Myšlenky k adventní době

Čtvrtek po 1. neděli

Wiesław Rafal Kalemba

Iz 26,1-6

V ten den se bude zpívat tato píseň v judské zemi: „Pevné město máme k  spáse, (Pán) je opatřil hradbami a valem. Otevřte brány, ať vejde spravedlivý národ, který střeží věrnost. Jeho zásady jsou pevné, zachováš (mu) pokoj, neboť doufal v tebe. Doufejte v Hospodina navždy, neboť Hospodin je skála navěky. Svrhl ty, kdo sídlí na výšinách, pokoří nepřístupné město; poníží ho až k zemi, do prachu ho srazí. Budou po něm šlapat nohy chudých, kroky ubohých.“

 

Chvalozpěv, který jsme četli z  26. kapitoly proroka Izaiáše, je radostná oslava ve městě spásy. Město je mocné a  slavné, neboť sám Pán položil jeho základy a obranné zdi, a tak se stalo jistým a klidným příbytkem. Pán nyní otevírá jeho brány, aby přijal spravedlivý lid, který opakuje slova žalmisty, radostně prohlašujícího před chrámem na Siónu: „Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu. Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví.“ Kdo vstupuje do města spásy, musí mít na to základní předpoklad: pevnou mysl, naději a  důvěru v Pána. Jde o víru v Boha, pevnou, postavenou na tom, který je věčnou skálou. Skála je obrazem stability, jistoty, spolehlivého bodu podpory, bezpečného úkrytu. Proto ve Starém zákoně je Bůh nazýván skálou. V  Něm našli útočiště Izraelité tváří v tvář nebezpečí, protože věděli, že „je lepší utíkat se k Pánu, než věřit člověku“, i když je mocným ale přece pouze člověkem. Naproti tomu prorok ukazuje jiné město. Je umístěno na vrcholcích. Není to jen vrchol hory, ale také – nebo možná především – vrchol moci, pýchy, bezpráví a nakonec nerozumnosti. V důsledku své pýchy se stalo nepřístupným lidem spravedlivým a chudým v duchu. Ve víře svých obyvatelů bylo pravděpodobně také nepřístupné Bohu, neboť spoléhalo jen na sebe. Bůh však ničí tuto mylnou představu i samotné město: „pokořil na zem“. Pojďme si tedy dnes odpovědět na otázku, ve kterém městě žijeme? 21 Pod Boží ochranou a péčí jsou ti, kteří střeží spravedlnost a věrnost. Bůh není násilník, nechce do ničeho nutit. Nabízí každému dvě cesty, cestu požehnání a cestu prokletí. O cestě, po které půjde každý člověk, nerozhoduje za nás Bůh, ale to rozhodnutí nechává na nás. Cesta požehnání a Boží blízkosti je jistě náročnější, je to jako budovat život na skále, kterou je samotný Bůh. Mnohem snadnější je stavět na písku.

 

K vrcholným dílům světové komediální dramatiky patří příběh od ruského spisovatele (Nikolaje Vasiljeviče) Gogola (1809-1852) s názvem Revizor. Příběh se odehrává v jednom malém ruském městě.

 

Městem se roznese zpráva, že přijíždí revizor. Hejtman, státní úředníci, městská smetánka, soudce, lékař… všichni jsou zděšeni – berou totiž úplatky a  špatně plní své funkce. Dostávají strach. Nastává napjaté čekání. Nikdo neví, kdy revizor přijde a kdo to je.

 

V tom z hlavního města – Petrohradu - přijíždí jakýsi muž – Chlestakov. Ubytuje se v místním hostinci, je upravený, má městské vystupování, výmluvnost  – to vše budí pochybnosti. Není revizorem právě on? Ano! On jistě – on bude očekávaný vládní úředník. Všichni jej začnou považovat za revizora. Chlestakov situaci využívá: vyláká z úředníků značné množství peněz, požádá o ruku hejtmanovu dceru a zamotá hlavu dalším činitelům. Pak náhle odjíždí. Z  jeho dopisu zachyceného poštmistrem se pak všichni dozvídají, že šlo o  podvodníka. Nastane velké rozčilení. Ale v  tom přichází nová zpráva: skutečný revizor právě přijíždí. 22 V  příběhu Gogol vtipnou formou kritizuje společnost zdeformovanou penězi a  mocí. Když byla hra uváděna poprvé, lidé nadšeně tleskali a smáli se. Ale Gogolovi bylo do pláče. Diváci nepochopili, jaká je v jeho komedii tragédie. Falešný revizor je symbol ďábla. Ďábel ze sebe dělá pána, vládce. Lidé ho horlivě podplácejí a  drobnými nebo většími ústupky se snaží o jeho přízeň. Chtějí pravému revizoru – Bohu – uniknout. Jaké bude jednou zděšení, až zjistí, že hlavním účetním je Bůh, on jediný bude kontrolovat účetnictví našeho života  – a  to možná ve chvíli, kdy to nebudou čekat. Ano, je snadnější jednoduše proplouvat všemi životními situacemi, aniž bychom vynakládali úsilí k tomu, abychom jednali vždy dobře a spravedlivě, podle svého svědomí. Takto by náš život neměl pevný základ a  hrozí mu zkáza při první katastrofě. Postavme tedy svůj život na pevné skále, jíž je Kristus. Nehlasme se k němu pouze slovy, nebo pouze vnějšími projevy víry, ale skutečně mu buďme oddáni v každé situaci, do které se dostaneme, žijme v lásce k Bohu i k lidem, podle Kristova příkladu. Maranatha – PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI!

 

xxx

 

Všemohoucí Bože, přispěj nám svou mocí na pomoc a  dej nám sílu překonávat překážky, které nám staví do cesty naše hříchy, ať v nás tvá milost může účinněji působit. Skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den
Žádat po Bohu, aby se zjevil, je jako chtít, aby se nůž sám řízl nebo zub kousl.
Anthony de Mello, SJ

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám