasměrovat na místa, kde právě roste Boží království. Pokud hledáme znamení času, pokud se chceme nově potkat s Bohem, neptejme se jen velkých a moudrých. Vypravme se za maličkými. Dívejme se na různé lidi v našem okolí. A nejenom na křesťany. Tomu, kdo Boha nezná, může být zřejmé něco, co křesťanovi uniklo. Možná nevědomky opečovává nějakou novou ratolest Božího království. Neví o jejím napojení na další a další větve až ke kmeni a k hlubokým kořenům, ale ona ratolest je zdravá, svěží a rychle roste.

 

Hledejme maličké, pozorujme je a  možná budeme překvapeni, co v jejich životě bylo o Bohu a o jeho působení ve světě odhaleno. Tito maličcí žijící kolem nás se pro nás mohou stát trvalou inspirací. Ne svými znalostmi či způsobem argumentace, ale tím, jak se do jejich života promítá všechno to, co jim Bůh odhalil.

 

Ale to není vše. Ježíš Kristus se sám stal tímto maličkým, když ho Panna Maria počala a poté porodila v betlémské jeskyni. Od něj se všichni máme učit. Všichni jsme totiž povoláni k tomu, abychom se stali maličkými, o  kterých mluví evangelium. Což neříká náš Pán apoštolům: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte?“ Naše oči mají být stejné, mají být blahoslavené, protože vidí. A kdyby snad ještě nebyly, buďme si jisti, že jsou k tomu Bohem předurčeny.

 

xxx

 

Bože, vyslyš naše pokorné prosby a stůj při nás, ať nám tvá milost pomáhá překonávat naši slabost, a přítomnost tvého Syna přicházejícího mezi nás ať nám dá novou odvahu a sílu a chrání nás před nákazou hříchu. Prosíme o to skrze tvého Syna…

 

(Vstupní modlitba)

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám