Myšlenky k adventní době

Pondělí po 1. neděli adventní

Ondřej Rousek
Řím 10,918 

Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede  ke  spáse.  Písmo  přece  říká:  „Žádný,  kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem: všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“ . Jak ho však mohou vzývat, když v něho neuvěřili? A jak (v něj) mohou  uvěřit,  když  o  něm  ještě  neslyšeli?  Jak (o něm) však mohou uslyšet bez hlasatele? Ale jak mohou hlásat, jestliže nebyli posláni? Tak to stojí v Písmu: „Jak milý je příchod těch, kdo zvěstují dobré věci!“ Ale ne všichni tu radostnou zvěst přijali. Izaiáš přece praví: „Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?“ Víra je tedy z hlásání, hlásání pak se děje slovem o Kristu. Ale ptám se: Neslyšeli snad o tom? – Ale ano! „Všude na zemi pronikl jejich hlas, až na konec světa jejich slova.“ 
 
Stojím na jednom z kopců a dívám se na tu nádheru kolem sebe. Všude okolo mě vysoké dolomitské vrchy se svojí typickou našedlou barvou vápence. Rozeklané vrcholy s kolmými stěnami, které sem tam pustí pozdrav v podobě kamene dolů do údolí. Do údolí, odkud se táhne zelená mírného porostu výše, kde už je pouze kámen. Údolí protkané cestičkami vinoucími se do sedel mezi špičaté vrcholy. Hluboko na dně údolí jako oko hledící na úchvatné představení se zrcadlí ledovcové jezero. Do zad mě hřeje teplo zářijového slunce… Jedna velká nádhera alpské přírody. Na mysl se mi derou verše z ranních chval „Hory a vrchy velebte Pána, chvalte a oslavujte ho navěky…“ Nádhera stvoření sdělující tajemství a krásu svého Tvůrce, oslavující Jeho velikost, nespoutanost, výšku i hloubku. Na každém významnějším vrcholu, jak je zde dobrým zvykem, je umístěn vrcholový kříž. Tradiční vrcholový inventář dokreslující vrcholy nejen v Alpách. Vrcholový Kříž, kde končí výstup každého turisty nebo lezce, jedná-li se o těžko dostupné vrcholy. Teprve dosažením této mety je výstup u konce, jsme na samém vrcholu a čeká nás cesta zpět. Proč tento zvyk, osazovat každý vrchol křížem? Snad jen proto, aby poutník dobývající vrchol měl na očích cíl svého výstupu? Nebo to má ještě jiný význam? Dotknout se vrcholového kříže, případně ještě udělat snímek, že jsme zde byli… No jasně! „Dotknout se kříže“ – teprve potom dostane náš výstup smysl, jako celá naše životní pouť dostává smysl skrze kříž Toho, který přišel. To nám vrcholový kříž chce sdělit. On na vrcholu doplňuje hlásání „celého stvoření“ – doplňuje to, co nám stvoření samo ze sebe nedokáže sdělit. Ten kříž na vrchol musel dát člověk, který přijal „dobrou zprávu“ o tom, že Stvořitel je také a především Milosrdenství a Láska. Člověk toto zvěstuje tím, že i na ten nejvyšší vrchol ještě přidá kříž jako korunu, aby dořekl to, co stvoření samo ze sebe říct nedokáže.
 
Podle křesťanského chápání skutečnosti prochází úděl celého stvoření tajemstvím Krista: „Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho“ (Kol 1,16). Prolog Janova evangelia (1,1-18) představuje stvořitelskou činnost Krista jakožto božského Slova (Logos). Tento prolog však překvapuje svým tvrzením, že toto Slovo se „stalo tělem“ (Jan 1,14). Jedna Osoba Trojice vstoupila do stvořeného kosmu a sdílela jeho úděl až na kříž. Od počátku světa, ale především počínaje vtělením, působí Kristovo tajemství v celku přirozené reality, aniž by tím narušovalo její autonomii.
(Laudato si´, odst. 99) 
 
xxx
 
Všemohoucí, věčný Bože, tys povolal svatého Ondřeje  za  apoštola,  aby  hlásal  evangelium a byl pastýřem tvé církve; na jeho přímluvu stále ochraňuj a veď všechen svůj lid. Prosíme o to skrze tvého Syna… 
(Vstupní modlitba)

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám