Myšlenky k adventní době

Čtvrtek po 1. neděli

Wiesław Rafal Kalemba

Iz 26,1-6

V ten den se bude zpívat tato píseň v judské zemi: „Pevné město máme k  spáse, (Pán) je opatřil hradbami a valem. Otevřte brány, ať vejde spravedlivý národ, který střeží věrnost. Jeho zásady jsou pevné, zachováš (mu) pokoj, neboť doufal v tebe. Doufejte v Hospodina navždy, neboť Hospodin je skála navěky. Svrhl ty, kdo sídlí na výšinách, pokoří nepřístupné město; poníží ho až k zemi, do prachu ho srazí. Budou po něm šlapat nohy chudých, kroky ubohých.“

 

Chvalozpěv, který jsme četli z  26. kapitoly proroka Izaiáše, je radostná oslava ve městě spásy. Město je mocné a  slavné, neboť sám Pán položil jeho základy a obranné zdi, a tak se stalo jistým a klidným příbytkem. Pán nyní otevírá jeho brány, aby přijal spravedlivý lid, který opakuje slova žalmisty, radostně prohlašujícího před chrámem na Siónu: „Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu. Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví.“ Kdo vstupuje do města spásy, musí mít na to základní předpoklad: pevnou mysl, naději a  důvěru v Pána. Jde o víru v Boha, pevnou, postavenou na tom, který je věčnou skálou. Skála je obrazem stability, jistoty, spolehlivého bodu podpory, bezpečného úkrytu. Proto ve Starém zákoně je Bůh nazýván skálou. V  Něm našli útočiště Izraelité tváří v tvář nebezpečí, protože věděli, že „je lepší utíkat se k Pánu, než věřit člověku“, i když je mocným ale přece pouze člověkem. Naproti tomu prorok ukazuje jiné město. Je umístěno na vrcholcích. Není to jen vrchol hory, ale také – nebo možná především – vrchol moci, pýchy, bezpráví a nakonec nerozumnosti. V důsledku své pýchy se stalo nepřístupným lidem spravedlivým a chudým v duchu. Ve víře svých obyvatelů bylo pravděpodobně také nepřístupné Bohu, neboť spoléhalo jen na sebe. Bůh však ničí tuto mylnou představu i samotné město: „pokořil na zem“. Pojďme si tedy dnes odpovědět na otázku, ve kterém městě žijeme? 21 Pod Boží ochranou a péčí jsou ti, kteří střeží spravedlnost a věrnost. Bůh není násilník, nechce do ničeho nutit. Nabízí každému dvě cesty, cestu požehnání a cestu prokletí. O cestě, po které půjde každý člověk, nerozhoduje za nás Bůh, ale to rozhodnutí nechává na nás. Cesta požehnání a Boží blízkosti je jistě náročnější, je to jako budovat život na skále, kterou je samotný Bůh. Mnohem snadnější je stavět na písku.

 

K vrcholným dílům světové komediální dramatiky patří příběh od ruského spisovatele (Nikolaje Vasiljeviče) Gogola (1809-1852) s názvem Revizor. Příběh se odehrává v jednom malém ruském městě.

 

Městem se roznese zpráva, že přijíždí revizor. Hejtman, státní úředníci, městská smetánka, soudce, lékař… všichni jsou zděšeni – berou totiž úplatky a  špatně plní své funkce. Dostávají strach. Nastává napjaté čekání. Nikdo neví, kdy revizor přijde a kdo to je.

 

V tom z hlavního města – Petrohradu - přijíždí jakýsi muž – Chlestakov. Ubytuje se v místním hostinci, je upravený, má městské vystupování, výmluvnost  – to vše budí pochybnosti. Není revizorem právě on? Ano! On jistě – on bude očekávaný vládní úředník. Všichni jej začnou považovat za revizora. Chlestakov situaci využívá: vyláká z úředníků značné množství peněz, požádá o ruku hejtmanovu dceru a zamotá hlavu dalším činitelům. Pak náhle odjíždí. Z  jeho dopisu zachyceného poštmistrem se pak všichni dozvídají, že šlo o  podvodníka. Nastane velké rozčilení. Ale v  tom přichází nová zpráva: skutečný revizor právě přijíždí. 22 V  příběhu Gogol vtipnou formou kritizuje společnost zdeformovanou penězi a  mocí. Když byla hra uváděna poprvé, lidé nadšeně tleskali a smáli se. Ale Gogolovi bylo do pláče. Diváci nepochopili, jaká je v jeho komedii tragédie. Falešný revizor je symbol ďábla. Ďábel ze sebe dělá pána, vládce. Lidé ho horlivě podplácejí a  drobnými nebo většími ústupky se snaží o jeho přízeň. Chtějí pravému revizoru – Bohu – uniknout. Jaké bude jednou zděšení, až zjistí, že hlavním účetním je Bůh, on jediný bude kontrolovat účetnictví našeho života  – a  to možná ve chvíli, kdy to nebudou čekat. Ano, je snadnější jednoduše proplouvat všemi životními situacemi, aniž bychom vynakládali úsilí k tomu, abychom jednali vždy dobře a spravedlivě, podle svého svědomí. Takto by náš život neměl pevný základ a  hrozí mu zkáza při první katastrofě. Postavme tedy svůj život na pevné skále, jíž je Kristus. Nehlasme se k němu pouze slovy, nebo pouze vnějšími projevy víry, ale skutečně mu buďme oddáni v každé situaci, do které se dostaneme, žijme v lásce k Bohu i k lidem, podle Kristova příkladu. Maranatha – PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI!

 

xxx

 

Všemohoucí Bože, přispěj nám svou mocí na pomoc a  dej nám sílu překonávat překážky, které nám staví do cesty naše hříchy, ať v nás tvá milost může účinněji působit. Skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám