Zprávy

VELKÝ PÁTEK

VELKÝ PÁTEK V tento den, kdy náš Velikonoční Beránek – Kristus – je obětován, církev uvažuje o umučení svého Pána a Ženicha, uctívá kříž.

 

Na Velký pátek si připomínáme své zrození z Kristova boku, když umíral na kříži, a modlí se za všechny lidi.

 

V letošních nezvyklých podmínkách můžeme prožít Velký pátek v kruhu svých blízkých třeba podle rady z videa z liturgie.cz.

 

Podle prastaré tradice dnes církev neslaví eucharistickou oběť; svaté přijímání se může podávat věřícím jenom při obřadech slavení památky umučení Páně; avšak nemocným, kteří se těchto obřadů nemohou zúčastnit, se může dnes donášet v kteroukoliv denní hodinu.

 

Velký pátek je dnem pokání závazně zachovávaným v celé církvi, a to postem zdrženlivosti a újmy. Slavení svátostí se tento den přísně zakazuje, vyjma svátost pokání a pomazání nemocných. Pohřeb se má konat bez zpěvu, bez varhan a bez zvonění. Doporučuje se, aby se dnes v kostelích slavila modlitba se čtením a ranní chvály za účasti lidu. Ti, kdo se zúčastnili odpoledních liturgických obřadů neříkají dnešní nešpory.

 

Památka umučení Páně se má slavit v odpoledních hodinách, nejlépe kolem třetí hodiny. Z pastoračních důvodů se však může zvolit i jiná, vhodnější hodina, kdy se mohou lidé snadněji sejít: např. už po poledni nebo v pozdější hodinu, ne však po 21. hodině.

Liturgické slavení památky umučení Páně (bohoslužba slova, uctívání kříže a svaté přijímání) mající svůj původ ve starodávné tradici církve se má zbožně zachovávat; nikdo ať ho svévolně nemění.

 

Kněz a přisluhující přicházejí k oltáři v tichosti, beze zpěvu. Má-li být proneseno několik slov úvodem, ať se tak stane před příchodem kněze a přisluhujících.

Po příchodu k oltáři pozdraví kněz a přisluhující oltář hlubokou úklonou a vrhnou se na tvář. Tato prostrace, protože je to obřad vlastní tomuto dni, má být bedlivě zachována, protože naznačuje jak ponížení člověka "pocházejícího ze země", tak zármutek a bolest církve. Věřící při příchodu kněze a přisluhujících stojí, pak si kleknou a setrvají chvíli v tiché modlitbě.

 

Lekce se mají číst celé. Responsoriální žalm a zpěv před evangeliem se zpívá obvyklým způsobem. Pašije podle Jana se zpívají nebo čtou stejným způsobem jako předcházející neděli. Po skončení pašijí ať se koná homilie a po ní může kněz vyzvat věřící ke krátké modlitbě a rozjímání. 

Přímluvy ať se konají podle textu a způsobu, které jsou předávány od pradávna, a to v celém rozsahu úmyslů, protože dobře naznačují všeobecnou moc a sílu Kristova umučení, neboť on visel na kříži za spásu celého světa. V případě naléhavé veřejné potřeba může místní ordinář dovolit nebo nařídit, aby byla přidána modlitba na příslušný úmysl. Z modliteb uvedených v misálů může kněz vybrat ty, které nejlépe odpovídají místním poměrům, a to tak, aby bylo zachováno ustanovení o oddílech úmyslů a přímluvách.

Kříž pro uctívání má být dostatečně velký a krásný; zvolí se první nebo druhý způsob, jak jsou uvedeny v misálu. Tento obřad ať je naplněn vznešeností hodnou tohoto tajemství naší spásy. Výzva pronášená při vyzdvižení kříže i odpověď lidu se mají zpívat a při každém pokleknutí se má zachovávat chvíle úctyplného ticha, zatímco kněz stojí a drží vyzdvihnutý kříž.

Každý z věřících má mít příležitost uctít kříž, protože osobní adorace kříže je nejvýznamnější částí této liturgické slavnosti; jedině v případě velkého množství lidu zvolí se obřad společného uctívání všemi zároveň. K uctívání je vystavován pouze jeden kříž; to je požadavek o pravdivosti znamení. K uctění kříže ať se zpívají antifony, výčitky a hymnus, aby lyrickým způsobem vyvolaly v paměti události z dějin spásy.2 Mohou se zpívat i jiné vhodné zpěvy (srv. č. 42).

Kněz zpívá výzvu k modlitbě Páně a všichni pokračují ve zpěvu. Pozdravení pokoje se nedává. Svaté přijímání se podává podle obřadu z misálu. Během přijímání se může zpívat žalm 21 nebo jiný vhodný zpěv. Po přijímání věřících kněz odnese ciborium na připravené místo, mimo hlavní prostor kostela. 

Po obřadu se oltář obnaží, avšak kříž se čtyřmi svícemi je ponechán. V kostele ať se upraví vhodné místo (např. kaple, v níž byla ve čtvrtek uschována eucharistie), tam se může kříž umístit, aby jej věřící mohli uctít a políbit a věnovat se modlitbě a rozjímání.

 

Pobožnosti, jako je křížová cesta, průvody a připomínka bolestí blahoslavené Panny Marie se z pastoračních důvodů ovšem nemají opomíjet. Texty a zpěvy mají být přizpůsobeny duchu liturgie tohoto dne. Avšak doba těchto pobožností má být přizpůsobena době hlavních bohoslužeb, aby bylo zřejmé, že liturgický obřad svou povahou daleko převyšuje všechny pobožnosti. 

 

----------------------------------------

 

Homilie pro děti

 

Známe pohádku – skoro horor – Kráska a zvíře, kde láska dívky dokáže nakonec prolomit kletbu netvora, aby se stal normálním člověkem...

 

Dnes v prvním čtení zaznělo od proroka Izajáše o Ježíšovi:

Jak mnozí budou nad ním žasnout ! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá člověku... on přivede k údivu mnohé národy....neměl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled, neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jak ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený...

Zde Ježíš přijímá podobu řekli bychom skoro netvora – budícího hrůzu a odpor..., takže ve vztahu k němu i člověk podprůměrný se může cítit být větším a lepším a krásnějším...skoro onou kráskou.

Nicméně vše je jinak – on je krásný svou láskou ve svém znetvoření, aby přišel do tohoto navenek krásného světa, ale pošpiněného naší lží, zlem, pýchou a ubohostí a naše znetvořené duše vysvobodil pro krásu Božích dětí...

Mimochodem, kdo ví, jak Ježíš vypadal? Bible jeho vizáž příliš neřeší, byl menší, vyšší, snědý, světlý, jaké měl oči..., neměl odstáté uši, neměl dlouhý nos nebo tvář poznamenanou neštovicemi? Byl úplně zdráv nebo měl slabší srdce nebo kulhal na jednu nohu? Nic nemůžeme vyvrátit ani potvrdit...

My si ho samozřejmně představujeme jako člověka krásného – jelikož měl jistě nádherný vnitřek, tak počítáme jaksi samozřejmě s krásou a mimořádným zjevem navenek...

Ale byl by zase takový problém, kdyby vypadal úplně obyčejně? Narodil se jako bezdomovec, žil obyčejný život obyčejných lidí – proč by nemohl ve své důslednosti vypadat obyčejně? Aby i člověk s křivým nosem nebo bez vlasů si mohl říci, vždy on je tu se mnou....on je jako já....

 

A také nezapomeňme, že mohou být lidé navenek krásní,ale kape z nich prázdnota, ubohost, třeba i hloupost....Naopak zase platí, že i člověk nehezký může mít krásnou duši, zvl u starých a nemocných lidí můžeme v jejich očích objevit skutečnou krásu...

A ještě něco: Izajáš říká, my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného. On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, ... jeho rány nás uzdravily...

 

Velký pátek je dnem zastavení, rozjímání nad Kristovým smrtelným utrpením a koncem jeho života, který měl a mohl pokračovat, který byl tak brutálně ukrácený, když se vše začalo dařit, kolika lidem ještě mohl pomoci, uzdravit je, povzbudit a takovým staršným zprůsobem, v takové bolesti a takovém ponížení končí...

Ale tohle je Boží cesta. protože je to i lidská cesta – náš život není cesta neustálých vítězství, ale cesta obyčejného člověka, kterému je občas zoufale smutno, který potřebuje povzbudit, potěšit a pochopit smysl všeho. Bůh jde s námi, nečeká v cíli, aby nám zatleskal, on jde s námi a nabízí podporu... Mysleme na to, až nám bude těžko – Velký pátek je pro KAŽDÉHO z nás dnem velké naděje...

 

P. Jan Linhart, ŘKF Skuteč

 

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám